antragus

Jak už tu bylo několikrát napsáno, první půlka zábavnější, druhá je tam jakoby navíc. Průměr podtržen za 3. Ale opisování meníčka ve švabachu coby trest mě nadchlo...;-)

Francouzské komedie jsem vždy dělil na ty, které jsou natřískané gagy, u kterých se v jednom kuse řežete, ač jsou nepravděpdobné nebo přímo šílené, a na ty hloubavější, řekněme i s nějakým poselstvím, kde je nějaká vtipná situace jednou za čas, ale o to víc stojí za to. Jenomže Pobuda má tu nevýhodu, že není ani jedním. Je to ukecané, na nějakou hlubší filozofii jsem nenarazil, a i kdyby, tak určitě ne nijak převratnou a novou. Vtipnosti poskrovnu a vřeštění při sexu nebo nazvřené dveře záchodu mi zase tak vtipné nepřišly. Zdá se mi, že to chtělo trochu více si předem ujasnit co z toho vlastně má být, protože takhle je z toho asi nejvíc pouhé tápání.

Je krásné vidět, že má ještě někdo stále smysl pro rodinu, a když dělá "pořádek", umí za to vzít zgruntu...:-) Kdysi dávno jsem viděl druhý díl, tak jsem se poměrně těšil až se podívám na první, zčásti z nostalgie, zčásti ze zvědavosti. A nezklamalo to. Ono totiž v osmdesátkách a raných devadesátkách ještě byli ve filmu pošuci fakt pošuci, když se zabíjelo, tak u toho tekla i krev a děj si to švihal svižným tempem... To vše narozdíl od dnešních povětšinou dosti impotentních rádoby psychothrillerů.

Celou dobu se mi vkrádala na jazyk slovíčka. Podstatná jména, kterými bych označil tento film... Nebyla slušná. Většinou souvisela s označením pohlavního ústrojí samčího i samičího. No prostě něco šíleného, nevede to odnikud nikam, celé to (kdovíproč) připomíná epizodu nějakého seriálu, kde je rozehraná miliarda zápletek, a když máte štěstí, dozvíte se v příštím díle řešení aspoň jedné z nich. Jako filmu tomu ale chybí ta jedna dostatečně silná, co by měla tah na bránu... Nehledě na to, že některé se jeví úplně zbytečné, jakoby měly jen vycpat filmový čas.

Strašně ukecaný díl, myslím, že se z toho po atmosférické stránce dalo vydusat daleko víc a nebudeme si nic nalhávat, 30 minut minus by tomu taky vůbec neuškodilo.

Na Rusáky nečekaně dobré ztvárnění jak postav, tak prostředí. Dlouho jsem se k tomuhle přemlouval, ale byla to ode mě chyba.... Právě proto, že jsem tam žádné výraznější chyby nenašel...

S tímhle šílenstvím jsem se u sebe ještě nesetkal. Narvat tam pět hvězd, i když objektivně moc nevím za co a běžně užívané racionální důvody mi tu selhávají. To znamená, že film rozhodně netáhne silný příběh, spíše taková tuctovka, tu a tam nelogická a místy i silně nedotažená, řekl bych... Po filmu jsem měl zkrátka na děj více otázek, než před ním. Seriál ještě neznám, tak nemůžu konfrontovat, nicméně něco na tomhle filmu je. Jen nevím jestli je to moje oblíbená všudypřítomná smrt, nebo můj milovaný černý humor nebo úžasný a fascinující ksichtík Ellen Muth, která má opravdu celkem tah na bránu. No prostě to tak nějak vyplynulo. ;-)

Mít horkou linku s Bohem, tak přísahám že jsem ji během těch 80 minut i přes její "horkost" zavařil. Tolikrát Jej nebo někoho z Jeho famílie nevolají ani v neděli v kostele, kolikrát jsem si na něj vzpomněl já, většinou v kontextu: "Pro Boha!" nebo: "Bože, tohle není možný!" Divím se, že za tohle nešel někdo sedět. V dnešní době by to slušnej státní zástupce uhnal aspoň na zpronevěru filmového materiálu. Protože tady je to vážně škoda každého okýnka. Na kozy se nechce dívat, borka mu vleze až do seníku, a on nic... No třeba byl Matěj impotent. :-( To by vysvětlovalo proč jej holky nechtěly, i když podle filmu hlavně on nechtěl je...

Předně přiznám, že filmy typu Indy nejsou zrovna z těch, na které bych nocoval před kinem, abych je viděl mezi prvními diváky. Ovšem při rusko-polském spojení se neubráním pozvednutému obočí, sarkastickému úsměvu a zvědavosti, co to vlastně bude. A světe div se, první dvě třetiny běží v klasických intencích žánru bez překvápek, ale i bez výraznějších kiksů, což potěší (nebudeme si zastírat, že co je u megarozpočtové americké produkce samozřejmost, to nemusí úplně fungovat u tehdy ještě východního bloku). Kdyby to takhle proběhlo celé, asi bych tam narval čtyři kousky. Poslední třetinu jsem měl ale neodbytný pocit, že si někdo něčeho pořádně šlehnul… A pravděpodobně tak učinil celý štáb. Z časoprostorových důvodů vzniku filmu nebudu kritizovat předpotopní efekty i masky. Ale jsou tam i logické chyby, u kterých by jedna nepříliš geniální námitka stačila na pohřeb celého díla. Jedna do očí bijící věc za všechny: všimli jste si, že profesůrek nosil půlku filmu brejličky až do doby, kdy je utopil v katakombách? A že je pak ani nepotřeboval. Že je nenajde někde v Asii viset na stromě, to chápu. Ale on si je frajer evidentně neobstarával ani po návratu do Francie, kde v poslední scéně skáče jako kamzík, a to, světe div se, dokonce bez nich. Je pravda, že už není ukázáno, do čeho doskočil… Podobná logika funguje i při rozklíčování a závěru zápletky a celá zmíněná poslední třetina tak film degraduje z pozice konkurenceschopné některým západním produkcím v žánru na pozici minimálně u mě dvouhvězdovou, tedy někam těsně před totální kravinu. Ostatním doporučuji, nikoli z mé vrozené škodolibosti, ale především proto, že uvidí kus filmové historie, můžou hledat další chyby, které jsem tu úmyslně zamlčel, a vlastně se tak i nechtěně bavit.

Není co dodat. Jen by mě zajímalo, zda je Alan Alda v civilu takový, jaké jsou jeho filmy a jeho humor. Jemný, decentní, přesto úsměvný a zábavný, inteligentní… Už Čtyři roční období, které jsem viděl dříve, zanechaly dobrý dojem, Sladká svoboda jej jen potvrzuje, ač se jeví trochu slabší. Ale to může být jen zdání. Podobně jako se mi zdá, že tenhle rukopis umí jenom Alda. Ale umí to dobře.