Já, spravedlnost

,,Milióny lidí by chtělo Hitlera. Tak jako ho máte vy!" Nevyhledávám filmy ani knihy, které rozehrávají nejrůznější možnosti alternativní historie nad tím, co by se stalo kdyby... no kdyby třeba někdo toho Hitlera před sebevraždou zachránil a on by tu 2. světovou válku přežil. Jako proč tohle? Tak tenhle film je výjimka, coby dílo československé kinematografie pro mne téměř povinnost. I když 60. léta dala možnost vzniknout snímkům s ojedinělými náměty, alternativní příběh přeživšího Hitlera bych nečekal, tohle mne dost překvapilo. Hodně kontroverzní počin, který by po výraznějším oprášení mezi diváky mozná i dnes dokázal vyvolat daleko větší diskuse i hodně protichodné názory, než jaké naznačuje v zdejších komentářích těch 50 uživatelů, kdyby tak žalostně nezapadl. Již jsem ho asi před dvěma lety viděl, neměl jsem ho velký zájem zhlédnout znovu, nicméně objevení restaurované verzi na oficiálním YT-kanálu NFA "Česká filmová klasika" popudilo k repríze. Co k tomu říct...? Budí to u mě rozporuplné pocity i teď, nicméně když kontroverzní film budí současně (přes nechuť k tématu či zpracování) i podněty k zamýšlení a jistý přínos, proč ne. Reflexe otázky nejlepšího trestu pro zločince Hitlerova ražení, kde se i takový trest smrt může zdát nevýrazný či tuctový, jsou zde rozhodně velice zajímavé. Naopak rozehrání toho děje, kde i někteří nacisti mají cíl zničit Hitlera, nebo dokola to uzdravování a následní zneškodňování (oslepení a pod.) Hitlera, může připomínat občas i frašku. Naštěstí ale vše odehráno na čele s výborným Karlem Högerem v hlavní postavě doktora, který se v rukou manipulátorů ocitá v osobitých morálních dilematech. (75%) (Československá filmová výzva) (21.05.2019)

Námět je proklatě chytrý a mrazivý, podobně jako náměty z lepších epizod Black Mirror. Jenže všechno ostatní je o dvě třídy horší. Scénář je zmatený, režie utahaná, a ona pomalu budovaná hypnotická atmosféra existuje jen v prchavých náznacích. Vynikající Karel Höger se snažil zbytečně. Věřím že kdyby se téhle látky chopil Karel Kachyňa nebo Juraj Herz, tak bych si do své pestré sbírky nočních můr přidal jednu opravdu lahůdkovou. V podání Zbyňka Brynycha je to ale slabé jako čaj z třikrát louhovaného pytlíku. (01.10.2023)

Přespříliš vykonstruovaný, až příliš akademický film Zbyňka Brynycha, který by se dal označit za specialistu na dramata odehrávající se v období druhé světové války, Já, spravedlnost patří ovšem k těm méně povedeným, a to především tou přespříliš patrnou snahou tvůrců vystavět hluboké dílo v idejích demokratického humanismu - ve snaze dotknout se čehosi čapkovského je celý film zaklet v jakési schematické ustrnulosti. Po vzoru doktora Galéna tu tak máme doktora Hermana a taky fakt, že hlavním hrdinou je zrovna lékař, apriorní nositel humánních ideálů, což už začíná být trochu klišé, dokonce je zachována dramatická osa lékař - diktátor (Maršál alias tedy Adolf Hitler) jako v Čapkově Bílé nemoci. Do toho zapadá i tak nějak očekávaný Karel Höger, byť jeho hereckému mistrovství neleze asi nic vytknout, přesto ničím nevyčnívá z chladné dobové nálady té jakoby televizní inscenace. Celý ten etický problém je sám o sobě zajímavý, vezmeme-li však v potaz formální stránku filmu, výsledný dojem je velmi rozporuplný. Stranou pak raději nechávám fakt, jak se morální imperativy filmu snoubí s angažovaností pana režiséra v době normalizace a některými jeho filmy z tohoto období... (15.09.2012)

Je anebo není jedno, kdo vykoná spravedlnost? A co je vlastně spravedlnost? Takové a podobné otázky film před diváka staví a ihned polopaticky zodpovídá. Škoda přeškoda, že snímek nepřesáhne rozměry dobově podmíněné propagandistické televizní inscenace. Téma by stálo za kvalitnější zpracování. (01.03.2011)

I velká doba má slabší chvíle. Protikladné reakce, které tento film vyvolává u spolukomentátorů, naznačují jeho zřejmou rozporuplnost. Snahu demonstrovat obecně platný mravní princip - dostatečné potrestání zločinů, které se vzpírají rozsahem i dosahem obvyklému vnímáni a vymezování zločinu - zpochybňuje způsob provedení i pozadí, které ho charakterizuje. Nestačí na to ani hrůznost Hitlerových choromyslných etnocid. To je poselství nadčasového Brynychova a Hanušova příběhu. Směšování morálky, práva a etiky vždy vede k třaskavinovým důsledkům. Zejména k naprostým zhroucením hodnotových orientací, vytvoření doslova etického vakua. Hitler je souzen a odsuzován opět nacisty, stejně blouznivými, srovnatelně bláznivými i brutálními, snad o něco velmi málo více soudnými. V této rovině je český původní thriller nadčasový a jeho myšlenkový přesah zůstává stále aktuálním. (23.09.2007)