Zayl

Právoplatně jeden z nejlepších satanských hororů. Tento dnes již 33 let starý snímek, na kterém se ani náznakem nepodepsal čas, dokonale demonstruje cit pro souhru obrazu a zvuku. Navíc výborně načrtnuté motivy okultismu hledají v této tématice jen těžko sobě rovného. I s minimálním množstvím krve, nechybí scény plné úděsů a přiškrcené atmosféry, jež mají za úkol diváka psychicky deptat. Do toho přidejte konfrontaci morálních zásad, zbožnosti a zla, která vás nenechá jen chladně přihlížet, ale pěkně vás v tom vymáchá. Omenu náleží pět hvězdiček zcela bezesporu.

Po delší odmlce další ochutnávka Kingovi předlohy, která není ani tolik hororem, jako psychologickým dramatem o ustrkované dívce. Carrie je plachá dívka, která je usurpována nábožensky fanatickou matkou a spolužáky, pro něž se stala cílem šikany. V tomto momentě jsme nuceni tuhle zrzavou dívku, která ovládá telekinezi, litovat, nenávidět její pobožnou matku, a přát smrt bezohledným spolužákům. De Palma je mistrem napětí, které vyvrcholí do úžasného závěru. Rozhodně jedna z lepších adaptací, která evidentně reaguje na negativní jevy ve společnosti.

Úžasné. Re-Animátor je dokonalou výstavkou chutně naservírovaného humoru s chytře vymyšleným nápadem o re-animovaných mrtvolách. Nesmím opomenout také Jaffreyho Combse, který vystřihl parádní roli šíleného vědce, jenž je hnán jedinou vidinou, kvůli které jde doslova přes mrtvoly. Efekty drží krok, jsou velmi povedené, a ucelují tu skvělou parodickou atmosféru. Inu, osmdesátá léta jsou zlatý věk a Re-Animator je jen dalším důkazem.

První díl populární hororové série v čele s dnes již legendárním zabijákem Freddym Kruegerem. Wes Craven stvořil zabijáka se smyslem pro humor, který jako své bojiště na porcování teenagerů využívá snové krajiny, jež následně promění v to pravé peklo. Právě v tomto bodě je Noční můra nejsilnější - v samotném nápadu. Paralela mezi realitou a říší snů je geniální a nabízí velkou svobodu pro vyřádění. Opomenout však nelze ani parádní hudební motiv, který se může řadit k jedněm z nejlepších vůbec. Noční můra ve mně svou originalitou, hutnou atmosférou a dotažeností zanechala hluboký zářez. ___ Můj žebříček série: N1, N3, N4, N5, N7, N2, N6

Konečně jsem měl možnost vidět tuto perličku mezi horory, pod níž se podepsal Tobe Hooper. Nutno říct, že nemohl začít svou kariéru lépe. Dokonale nám znázornil tu pravou špinavou atmosféru texaského venkova a syrovou reflexi hrůzy a násilí. Při svých kvalitách je ještě o to více udivující, že snímek vznikl v roce 1974. Ve své době, ale i dnes, atmosférický snímek, jenž světu dal motorovou pilu a hororovou ikonu Leatherface.

Parádní atmosférický sci-fi horor. Ačkoli je stopáž dlouhá, tak s takovýmto scénářem neznamenala nejmenší překážku. Zpočátku člověku ani nepřijde, že by to snad měl být horor, ale dobře vygradované finále ho vyvede z omylu. Hned od počátku se pečlivě buduje kompozice a v detailech se naznačuje následující dění. Dalším plusem je špičková technická stránka s nepřeberným množstvím vizuálních vychytávek. Rozhodně nejde o žádné béčko, ale o efektní áčkovou podívanou, jež vás dokáže udržet v permanentním napětí, co se asi bude dít…

Lucio Fulci rozehrává klasické téma „strašidelného domu“ a nutno říct, že se vší parádou. Hned z úvodu se s ničím nepárá a diváka vtahuje do děje. Způsob, jakým je prezentována brutalita, je doveden k dokonalosti. Gore scény jsou jedny z toho nejlepšího a je vidět, že Fulci se krve nebojí, ba naopak, vyžívá se v detailních záběrech. Děj působí také uceleně, a diváka postupně připravuje na finále přesouvající se výhradně do sklepení, jenž atmosféricky nemá chybu. Dům u hřbitova je koncentrace hrůzy a krve ve správně namíchaném poměru.

Neuvěřitelné dílo od mistra Fulciho. Přízviska notně brutální, sadistický, kontroverzní či atmosférický zde nabírají pravého významu. Právě atmosféra je ingrediencí nejdůležitější, neboť o té celý snímek je. Ze scén bych pak vypíchl setkání slepé Emily s Lizou. Ta byla neskutečně atmosférická! Také gore je kapitola sama o sobě. Pořádně vlhkých scén je dostatek, a rozhodně nejde pouze o sled nechutností. Krom toho nesmím ještě opomenout hudbu, kterou složil Fabio Frizzi a je zkrátka úžasná. Vrcholem filmu je ale konec, čímž se The Beyond nesmazatelně zapsal do mých nejoblíbenějších hororů vůbec.

Po zhlédnutí Evil Dead se ani nedivím, že se tahle hororová perla stala kultem. Sam Raimi dokázal vytěžit z minima maximum a navodil parádní hororovou atmosféru plnou násilností a gore, která s každým záběrem krystalizuje do jednoho děsivého zážitku. Sice jsou s odstupem času vidět technické nedostatky, ale ani dnes film neztrácí na své působivosti. Výborná práce s kamerou, která nabízí pohled všudypřítomného zla, v doprovodu nepříjemných zvuků, byla prostě paráda. Jednoduše precizně odvedená řemeslná práce, kterou jsem určitě neviděl naposled.

Plnohodnotné pokračování pod režisérskou taktovkou Ricka Rosenthala, které dokázalo se vší pompou navázat na první díl. Znovu se tedy roztočil kolotoč brutality Michaela Myerse, který už nepůsobí tak stereotypně, je krvavější a vynalézavější. Na výbornou je znovu hudební motiv, který už sice nezní tak často, jako ve snímku prvním, naproti tomu je však zasazen pouze v momentech, kdy to daná situace vyžaduje, což jsou obzvláště atmosférické chvilky. Právě atmosféra dělá Halloween Halloweenem. Rick Rosenthal se s pokračováním nemohl vypořádat lépe, využil ty nejlepší prvky z prvního dílu a ani po tolika letech neztrácí nic na své mrazivé působivosti.