MrHlad

Ona je to vlastně hrozná hovadina, ale Johnson je sympaťák, na Carlu a Alexandru se moc dobře kouká a pořád se tam něco děje. Někdy mi přesně tohle stačí.

Filmy Judda Apatowa mám rád, ale skoro všechny mají potíž s délkou a měly by být tak o půl hodiny kratší. A u Vykolejené je to zvlášť problém, protože držet hodin u a půl palce zamindrákované samolibé kravce, která si od dětství syslí hromadu traumat a ty háže na všechny lidi okolo, jednoduše nejde. Jasně, ke konci se to celé promění v hollywoodské romantické klišé, ale díky za něj. Radši to klišé než třicet minut navíc s touhle slepicí. Amy Schumer by se dál měla věnovat hlavně stand-upu. Tam ji budu moci ignorovat mnohem jednodušeji, než když se bude pokoušet o herectví nebo psaní scénářů.

Peter Hyams netočil vždycky bláboly jako Lovci dinosaurů a v sedmdesátých a osmdesátých letech si pár zajímavých kousků připsal. Outland sice zestárlo a první půlka je až příliš nudná a ukecaná, ale pořád je tu skvělý design základny,, kde by se líbilo i Vetřelcům, napínavý závěr, charismatický Connery a skvělá Frances Sternhagen. Protože kdo potřebuje, aby hrdinovi kryla záda nějaká sexy roštěnka, když může mít hláškující cynickou padesátnici se sklonem k alkoholismu?

Nic moc. Vlastně spíš nic než moc. Pátý Terminátor do značné míry zklamává úplně ve všem. Arnold je zatlačený do pozadí na úkor příběhu Sarah Connor a Kyla Reese, který ovšem není zrovna přesvědčivý, stejně jako oba herci. Scénář prakticky nedává smysl a na paradoxy a problémy spojené s cestováním časem tu všichni otevřeně kašlou, a když po půl hodině přestane hrát na nostalgickou notu, je z toho nakonec jen generické akční sci-fi, které sází spíš na kvantitu než na kvalitu. Akce je tu hodně, obvykle ovšem nenabízí víc než průměr a v některých momentech se to tvůrcům evidentně vymklo z rukou (honička ve vrtulnících byla něco skutečně děsivého). Terminátor kope druhou ligu ve všech aspektech a doufá, že vás umlátí odkazy, Arnoldem a množstvím výbuchů, přestřelek a rvaček. A moc mu to nevychází. Výsledkem je víceméně nezajímavé akční sci-fi za sto padesát mega, kde se pořád něco děje, ale vy si nejspíš nebudete úplně jisti, jestli vás to baví. Na Terminátora dost málo, za sebe však říkám, že mě to moc nepřekvapuje.

Celou dobu jsem si říkal, že bych si to mnohem radši přečetl, protože jako film je to dost nuda. Hlavně proto, že Libby je v podstatě kráva a že mi víceméně bylo úplně jedno, co se jí před třiceti lety stalo. Herci jsou bez výjimky skvělí, ale když je to celé neskutečně utahané, dlouhé a chladné, tak to stačit nemůže. Paquet-Brenner nezvládne budovat napětí, i když tu jsou evidentně momenty, kdy by to šlo a kdy to v knížce nejspíš fungovalo (scény s otcem), ale od půlky jsem víceméně jen čekal, až to skončí, abych viděl, jestli je tam nějaká zásadní pointa, po které ta předchozí hodina nudy bude vypadat geniálně. Žádné jsem si nevšiml. .

Chvilku se to tváří jako lehce hořká komedie o chlapovi ve středním věku s obyčejnými problémy, pak jako echt hovadská variace na Eurotrip plná laciných a ne moc dobře fungujících vulgarit a okoukaných fórů. Vaughn hraje to samé co posledních deset let, Wilkinson před kamerou evidentně moc být nechce a Franco je za dementa. Duu Scott/Vaughn jsem po pohodových Pozdravech ze spermobanky docela fandil, tohle je ale těžká nuda.

Mám rád tyhle komorní sci-fi a dialogovky. Time Lapse není bez chyb, ale dva slušní herci, výborná hudba, zajímavý nápad a sympaticky znepokojující atmosféra mi vlastně ke spokojenosti celkem stačili. Přesto by téhle science fiction variaci na Mělký hrob asi víc slušel nějaký čtyřicetiminutový formát, protože často bylo vidět, že King někdy neví, co si s tím vším počít a nemá dost nápadů na to, aby bavil hodinu a tři čtvrtě. Na celovečerní debut ale rozhodně dobré a určitě budu vyhlížet další režisérovy projekty.

Okoukaná špionážní naháněčka s příchutí devadesátých let. A nemyslím to v dobrém. Survivor by chtěl být variací na Bourna nebo Uprchlíka, ale na to je v něm až moc divných náhod, extrémně neschopný záporák a hrdinka, která přežívá ne díky inteligenci a svým schopnostem, ale blbé náhodě a umění vyškrábat protivníkům oči. To, že Milla Jovovich a James McTeigue jsou patlalové, jsem víceméně věděl. Brosnanovi dávám ještě dva takové filmy a zařadím ho hned vedle nich. Survivor má blíž k novým seagalovkám než kvalitním akčním thrillerům.

Jako detektivka dost mizerné, jako psychologické drama o lidech, kteří musí žít ve lži a nemůžou se spoléhat ani na své nejbližší a při jakémkoliv pokusu o vystoupení ze systému riskují lágr nebo kulku, je to překvapivě fajn. Ale ta délka je tak jako tak přestřelená.

Drsné, chytré, vypointované, dobře napsané i zrežírované, překvapující a neskutečně vtipné. Ani jedno z těch přídavných jmen bych u filmu s Melissou McCarthy ještě před týdnem fakt nečekal a i když tu je pár slabších míst a některé fóry se do černého úplně netrefí, těch povedených je pořád výrazně víc. A Jason Statham je naprosto boží!