DooFooS

Nejsem ortodoxní zastánce názoru, že kniha je vždy lepší než film… Zfilmovaný stoletý stařík je fajn pokoukání, sice mi představitelé rolí při čtení knihy vykrystalizovali v hlavě ouplně jinak, ale vem to čert. Co mi čert už nevezme je ovšem zkratkovitost a kadence jednotlivých scén s jakou jsou podávány: nestíhám strávit jednu a už koukám na konec druhé. Vzhledem k rozsahu knížky si ale nemám na co stěžovat, to hlavní tam dostali, ale všechno to zdaleka nebylo. Na druhou stranu film jsem bez problému dokoukal, pobavil se a nejsem otrávený z toho, že bylo vyprávění ohýbáno na filmové plátno přes dva rohy, jak je tomu například v seriálu Hra o trůny. Nicméně, mohu-li fundovaně poradit - nejdříve se podívejte na film, je to rozhodně ta lepší varianta.

Jediná výtka k tomuto filmu směřuje na český distribuční název, který je citlivý asi stejně, jako kdybych názvem Nevrzli si a chcípli prezentoval Romea a Julii. Nenechte se tedy odradit, žádná bláznivá komedie vás nečeká a příběh plyne přirozeně s výjimkou hlavní zápletky, která se ale ve finále ztrácí a ustupuje jednotlivým starostem, kterým se dokážu s chutí zasmát, pokud se tedy zrovna nedějí mně. Pohodový film, který mě zaskočil nepřipraveného a o to víc se těším na další shlédnutí a s trochou štěstí si seženu i kanadský originál.

Nebýt Christophera Walkena, asi bych to nedokoukal. Než se děj filmu přesunul kamsi do Arizony, neměl jsem s ním sebemenší problém - dialogy trochu vázli, ale byly vyvážený sarkastickým humorem. V Arizoně jde pak do háje ouplně všechno (až na Walkena). Neumím si představit důvod, že bych se na ten film chtěl podívat ještě jednou.

U Walking Dead zažívám podobné chvíle, jako u seriálu Battlestar Galactica. Počáteční nadšení, poté díly, které se neskutečně táhnou, u kterých mám nutkání přestat seriál sledovat a v pozadí narustající napětí, jak to dopadne, kdo to odnese. Časem si ty nudné díly chci pustit znovu, protože už chápu, že budují atmosféru a připravují charaktery postav k rozhodnutí. No zkrátka, je to navykové, navíc téma, které mě přitahuje - postapokalyptické vize - a hlavní hrdinové jsou syroví a lidští, dokážu je pochopit. Paradoxní také je, že Lost jsem přestal sledovat, protože konec je v nedohlednu, tady si po 3,5 seriích přeji, aby byl konec i nadále v nedohlednu.

Vyprávění, které by se dalo zaslechnout třeba o třetí hodině ranní v non-stop herně, kde se schází ztroskotanci a jiné podivně úžasné existence se schopností zaujmout příběhem natolik, že uvěříte naprosto všemu a bez výhrad. Dovedu si dokonce představit, že to odposlouchám animovaně a skoro celé černobíle a i bez toho "t".

Pro majitele jednoho robátka a jedné hyperzapomětlivé Dory v podobě mé ženy se u této podívané bavím víc, než-li bych to bez jednoho, či druhého zvládl. Občas mám pocit, že si to pouštím i v momentě, kdy jsem doma sám. Skvělá animace, humor, kterému se děti smějí spolu s dospělými a přímočarý příběh - to je u pohádek přesně to, co od nich čekám.

Jedním slovem: nářez. Dvěma slovy: Vin Diesel. Na budoucnosti se mi libí, že se dá ztroskotat i na neopuštěné planetě, takže zatímco Robinsona obtěžovali jednou ročně lidojedi, tady se jednou za dvaadvacet let vyrojí všežravci a hádejte… ano, naši hrdinové se trefili skoro přesně. Několik dní přeci muselo stoupat napětí při postupném zjišťování rozsahu průšvihu do jakého se dostali. A pak to začne: Jedním slovem: nářez. Dvěma slovy: Vin Diesel.

Přijde mi, že za tou kamerou jsem stál já v devadesátkách, kdy jsem poprvé něco podobného držel nejen v ruce, ale dostal jsem i povolení natáčet a ze vší tý nenadálý důstojnosti jsem znervózněl a filmoval v momentě přesunu z místa na místo a vypínal kameru ve chvíli, kdy jsem ji přiložil k oku, abych zdokumentoval vše, co za to stálo. Zkrátka a dobře, takhle blbě nemůže točit ani amatér, kterému jde o život… Nicméně, film mě bavil, někdy i pobavil na svůj úkor, ale hlavně konec mě potěšil. Mám rád, když nedopadne všechno ve prospěch hlavních hrdinů.

Maximální hodnocení za to, kolik bezesných nocí mi tenhle film způsobil… a možná taky ze strachu, že se mi o něm začne znovu zdát. Absolutní filmová klasika a neoddiskutovatelný počátek mé fobie.

Shlédnout to jednou bohatě stačí a pak možná ještě jednou a nakonec ještě jednou… Pokud to tedy nebude častěji než jednou za rok, tak si to i rád představím. Humor není, až na výjimky, odzbojující, ale ani neurazí a po nějakém čase se mi po některých replikách i zasteskne. Zkrátka film pro úzce profilované diváky - geeky, ke kterým se při správné náladě rád přidám.