Burrows

Otázka zní: Přehoupnu se přes nános nabízeného klišé a svezu se po citlivé linii příběhu nebo film ihned zatratím a budu odsuzovat? Odpovězte si sami. Koneckonců americká melodramata slouží k tomu, aby útočila na city a opakovala již zaběhnuté nástroje, které právě proto, že jsou relativně účinné, jsou aplikovány do příběhu. V neposlední řadě se ocitáme v pooskarové době a nelze očekávat, že producenti vpustí do éteru případného horkého budoucího kandidáta, který by si nárokoval nějaká ocenění. Ale jedno prvenství Dear John má. Jde o první film, který v tržbách překonal mnohatýdenního krále - film Avatar.

Třetí Reitmanův celovečerák a potřetí jinak. A stále kvalitně. Tentokrát myšlenkově hodnotný a naplňující snímek se sympatickým scénářem a herci.

Martin Scorsese je zručný tvůrce. V Shutter Island vytváří atmosféru, které se snaží dosáhnout desítky režisérů a nedaří se jim to ani z poloviny. Z pobytu na ostrově máte pocit, že jste tam pobývali. Mořský příboj šumí pod vašima nohama. Vítr vám cuchá vlasy a psychicky narušení jedinci na vás koukají a vy jejich pohledy cítíte. Z flashbacků mám husí kůži. Plynutím děje dochází k dezorientaci, co je realita a co pouhý výmysl a fikce. Závěr je překvapivý, ale nikoli nečekaný. Snad moc neprozradím, když řeknu, že pointa není nepodobná Šestému smyslu. Proklatě dobré.

Celkem průšvih. Přes dvě hodiny natahovaná vztahová kaše, která může lákat pouze hereckým obsazením. Mnoho postav a dějových linií, z toho žádná mě neoslovila a nevzbudila zájem. Občas některý z charakterů zaperlí vtipem či vhodným postřehem ze života, ale v poměru k celkové stopáži je toho zoufale málo.

Dvěma slovy: svižné a chytré. Na ploše necelých sedmi minut režisér naservíroval příběh o záchraně mořské rybky s nadledem a inteligentním humorem (telefonát, scéna před zverimexem). Škoda, že mě napadl závěr ihned po představení zápletky.

Pečlivě eskalované morální dilema o tom, zda za získání obrovského jmění necháme zemřít pro nás neznámého člověka. Závěr v podobě sankce za egoistické rozhodnutí není šokující, nýbrž lehce předvídatelná, ale ne zřejmá, satisfakce. 70% (Tento námět rozvíjí celovečerní film The Box, bez kterého bych se k tomuto krátkometrážnímu filmu nedostal)

Richard Kelly se svým prvním filmem zapsal do dějin kinematografie. Od té doby se utápí ve svých vizích a svými pseudointelektuálními představami mate diváka. A mně se jeho styl líbí. Ač má The Box jednoduchou premisu (očividná inspirace kraťasem Black Button), Kelly přidává do celého příběhu řadu dalších (možná zbytečných) ingrediencí, ze kterých ve výsledku vychází pro mě nekonzistentní výtvor. Budu potřebovat další projekci, neboť jsem řadu předělů nepochopil. V The Box je vidět očividná inspirace jednotlivými motivy, které se objevují v Kellyho předchozích filmech, jako by si režisér vytvářel své vlastní, charakterizující trademarky v podobě vodních portálů a ústředních rolí nevšedních postav - králík, Santa Claus. Závěr je působivý a rovněž depresivní, cesta k němu klikatá.

Asi takhle: Včera jsem byl ve fast-foodu (McDonald to sice nebyl) a po zhlédnutí Super size me do podobného stravovacího zařízení dlouhou dobu nepůjdu. Oslovilo mě to, zaujalo a do jisté míry poučilo. Respekt před Morganem, který si pro účely dokumentu zhuntoval tělo tím, že po jeden měsíc požíval pouze "pochutiny" z McDonalda. Je zajímavé vidět, jaký vliv má "jídlo z Mekáče" na kvalitu života, výkonnost organismu, chuť podnikat věci, na celkový zápal. Každý, kdo se pravidelně stravuje ve fast-foodech, by měl mít možnost zjistit, co se skrývá za všemi krásněvypadajícími menu.

Víc hlavních rolí pro Downeyho! Dalo se čekat, že Holmes bude pouhý mainstream, jednohubka, kterou si jednou vychutnáte a pak se vám vypaří z hlavy s tím, že v hlavě zůstane jedna/dvě scény a jména hlavních představitelů (já osobně vzpomínám především na úžasný pohled na rozestavěný Tower Bridge a scénu, kdy Sherlock vysvětluje své následující kroky a posléze tak učíní), ale i tak si zaslouží pozornost. Ritchie si nechává otevřená vrátka pro případné pokračování, ve kterém očekám větší vtažení do filmu se stejným počtem efektů.

Minimalistický film o střetu kultur v USA, protikladech, smyslu života (ač tato formulace zní lacině) a symbolice. ___ Po čase zvedám hodnocení na *****, jelikož jde o film, který mi za poslední dobu udělal největší radost a kvalitativně dozrál.