Davered

Zpocatku prijemne, pak vic a vic podbizive a mdle. Plusove body za hlavniho predstavitele a zachodky, minusove za manipulativni pouziti pisnoveho soundtracku.

Poor Alasdair Gray. Zmrvena adaptace vytecne knihy a zaroven dukaz limitu filmoveho media. Oproti predloze az prilis jednoduche, zplostele, a vulgarni, ale zaroven ani zdaleka tak zabavne.

Skvele zpracovany pribeh jednotlivce, konfliktu jeho svedomi a prikori, ktere musel podstoupit. Ale v tom vsem je, v duchu americkeho individualismu, az prilis upozadeny dopad (no pun intended) na civilni obyvatelstvo Hirosimy a Nagasaki. Kazdopadne 70mm IMAX projekce dost mozna zivotni kino zazitek, ktery bych si rad jeste zopakoval.

Hororové prvky jako benátská maska skrývající podprůměrnou detektivku s vražedně špatnými dialogy a nulovou atmosférou. A jaký smysl má přesouvat děj předlohy do Benátek, když se prakticky celý film odehrává v naprosto fádním interiéru a nepadne zde jediné slovo italsky?

Klidně by tu mohlo být méně lekaček, počítačových efektů i hudby, i tak se ale jedná o vcelku důstojné oživení Friedkinovy klasiky. Paradoxně nejsilnější a nejděsivější je ještě než se začnou točit hlavičky a krucifixy. Pak už se jede víceméně podle zajeté šablony, ale i tak převládá spokojenost a za mě nesouhlas s negativní odbornou kritikou.

Silné po všech stránkách, přesto si neodpustím jednu zdánlivě malou, ale vcelku zásadní výhradu - charakterizaci Ernesta (DiCaprio). Jeho haprování mezi tak rozdílnými polohami (a) naivní blbeček, který nekriticky plní rozkazy, b) muž, který nade vše miluje svou ženu, c) zlosyn) prostě není věrohodné ani smysluplné. Tomu ostatně odpovídá i to, že minimálně v jednom klíčovém bodu se scenáristi odchýlili od skutečných událostí soudního procesu.

Nejaky ten fik, spousta kraliku, jeste vice broskvi a na zaver dokonce merunky. Ale jinak hodne prazdny film, ktery se hlemyzdim tempem plouzi k ocekavanemu a nevyhnutelnemu vyusteni.

Nez se objevi Tobey Maguire velka spokojenost, pak uz jen strmy pad uplne na dno a naproste rozcarovani. Je jen otazka casu, nez cloveku s touhle mozaikou absurdnich situaci dojde trpelivost. Ceho je moc, toho je prilis.

Krasna hudba, ale jinak lekla ryba, ktera pusobi spis jako slepenec anekdot a milostnych lapalii nez jako uspokojiva biografie. A z tech zaverecnych titulku boli oci.

Pridana hodnota oproti puvodnimu clanku prakticky nulova. Naopak, kdyz se to snazi o "filmovost," at uz flashbacky nebo dost vlezlou hudbou, je to jen k neprospechu veci. Vysledek si pak paradoxne zachovava az prilisny odstup a chlad, ktery na presvedcivosti take neprida.