MrHlad

Oproti Bournovi je The Gray Man o dost hloupější a béčkovější. Oproti Bondovi méně stylový. Oproti Huntovi méně nápaditý. Když se ale vykašlu na pokusy srovnávat ho s největšími hrdiny špionážně-akčních filmů, vlastně z toho nevyjde zdaleka tak špatně. Už předloha je béčkový výplach, tak by asi nikoho nemělo překvapit, že podobně na tom bude i film. Úvodní scéna z Bangkoku by sice v bondovce obstála bez problémů, pak ale trvá skoro hodinu, než se začne dít něco opravdu zajímavého a zábavného. A ne, pokusy jít do hloubky u plochých hrdinů a snaha popsat zákulisní praktiky agentů CIA, kteří nevěří ani sobě navzájem, to nejsou. Jakmile se ale děj přesune do Prahy a rozjede se akce z tramvají, o které jste nemohli nečíst, tak se naplno ukáže, že Gray Man měl možná větší ambice, ale jen na papíře. Když se film i diváci smíří s tím, že je to velké předražené akční béčko, můžou si ho užít podobně jako já. Russoovci to sice trošku přehání s drony a triky by si zasloužily lepší péči, ale akce je skutečně velkolepá, nápaditá a ty prachy na ní vidět jsou. Evans je fajn magor, Gosling neurazí, ale jeho životní role to není. A Ana de Armas sází na to, že působí roztomile, i když má na zádech dva raketomety a v ruce granátomet. Pokud vám tahle představa připadá úsměvná a zábavná a ne trapná a směšná, je šance, že si tenhle solidní akční výplach užijete. Netflix chtěl možná víc a zázrak se nekoná. Na druhou stranu, pokud se The Gray Man chytne a dostaneme další díly, rád u nich ty dvě hodiny zase strávím.

Zázrak se nekoná, zajímavý film naštěstí ano. Everything Everywhere All at Once je správně divoká podívaná, u které člověk dlouho netuší, co jí chtějí tvůrci vlastně říct, ale to postupné rozklíčovávání a objevování je zatraceně zajímavé. P kvůli parádním akčním scénám, chytrému scénáři, silným emocionálním momentům a spoustě nápadů, ale hlavně díky přístupu obou režisérů, kteří to všechno do diváků tlačí skoro až násilím. Everything Everywhere All at Once je film, u kterého člověk netuší, co ho čeká za patnáct minut, střídá extrémně rychlé tempo s pomalejšími scénami, kdy se nebojí jít na dřeň a mění se z divokého akčního sci-fi v komorní drama o těch nejobyčejnějších věcech a následně v trhlou komedii. Jenže je toho moc. Dvě hodiny dvacet jsou subjektivně neobhajitelná délka pro film, který sice v dramatické rovině funguje, ale i tak jede navzdory originálnímu vizuálu v dost zajetých kolejích. A na druhou stranu momenty, kdy Kwan a Scheinert sypou z rukávu jeden divoký nápad za druhým, začnou být po pár minutách až unavující. Everything Everywhere All at Once je fakt zajímavá podívaná. Ale potřebovala by dramaturga nebo někoho, kdo by režisérům řekl, kde přidat a kde ubrat. Občas je to navzdory nápaditosti, kreativitě, skvělým hercům, akci i emocím totiž trošku ubíjející.

Too much of the same ve Waititiho podání. To, co bylo minule svěží, začalo teď být regulérně otravné. Jakoby režírovalo pětileté dítě, co tam prostě nasype všechny nápady a nedochází mu, že když dá tři vteřiny po osudové scéně fór, že to celé zabije. Přitom tu máme potenciálně fakt zajímavého záporáka a i vztah Thora s Jane Foster má zajímavou hloubku. Vzpomněl jsem si na to video z The Onion, kde měli Chrise Morgana, scenáristu Rychle a zběsile a byl to pětiletý chlapeček. Tohle je vlastně úplně to samé. Waititi se baví, jeho hvězdy taky a já se nudím, protože film i přes hromadu akce, spoustu humoru a několik silných emotivních scén není ani strhující, ani legrační a nakonec ani zajímavý. Když se Marvel poprvé rozkoukal, hrozně mě bavilo sledovat, jak jednotlivé filmy zkouší alespoň částečně žánrově nějak uchopit. Dvojka Kapitána Ameriky byla v jádru starosvětský špionážní thriller, Iron Man techno thriller a Thor poctivá fantasy. Teď je to pryč. Teď je to prostě film Taiki Waititiho. Režiséra, který nedokáže dát snímku nějaký dramaturgický tvar. A nezvládne ani nebýt ironický a nesrážet vlastní scény. Místo toho tam narve létající kozly a nechá je asi dvacetkrát legračně křičet. Většinu času to celé bylo lehce trapné.

Dita se právě rozešla s přítelem a zůstala jí po něm deprese a pes, kterého nechtěla. Ale zbavit se ho nehodlá. Díky němu postupně získává ztracený optimismus a navíc se seznámí s trochu trhlým, ale milým sousedem. A život by zase mohl stát za to. Řekni to psem je starosvětsky pojatá romantická komedie, která není zbytečně komplikovaná ani vulgární, zároveň ale není ani ničím překvapivá nebo originální. Fajn herci a nadprůměrné řemeslo ji však bez problémů řadí mezi to lepší, co u nás v žánru vzniká.

More of the same? Dalo by se to tak říct. Ale zároveň je nutné dodat, že to vůbec nevadí. Marty Pohl slíbil profesionálnější film při zachování osobitého přístupu a smyslu pro humor a to taky dodal. Párty Hárder má sice pořád pár technických nedostatků (hlavně zvuk), už však vypadá jako film, který může jít do kina. Je velkolepější, dramaturgicky sevřenější a zároveň zůstává stejně sympatickou hovaďárnou jako minule. V partě hlavních hrdinů proběhlo pár změn, důležité ale je, že na Mácháči na ně čeká jedna šílená situace za druhou a nikdo z tvůrců se nedrží zkrátka. Párty Hárder opět nabízí směs odporných, vulgárních a urážlivých scén, které jsou naštěstí pořád vtipné. A u některých momentů člověk kroutí hlavou nad tím, kam až byli Pohl a jeho tým schopní a ochotní zajít. Díky větší filmovosti a evidentně i profesionálnějšímu přístupu to celé drží lépe pohromadě. Zároveň je však evidentní, že spousta materiálu skončila ve střižně a část fóru není úplně dotažená k důstojné pointě a jednoduše vyšumí. Na druhou stranu je důležité říct, že těch fórů tady najdete takové množství, že když vás nějaký nepobaví nebo u něj máte pocit, že mohl být lepší, budete na to myslet maximálně tak patnáct vteřin, protože pak přijde na řadu další fór. Potěší, že se sequelem se tvůrci posunuli k větší profesionalitě, ale ještě víc fajn je, že i přes tu profesionalitu zůstávají stejně osobití jako minule. Lepší jak posledně. A chci víc.

Myslím, že v životě neexistuje víc neuspokojující činnost, než je sledování komedií s Kevinem Hartem. Hvězdička navíc za bitku v tělocvičně.

Pixarovka Rakeťák je velká pocta klasickým sci-fi filmovým dobrodružstvím a nostalgicky zábavná podívaná pro každého, kdo si jednou za čas pustí Hvězdné války. Starosvětská podívaná plná skvělé akce se sympatickým hrdinou, který je trošku jiný než jeho kolega z Toy Story. S nečekaně menším množstvím vtípků a humoru, ale zato docela zajímavým a ve správných místech dojemným příběhem, nenucenou retro atmosférou, našláplým tempem a natočená s tím správným fanouškovským nadšením.

Elsa Pataky chrání uprostřed oceánu vojenskou stanici, která má sestřelovat z nebe atomovky. Proti ní stojí parta zločinců, mizerný scénář, nudná režie a malý rozpočet. Interceptor je nezajímavý akční film s přinejlepším průměrnými bitkami a přestřelkami, zoufalým záporákem, jednou dobrou fatalitou a spoustou keců ve dvou místnostech. Laciné, levné, nudné. Ztráta času.

Stephanie měla být hvězdou maturitního plesu, ale došlo k nehodě. Teď se po dvaceti letech probírá z kómatu. Vypadá na sedmatřicet, ale je jí sedmnáct a má jasno v tom, co chce – dodělat školu a stát se královnou plesu! Rebel Wilson je v hlavní roli téhle netflixovské komedie fajn a nečekaně dobře fungují i dojemné momenty. Bohužel co se humoru týče, režisér Alex Hardcastle jakoby se cíleně snažil vše vtipné ve scénáři obcházet co možná největším obloukem. Výsledkem tak je, že Maturitní ročník není vtipný a legrační film, ale při jeho sledování až příliš často budete mít pocit, kde vtipný a legrační být mohl.

Doctor Strange má ze všech marvelovských superhrdinů největší potenciál pro vizuálně divoké a atraktivní filmy. Tvůrci se tu můžou zkrátka strašlivě vyblbnout a zvlášť teď, když měl Strange cestovat do jiných světů a vesmíru a kde všechno opět stálo na kouzlech, takže hranice normality byly posunuté o dost dál než třeba u Black Widow. A v tomhle směru není Mnohovesmíru šílenství co vytknout. Sam Raimi si užil návrat k blockbusterům a nečekaně často mu Kevin Feige dovolil být typicky raimiovský. Pár hororových a lekavých momentů tu je, odkazy na vizuální styl prvního Spider-Mana nebo divoké Evil Dead taky a hezky se na to kouká.  Potíž je, že se v tom neděje moc zajímavých věcí. Příběh je tentokrát poměrně banální, postavy nezajímavé a celou dobu jsem měl pocit, že tu či onde chybí nějaká minuta, ve které by se zpomalilo a šlo trošku víc do hloubky. Pocit, že by o něco šlo vesmíru nebo že by samotný Strange musel projít nějakou zásadní proměnou, jsem tu neměl ani chvíli. Jednoduše je to hezká atrakce, ale obaluje nepříliš zajímavý děj. Mělo to být lepší.