Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Komedie
  • Dokumentární

Poslední recenze (227)

plakát

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001) 

Od dětství až ke třicítce. Pokud pod kůrou mé mozkovny nedojde opravdu k zásadním změnám, bude pro mě Společenstvo prstenu zásadní nejspíše až do smrti. Před pár dny, léta od posledního zhlédnutí, mě ten film opět překvapil a naprosto uzemnil. Do odchodu z Roklinky je Společenstvo výborné, jeho druhou polovinu mám ale za naprostý mastepiece. Plně se zde projevuje Jacksonova schopnost přehledně, srozumitelně a efektivně pracovat se skupinou tak, aby na prostoru všech sekvencí každý člen společenstva zužitkoval své vlastnosti a zazářil. Sám nositel Prstenu přitom ani po boku zkušených bojovníků není pasivní „přívěšek“ – Jackson mu dopřává dostatek samostatnosti a užitečnosti. Nejlépe je to vidět na sekvenci v Morii, která je celá naprosto skvostná. Obecně mám ale nejraději občasné tiché momenty. Jako vše ostatní i ony jsou skvěle načasované a plní navíc funkci kontrapunktu k následným monumentálním nebo akčnějším scénám. Příkladem může být scéna Samova posledního kroku nebo rozmluva Froda a Gandalfa na křižovatce v Morii. Emocionálně mnou Společenstvo stále mává jako dokonalý stroj, tentokrát jsem na něm ale také zpozoroval, jak se podobných účinků domáhá bez osvědčených filmařských zkratek. Mnohdy zůstává charakter klíčových scén i po jejich odeznění nejednoznačný – Jackson, Boyensová a Walshová jejich prvotně rozpoznatelnou povahu narušují prvky, které předvídatelnost a potenciální obřadnost narušují. Je to např. scéna loučení s Bilbem v Roklince (sentimentalita/rozklad pod vlivem Prstenu) nebo smrti Boromira (očištění/beznaděj). Tvůrci zkrátka nekoncipovali tyto scény v rámci vyprávění krátkozrace a dokázali jim vtisknout hodnotnou mnohoznačnost. _____ Jacksonův styl je obdivuhodný. Ty nečekané jízdy, expresivní rakursy, komplikovaná a rozmanitá schémata svícení, záměrné diskontinuity mezi záběry… Přitom to není nějaká předvádivost, ale prostředky Jackson užívá napříč filmem a také je náležitě rozvíjí (viz zpomalené záběry a víceexpozice, které vrcholí u říční scény Froda a Sama). _____ Kinoverze se mi stále zamlouvá o něco víc. Scény z rozšířené edice sice osvětlují skutečností z mnohovrstevnatého světa a objasňují jisté motivace, mám ale pocit, že na několika místech film trochu zpomalují a figuru Boromira trochu okatě démonizují.

plakát

Tenkrát v Hollywoodu (2019) 

Český titul srozumitelně odkazuje k Tenkrát na západě a Tenkrát v Americe, z překladu ovšem vymizela rovina příběhu jako pohádky, kterou v původním titulu značí tři tečky. Název ironicky (a pro děj důležitě) odkazuje k domněnce, že se filmy vyprodukované v městě andělů řídí kouzelnou logikou a směřují ke šťastnému konci. Tarantino skvěle chápe, proč byl rok 1969 pro Hollywood tak důležitý. Studia se začala přiklánět k novým tématům a produkčním praktikám, které do té doby charakterizovaly spíše nezávislou nebo béčkovou produkci. Tarantino do vyprávění znale zapojuje kulturní underground, runaway produkce a spaghetti westerny, dobový status americké televize a rádia i příchod evropských artových režisérů. Stěží znovu zažijeme dobu, kdy je hollywoodské studio schopné financovat tak nevázaný art, jakým byl The Last Movie Dennise Hoppera, na jehož jméno snímek také odkazuje. Režisér s vědomím všech těchto faktorů vytváří v Tenkrát v Hollywoodu působivý svět, jenž má podobu obrovského popkulturního multimédia. _____ Podstatné také je, že ačkoli je středobodem vyprávění snaha dvou „kovbojů“ zachovat si důstojnost pod tlakem nemilosrdného šoubyznysu, postupně ji překrývá obecnější komentář k zániku hollywoodských symbolů. Z tohoto důvodu má Tateová málo dialogů a minimálně zasahuje do průběhu událostí. Závěrečné pointě slouží jako symbolické zhmotnění neodlučitelného aspektu velkého Hollywoodu. Zdá se, že pro Tarantina je kinematografie možné léčebné tonikum, skrze které si můžeme, stručně řečeno, pozměnit fakta a uchovat si trochu pohádkové nevinnosti. Režisérova revize konce 2. světové války z Hanebných panchartů byla přitom navržena s jiným účelem, a to jako černohumorná vendeta a variace propagandistických filmů. _____ Kritika, že Tarantino nerespektuje historii, nebo že jí film jen ze své podstaty něco dluží, vyžaduje hodně přezíravosti. Závěr může uspokojit nebo pobouřit jako hříčka, rouhačská exploatace nebo akční vyvrcholení, nečekanou procítěnost a hořkost mu ale dodává až vědomí skutečných událostí. Jejich pravdivost film neodmítá a dějiny nemění, nešťastné události naopak podtrhuje za zvuků melancholického motivu z filmu Život a doba soudce Roye Beana. Dojemnější, extatičtější a baladičtější finále jsem v Tarantinově filmografii neviděl.

Poslední hodnocení (7 641)

Duna: Část druhá (2024)

17.03.2024

All of Us Strangers (2023)

17.03.2024

Ozáření (2021)

16.03.2024

Wonka (2023)

16.03.2024

Já Kapitán (2023)

16.03.2024

Seeds (2023)

16.03.2024

Batalla (2019)

15.03.2024

Tear Gas (2019)

15.03.2024

Oscar 2024 (2024) (pořad)

11.03.2024

Reklama

Poslední deníček (52)