A pátý jezdec je Strach

Depresivní film plný nepříjemných zvuků - hysterického křiku, dětského pláče či rozladěného klavíru, celkem dobře zachycená dusná protektorátní atmosféra, trochu divný scénář, skvělí Macháček s Adamírou, přehrávající Scheinpflugová. A samozřejmě opět skvělá práce Ester Krumbachové a kameramana Jana Kališe. nCelkový dojem - jsem rád, že to mám za sebou. Je to divný, nepříjemný (ale originální, ve své době jistě novátorský) film. (12.11.2009)

"Tatínku, kdo je to hrdina?" - "To je člověk, který umřel zbytečně. Narozdíl od těch ostatních, kteří zbytečně žijí." Když jsem nedávno hodnotil Brynychův Transport do ráje, napsal jsem, že jde pravděpodobně o jeho nejlepší film. Jenže to jsem ještě neviděl jeho snímek ...a pátý jezdec je Strach, který od toho okamžiku považuju za skutečný vrchol jeho tvorby. S Transportem do ráje má tenhle film řadu společných prvků, je vidět, že je tvořil jeden tvůrce v jednom tvůrčím období. Černobílý obraz, zajímavá kamera, expresivně vyznívající scény, tragika lidí v bezvýchodné situaci. Tenhle snímek ale líp využívá svůj prostor, nejsou tam dlouhé prázdné záběry. I ty pražské uličky bez lidí mají svůj význam a vyvolávají pocit stísněnosti a tušení reálné hrozby. Brynychův hrdina výborně zahraný Miroslavem Macháčkem je nešťastný člověk na špatném místě. Žid v protektorátní Praze, který dobře ví, kam vše směřuje, a díky své inteligenci a vědeckému analytickému myšlení si nedělá o svém osudu nejmenší iluze. Snaží se odreagovat od neradostné reality pečlivým vykonáváním své práce a opatruje zkonfiskované hodiny na příslušném okupačním úřadu. Jednoho dne se mu naskytne příležitost pomoci zraněnému příslušníkovi odboje a svým způsobem se pomstít režimu a ještě naposledy projevit své lidství. Film je výborně obsazený a je jen málo podobných kousků, kde se na tak malé ploše objeví spousta slavných jmen naší kinematografie v epizodních rolích. V uzavřených prostorách pražského činžáku obsazeného gestapem se taky velmi dobře obnažují lidské charaktery, které znovu naruby převrací instinkt sebezáchovy a strach ve všech možných podobách. Mám jen jednu připomínku - život mě naučil, že lidé pod tlakem se chovají často naprosto jinak než v době pohody a zklame často ten, do koho byste to neřekli. Tady je slabý článek od začátku jasný a režisér, resp. scénárista, si neschovává žádné překvapení. Celkový dojem: 85 %. (11.05.2014)

Za poslední dny u mě už třetí šedesátkový film Zbyňka Brynycha a od prvních minut mám jasno, kdo za filmem s takto nadstardantními až avantgardními záběry stojí! :-) Já od něj už dost filmů viděl tak 6–8 let zpátky, ale plně propádávám Brynychově kinu a jeho unikátnímu stylu až teď. A pátý jezdec je Strach má vyladěný téměř každý záběr, někdy až do geometrických detailů, nečekané střihy mě často upoutávají netradičními asociacemi (třeba z houslových strun na prádelní šňůru), nejeden výjev v sobě ukrývá působivou symboliku (za všechny ty mříže u sešlosti v kavárně – což je po hudební a vizuální stránce celkově mimořádná scéna, mísící tolik různých emocí a vrcholící nejdřív ohromným sborovým zpěvem a pak drtivým zvratem), navrch excelentní herecké výkony, zejména Miroslava Macháčka v roli židovského doktora. Dostávaly mě mnohé přechody z často abstraktních psycho výjevů do vnitřní psychologie Macháčkovy postavy, když pronáší dlouhé monology nebo se ocitá v konfrontaci s dalšími postavami... a pak ty tiché pohledy v obličeji zoufalého hrdiny. Výborný byl i Vinklář (kterého jsem s tou brýlatou vizáží ušlápnutého zrádce, se změněným projevem dlouho nepoznal) nebo cynicky bezemoční Vršťala, i další... Co mi jediné vadilo, že pár scén je místy až moc ukřičených a doslova nepříjemně kakofonických, ale se stupňující situací pana doktora a atmosférou v činžovním domě (a zvláště ve sklepě) na mě to podání uměleckým způsobem přeneslo tak sugestivní prožitky tísně, neklidu, napětí a hrůzy ze společenského útlaku, že i lopata padající hlasitě mimo záběr to pouze dokonale podtrhla. Lhostejně hrdé procházení paničky s chůzí kolem mrtvoly až absurdně mrazivým způsobem naplnilo doktorova slova, že „hrdina je člověk, který umřel zbytečně. Narozdíl od těch ostatních, kteří zbytečně žijí.“ [90%] (22.05.2024)

Na mě film hodně zapůsobil. Drama poníženého a všemi zatracovaného člověka, který v sobě má nalézt, projevit lidskost a riskovat pro druhé život. Kontrast pohledů na židovského lékaře, odpudivé jednání s ním a plochost ostatních charakterů byly velmi působivé. Pro nikoho není plnohodnotným člověkem, tak co po něm chtějí? A vlastně ani on zpočátku nechce ... Atmosféra všech partají zavřených ve sklepě byla děsivá. A konec skvělý. Úplně jsem cítila tu obrovskou sílu, která z doktora Brauna najednou čišela. (12.11.2014)

Původně jsem chtěl dát hvězdičky jenom tři, protože mě vůbec nechytla atmosféra filmu, kterou režisér zrušil ještě dříve, než ji pořádně začal budovat a to úvodními záběry na projíždějící auta a paneláky, to vše z roku 1960 a pak se to neúspěšně snažil nahradit záběrem plakátu s ríšskou orlicí. Nicméně jestli na tomto filmu něco stojí za to, tak je to impozantní závěr - scéna ve sklepě a následná smrt dr. Brauna, to je prostě ukončení, na které se nezapomíná. (13.10.2006)