Baxt

Já vím, že přelom 20. a 30. let nebyl k filmu, zejména v přechodu na použitelná zvuková zařízení, nikterak přívětivý. Vím, že film je z velké části zápas s technologickým zázemím, realitou a představami, ale omluvte mě, nechci být u něčeho tak vzdálenému tradičnímu zážitku, jako je statický a ve všech směrech nemrtvý Drákula. Je přinejmenším úsměvné sledovat ateliéry připomínající divadelní jeviště, do nichž postavy vchází a odchází bez ohlášení, účelově a naprosto antiklimaticky. Nejpůsobivější jsou pak chvíle, kdy odchod z rámu obrazu, zabírajícího malou část pokoje, znamená automaticky odchod z celé scény. Ano, zvuk z počátku film skutečně zabil, minimálně pro ty méně zkušené (nic proti Browningovy, čistě ateliérová politika Universalu mu asi moc prostoru neposkytovala).

Ani do divadla už v bezpečí nemůžeme.

Usměvavé herecké panenky jsou trapné a dysfunkční, pokud je nerozpohybuje režisérský bůh formátu Ernsta Lubitsche. U němého filmu jsem se takhle ještě nikdy nezasmál. [Hodinová obnovená verze]

Zjednodušující, ale ne zjemňující, temperamentní, ale ne hysterická, Silver Linings Playbook musí být jedna z nejlepších romantických komedií posledních deseti let (jen jsem se narychlo poradil s mým seznamem ohodnocených filmů :-). Pro The Perks of Being a Wallflower polibek smrti. _____ Co se mi na tom obzvlášť líbí, je záměrná izolace ústředního hybatele od jakýchkoli pop-kulturních trendů. Stalo se až nezdravým zvykem podtrhnout osamělost zamilovaného hrdiny písněmi nebo ho nechat účastnit se společenských sešlostí, o které nestojí (obojí např. 500 dní se Summer). Pro Pata je hudba přímo impuls ke vzteku, distancuje se od skupinového sportu (raději si osamoceně zaběhá) nebo moderní literatury (dělá pravý opak, čte americké klasiky). Celý proces navrácení k životu v páru, jak ho Silver Linings Playbook zaznamenává a vrcholí naprosto polopatickým vyjádřením upřímné lásky, je tak mnohem procítěnější.

Co je smutnějšího, než estráda, na kterou nikdo nechodí? Životopis, co není přesný a komedie, co není vtipná. A bastard klasického Hollywoodu bez jakýchkoliv odboček, kde problémy s linií pracovní a osobní vyřeší prozíravě jejich sjednocení. Víme kdy se smát, víme kdy plakat. Tohle musel psát nejnovější scenáristický software.

Spielberg našel rovnováhu. Prostřednictvím hrdiny, který ji hledá také. Takto řečeno to není nic neobvyklého, Spielbergův přísně americký styl je přímo založený na jednotlivcích, kteří touží znovuustavit rovnovážný stav ve svých životech, případně u svých blízkých. Lincoln, jako člověk, volí úkrok stranou. Rovnováhy dosáhne skrz nerovnováhu, skrz sněmovní většinu. 90% filmu je předmětem boje o tuto převahu a prezident je hlavním iniciátorem. Takový hrdina je pro Spielberga dost atypický, dokonce bych řekl, že je to jedna z nejpozoruhodnějších postav, jaké přivedl na plátno. _____ Rovnováha ale diktuje i stylistickým prostředkům. Kaminski skoro zapomíná na polodetaily a nevěří polocelkům, Lincoln je často snímán z odstupu mezi svým lidem, jako jeden z nich, ať už je Lewis jakkoli mistrovský a stoprocentně "Oscarový" (oprava: omluvte mé nepozorné postřehy, některé záběry skutečně ikonické jsou a zařazeny jsou dle potřeby). Zaslechnout Williamse, tahouna takřka každého režisérova filmu, je tentokrát vážně vzácností. Kahn stříhá střídmě, nechává mnohá vyprávění plynout bez jediného zásahu. Je diskutabilní, zda podobné volby nejsou v protikladu s modelem pohodlného filmu, který se vzdaluje všední realitě a je zkrátka filmový, ovšem v tomto případě mi tyto prostředky navodili pocit uspokojení, kterému už vůbec nic nechybí. _____ Konzervativnost tohoto filmu začíná a končí tím, že se týká nesmírně důležité vůdčí osobnosti (takové, za kterou se dávají filmové ceny). Za to ale víc lidí vidět nedovede.

Skvěle převzatá estetika komiksů (některé eye-candy záběry jakoby vylezly ze sešitů), ale jsou to videohry, kterým dělá nový Dredd velkou službu. 1) Uzavřené koridory připomínají prostředí standardních FPS her. 2) Až zbytečná fetišizace výzbroje, která je v protikladu s triviálním vykreslením světa, v němž se příběh odehrává. 3) Důraz na statistickou a číselnou stránku. Kriminalita, boj se zločinem, nezaměstnanost se uvádí výhradně v procentech. Počítají se mrtvoly, munice i patra. _____ Výborná věc a další důkaz, že většina filmů pracujících s herní stylizací nikdy nenajde své diváky.

Jako úryvek ze života mimořádného muže a jeho mimořádné výpravy absolutní.

The Perks of Being a Loser. Midcult zbavený všech ostrých hran své předlohy (ty nezbytné pro příběh jsou alespoň otupěny). Takto vlezle hřejivý film s požehnáním od diváků tu nebyl od Intouchables. Rozhodně ale užitečná exhibice hereckých možností Ezry Millera a Emmy Watson (!).

Oběť neustálého oddalování zlomových dějových událostí, které jsou stejně nakonec odbyty výpustkou (Bilbo vyráží za dobrodružstvím), zkratkou (cesta do Roklinky) nebo nepravděpodobným zásahem / náhodou. Na plynutí času ale nemá ani tolik vliv rozhodnutí dělit na tři filmy, jako spíš touha učinit Hobita novým Pánem Prstenů. Monumentální prolog, retrospektivní vyprávění, zhušťování hledisky mimo ústřední skupinu atd., to vše vede k upokojení vysokých diváckých očekávání, konturami se ale vzdalujeme původnímu textu. Zůstává prostý motiv cesty, která šlechtí charakter, zlehčující humor i pohádková rétorika, které dávají zabrat tucty usekaných hlav. _____ Hádanky ve tmě nejsou ve tmě. Chápu, že tak náročné digitální stvoření jako Glum musí být vidět, ale i za cenu nahrazení temnoty prakticky denním světlem?