scharkan

Medvídka jsem viděl v kině a moc se mi nelíbil. Od té doby jsem ho chytnul několikrát v tv a libí se mi víc a víc, čím více se přibližuji věku protagonistů. Chťelo by se mi říct, že film zraje, ale v mém připadě zraje divák

Slušela by tomu metoda Heleny Třeštíkové. A více než to, jak se vypořádá malý Miško třeba s pubertou, by mě zajímalo, čím dále vyplní své životy rodiče, až se syn postaví na vlastní nohy.

Vlastně tam skoro nic není. V 50 minutach pozorujeme renesancniho atleta, ktery 4 roky trenuje na olympiadu, kterou celkem s prehledem vyhraje. Zbylych 20 minut sledujeme, jak se z nej stane celebrita, ozeni se, rozvede se, necha se presit. A to je v zasade vse. Nic moc hlubsiho nebo zajimavejsiho. Krom pekne rekapitulace olympijskeho zavodu to nestoji za to ani ze sportovniho hlediska. Prekvapive nudne a primocare.

Nepříjemné, klaustrofóbní. Ať už je to odraz skutečných poměrů v Teheránu nebo ne, atmosféru to má výbornou.

Teším se na pokračováni za 10 let. A 20 let. A snad i 30 let. Tento formát není vyčerpaný

Chápu rozhodnutí, že se jedná o nadčasový univerzální příběh, není tedy nezbytné ho zasazovat jen do 70. nebo 80. let. Nechápu ale rozhodnutí angažovat dospělé herečky, které sice hrají maturantky, zároveň se ale potýkají s první menstruací a mluví se o nich jako o dětech. Doteď vlastně nevím, jak mají být postavy v seriálu staré. A překáží to ve vnímání příběhu a sblížení se s hrdiny. Postavám a jejich zázemí je věnována spousta prostoru, bohužel je to ale jedno klišé za druhým a hlavně strašlivá nuda. Na to, že se jedná o osmidílný seriál, vše je děsivě plytké a zároveň rozvleklé.

Dokument o pripadu, ktery by sel shrnout 4 vetami. Roztazeny na hodinu a tri ctvrte.

Je to rychly, vtipny, zajimavy, nabity informacemi. Vznik kazdeho filmu je podavan jako pribeh sam o sobe, takze nekdy tlaci dost na pilu, aby vznikl dramaticky oblouk. Coz v zasade nevadi. Ale to dojimani na konci kazdeho dilu je protivny a ubijejici.

Manipulujici dokument o manipulaci. Velmi jednostranne a hororove. Vyobrazeni algoritmu bylo ale fajn.

Radoby chytre a manipulativni otazky, podsouvani odpovedi a interpretaci od pana rezisera byly utrpenim. Prijemne bylo, jak na ne Jozo Raz vetsinou nenaskakoval, spis si s nimi sam casto nevedel rady.