stration

Ten filmeček je prostě fajn. Na české poměry originální a jasně udělané s chutí. Herci působí přirozeně a přesně se hodí do svých bezdomoušských rolí. Čekal jsem béčkovou napodobeninu zahraniční produkce a dostalo se mi pěkného a hlavně českého horůrku, který jako jednohubka působí úplně parádně.

Tak toto mi sedlo. Po dlouhé době opravdu povedená pohádka. Nevím jak to přesně popsat, ale připdalo mi to takové tradiční, české a hezké. Martha "přemluv bábu" Issová hraje s přehledem, Remundová a Bydžovská se do rolí také perfektně hodí a ostatní jsou fakt také příjemní. Příběh, ač notoricky známý, předvádí pár inovací, které mi také nevadily. Prostředí české krajiny je úžasné, hudba pasující. No prostě jsem se dobře bavil a pokud bude pohádka bývat třeba o Vánocích, rád se na ni ještě párkrát podívám.

V Rusku je možné skoro všechno, v Sovětském svazu všechno. A toto zcela jistě možné bylo. Neustálý pocit strachu, udávání ve vlastní rodině, nejistota a bahno socialistické ideologie, která se bez strachu a znásilňování veškerých práv, svobod a výrobních faktorů neobejde. S filmem mám ale trochu problém. pořád jsem se nemohl rozhodnout, zda se dívám na detektivku, nebo politický thriller. Obojí dohromady mi nepasovalo, protože to jednoduše neklaplo. Chvílemi to tedy byla čistá krimi, chvílemi bolševická realita. Ve scénách, kdy se obě dvě roviny snažili nějak kooperovat, je film až zmatený a neví, do kterého žánru přeběhnout dřív. Hardy se do role "toho správného" hodí, ostatní jen přihlížejí. Nebylo to špatné, ale jednou stačilo. Vsjo.

Jako normální akční film to bylo zcela průměrné, zdlouhavé a celkem bez nápadů, ikdyž peníze na tom vidět jsou a celkově bych řekl O.K. Jako Terminátor to bylo slabé až běda. To nemůžete za ty prachy najmout někoho, kdo ty scénáře nepíše na záchodě během obědové pauzy? Celý film provází urputná snaha tvůrců příběh alespoň nějak napasovat na původní Terminátory a je vidět, že se jejich snaha hraničí se zoufalstvím. Jediný potěšil Arnold, který zaznamená pár suprových hlášek a "úsměvů" a na ty roky vypadá furt dobře. Ať tak či tak, nový Terminátor se moc nepovedl a pokud se někdo rozhodne dál mučit tuto sérii, měl by si to sakra promyslet.

Přesně jak jsem čekal. Taková roztomilá, lehce zapomenutelná blbovina, která nepřekvapí, neurazí a nenadchne. Potěšily britské reálie, ve kterých jsem se nedávno pohyboval, takže za to bodík k dobru. Jinak pouze pro rodiče mrňat a mimoně.

Brad Bird zklamal. Celkem dobrý nápad je utopený v přemrštěné stopáži a katastrofální roztříštěnosti jednotlivých scén. Celý film je tak zoufale nudný, i když se jakože pořád něco děje. Působí to jako sled slepených scének, vyplněných vatou. Herci také vypadají, že se nudí, včetně Dr. House, který mi tam vyloženě nesednul a celé jeho charisma se rozplizlo v hovadinách, které vypouštěl z huby. Triky jsou fajn, ale při takovém rozpočtu jsem taky čekal víc. Právem film upadne v zapomnění.

Pěkný, svěží vítr do světa zombíků. Rodinka uvězněná kdesi v podzemí se snaží skrývat před "dýchači" Natočený je to v pohodě, herci působí věrohodně, akorát ta malá mě chvílema štvala. Celý vtip filmu bohužel nejde prozradit. Ten je ale tak rozkošný, že film vytahuje z průměru. U mě spokojenost.

Na Labyrint jsem se děsně těšil. Už předešlé počiny z podobného soudku se mi od známého sympaťáka Jirky Stracha líbily a nebyl důvod si myslet, že tomu bude tentokrát jinak. Přece jenom jsem se lehce ve svém úsudku zmýlil. Nejenom, totiž, že se mi Labyrint líbil, on mě vyloženě nadchnul. Zkusím tedy nastínit okolnosti, které mě vedly k tomu, že jsem po dlouhatánské době pozměnil žebříček mých nejoblíbenějších seriálů a že mé nadšení nebere konce. Za prvé je tady příběh. Ten je perfektně vymyšlený, napsaný a přesně se trefuje do žánru, který se ve zdejších končinách moc nenosí a ke kterému s úctou vzhlížíme momentálně asi nejvíc k severským zemím. Je velice rozvětvený a po divákovi se právem žádá, aby zapojil šedé buňky mozkové a snažil se ve všech motivech, odbočkách a množství hlavních i vedlejších postav zorientovat. Zvláště po týdenní pauze to není vždy jednoduché, a tak s povděkem kvituji připomenutí předchozího děje. Příběh je perfektním spletencem detektivky, mysteriózního thrilleru a moderního noir žánru ve stylu „Dívka, která dělala kde co…“. K tomu trochu odkazuje i Zuzana Kanócz v hlavní ženské roli. Z vyprávění je cítit ponurost, depresivno, ale zároveň i nepřehlédnutelný rozdíl v podání českém a zahraničním. Žádná kopie True Detective nebo Se7en, nýbrž pořád ještě české reálie, prostředí a pokud to tak lze nazvat i české „chování“ postav a jejich nátury. Druhým nesporným kladem je herecké obsazení, na která má pan režisér prostě čuch. Langmajer, který už dávno není ucho v maskáčích je ztělesněné charisma a s, pro mě doteď neznámou, Kanócz tvoří výbornou dvojku, kde funguje jak profesní, tak i osobní stránka jejich vztahu. Výrazně mě potěšil i pan Donutil, který konečně nehraje nějakou karikaturu, ale mrzouta, který se snaží manévrovat v kleštích nadřízených a médií a přitom podporovat svůj vyšetřovací tým. Líbili se mi i Majer, Holub a další. Labyrint je podkreslen perfektní hudbou Ondřeje Brzobohatého, který zraje v jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby. Je až neuvěřitelné, že i ve scénách, které sami o sobě nejsou napínavé, cítíte díky jeho hudbě mrazení v zádech, plus Carl Orff - semper vivus. Režie Jiřího Stracha je prostě dokonalá. V celém seriálu snad nebyl moment (až na jeden, který popíšu později), kde bych si řekl, že to pan režisér už trochu přehání, nebo by naopak mohl víc přitlačit na pilu. Jistě, můj zvrácený vkus by nejraději viděl celý seriál jako mládeži nepřístupný, krvavější, temnější a méně politicky korektní, ale to jaksi nejde. Jistota a víra ve vlastní schopnosti je režisérovo obrovské plus a je vidět, že ani na moment nechce pochlebovat a zalíbit se tomu či onomu, je prostě svůj. Atmosféru buduje postupně, aby na konci každého dílu, a o to víc celého seriálu, zhoustla jako mlha u Rákosníčkova rybníku. Podobné pocity napětí u seriálu znám snad jen ze sledování Sherlocka a Dextera. O to víc mě mrzí posledních pět minut Labyrintu (vyjma camea pana režiséra s poněkud delšími vlasy :D), kde dořešení konfliktu Langmajerovy figury s dcerou rozmělňuje doznívající katarzi z odhalení celého příběhu a rozptýlí od závěrečného: “Ty vole, a je konec!“. Co dodat na závěr? Cítím neskutečnou radost, že jsem mohl být těch sedm týdnů zavřený v Labyrintu Pana Režiséra Stracha a nechal se neskutečně strhnout celým seriálem, který mi natolik sedl, že chci další a další Labyrinty. Nekonečně rád se v nich budu ztrácet a hledat cestu ven. Děkuji.

Jako většina českých fimů posledních let, je i tento pouze a jenom o šukání. Nic víc, nic míň.

Pro mě jednoznačně zklamání. Výborný nápad se přeměnil v prostoduchou komedii, ve které nehrají hlavní prim pixely a jejich útok na matičku Zemi, ale přitroublý prezident Spojených států, parta nerdů a liliput. A to je téměř všechno. Celé akci mimoušů a jejich pixelování světa je věnována naprostá menšina filmu, a to ještě s rádoby humornými vložkami s mariňáky a dalšími zbytečnými postavami. Přitom je to taková škoda. To málo scén, kdy pixely útočí je totiž uděláno perfektně a mně se chtělo všem tvůrcům dát přes držku, že tam cpou neuvěřitelně debilní vatu a pixelování světa je téměř nezajímá. Tak promarněný nápad jsem už dlouho neviděl a ten film za to nenávidím, protože to mohla být perfektní, nostalgická, vtipná (rozuměj chytře a vkusně vtipná) blockbusterová podívaná. Jo a Chris Columbus definitivně potvrdil svoji impotenci vtisknout jakémukoli filmu originální rukopis, odvahu a invenci.