Davered

Poor Alasdair Gray. Zmrvena adaptace vytecne knihy a zaroven dukaz limitu filmoveho media. Oproti predloze az prilis jednoduche, zplostele, a vulgarni, ale zaroven ani zdaleka tak zabavne.

Silné po všech stránkách, přesto si neodpustím jednu zdánlivě malou, ale vcelku zásadní výhradu - charakterizaci Ernesta (DiCaprio). Jeho haprování mezi tak rozdílnými polohami (a) naivní blbeček, který nekriticky plní rozkazy, b) muž, který nade vše miluje svou ženu, c) zlosyn) prostě není věrohodné ani smysluplné. Tomu ostatně odpovídá i to, že minimálně v jednom klíčovém bodu se scenáristi odchýlili od skutečných událostí soudního procesu.

Klidně by tu mohlo být méně lekaček, počítačových efektů i hudby, i tak se ale jedná o vcelku důstojné oživení Friedkinovy klasiky. Paradoxně nejsilnější a nejděsivější je ještě než se začnou točit hlavičky a krucifixy. Pak už se jede víceméně podle zajeté šablony, ale i tak převládá spokojenost a za mě nesouhlas s negativní odbornou kritikou.

Hororové prvky jako benátská maska skrývající podprůměrnou detektivku s vražedně špatnými dialogy a nulovou atmosférou. A jaký smysl má přesouvat děj předlohy do Benátek, když se prakticky celý film odehrává v naprosto fádním interiéru a nepadne zde jediné slovo italsky?

Skvele zpracovany pribeh jednotlivce, konfliktu jeho svedomi a prikori, ktere musel podstoupit. Ale v tom vsem je, v duchu americkeho individualismu, az prilis upozadeny dopad (no pun intended) na civilni obyvatelstvo Hirosimy a Nagasaki. Kazdopadne 70mm IMAX projekce dost mozna zivotni kino zazitek, ktery bych si rad jeste zopakoval.

Zpocatku prijemne, pak vic a vic podbizive a mdle. Plusove body za hlavniho predstavitele a zachodky, minusove za manipulativni pouziti pisnoveho soundtracku.

Dost ambiciozni becko, ktere dojizdi na omezeni s ohledem na rozpocet i na schopnosti vsech zucastnenych. Samotne zpracovani pak nestoji za moc, ale ta nadsenecka snaha prijit s necim novym a neotrelym zaslouzi respekt.

Už úvodní montáž prakticky automatizované výroby sirek je fascinující. Následuje film bez dialogů (postavy spolu nekomunikují a když už promluví, tak nemluví spolu, ale na ostatní) u kterého by se střídavě dalo smát, plakat, a mnohdy obojí zároveň. Ale celé by to bylo "jen" velmi dobré, nebýt hodně překvapivého zvratu, který hlavní hrdince, do té doby jen zmítané rozmary druhých, dá sílu uchopit svůj osud do vlastních rukou.

Když je člověku u detektivky jedno koho vraždí a proč, je něco špatně. Je to celé prostě až příliš chladné a často i nechtěně směšné. A Trintignant se do hlavní role vůbec nehodí.

Nez se objevi Tobey Maguire velka spokojenost, pak uz jen strmy pad uplne na dno a naproste rozcarovani. Je jen otazka casu, nez cloveku s touhle mozaikou absurdnich situaci dojde trpelivost. Ceho je moc, toho je prilis.