noriaki

80 % Warriors of the Deep - je to trochu recyklování už použité záplekty, ale Doctorův závěrečný proslov a pachuť morální kocoviny si existenci epizody obhájili. Bez nich bych byl při hodnocení mnohem kritičtější. 80 % The Awakening - zápletka mi připomněla Midsomar od Ari Astera, jen bez těch drastických scén. Naštěstí má epizoda jen dva díly, takže i když se do vyprávnění občas vkrádala nuda, zase tak moc to nevadilo. 70 % Frontios - teoreticky by mělo jít o vynikající epizodu, ale nějak si to nesedlo. Záporáci byli divní, příběh mnou jenom prošuměl a i když jsem ho viděl před pár dny, nepamatuju si z něho skoro nic. 100 % Resurrection of the Daleks - minulá epizoda s Daleky byla snad ta nejméně povedená ze všech, ale tahle se naopak řadí k těm nejlepším vůbec. Je to našlapané, soustředěné a místy téměř dravé. Téhle epizodě zkrácení na dva díly rozhodně prospělo. 80 % Planet of Fire - až tady si scenáristé uráčili vzpomnět, že v TARDIS cestuje i Kamelion. Hlavní hvězdou je ovšem Vislor Turlough, který v téhle epizodě udělal z Doctora vedlejší postavu. Nakonec jsem si ho oblíbil, takže mě bude jeho odchod mrzet. Na svůdnou Perri Brown je sice radost pohledět, ale charakterem ho nenahradí. 100 % The Caves of Androzani - až někdy uvidíte v seznamu nejlepších epizod seriálu tuhle, tak to není chyba. Tady si sedlo naprosto všechno. Fantastický záporák, hutná atmosféra, výborné vedlejší postavy, skvělé prostředí a promyšlená zápletka. Opravdu jsem měl pocit, že se dívám na živoucí svět s bohatou historií, do něhož Doctor jen na chvíli přicestoval. Jeho smrt mi ovšem přišla mírně řečeno zbytečná. 80 % The Twin Dilemma - v něčem je tahle epizoda super, v něčem je vyloženě na pěst. Stejné je to s šestým Doctorem. Občas je jeho neotesanost a přímočarost osvěžující, občas mám chuť ho zliskat mokrou hadrou. Tady je prý nejodpornější v celém seriálu, ale o moc lepší už to nebude. I tak je mi sympatičtější než ten čtvrtý, který taky uměl být dost nepříjemný a jeho charisma kterým to prý kompenzoval, na mě vůbec nefungovalo.

80 % Arc of Infinity - Omega na mě napoprvé udělal pořádně silný dojem a taky dostal jednu z nejlepších epizod vůbec, takže jsem jeho návrat uvítal. Bohužel příběh ho pořádně nevyužil a dokonce by se bez něho snad i obešel. 80 % Snakedance - naopak Mara mě při prvním setkání moc neuchvátila a její epizoda se nevzrušila zařadila mezi průměr. Druhá návštěva už je znatelně povednější, i díky skvělé výpravě. 80 % Mawdryn Undead - třídilná minisérie s Black Guardianem má stoupající kvalitu. První díl se může pochlubit snad jen návratem zvolna stárnoucího brigadýra a slušným záporákem, z něhož se nakonec vyklubala hodně zajímavá postava. Příběh je ovšem spíš slabší a tažený temnou atmosférou. 90 % Terminus - líbilo se mi prostředí, zápletka, vzepjetí Nyssy i postupné zapracování nového společníka, který ovšem moc sympatií nepobral. Je v něm ale víc než se zdá - náznaky tu jsou vidět. 100 % Enlightenment - nádherně brakové, atmosférické a správně ošlehané dobrodružství, které se zařadilo mezi ty nejlepší epizody pátého Doctora. Kdo by si pomyslel, že vesmírné závody plachetnic můžou být tak zábavné. Závěrečné zúčtování s Black Guardianem mě potěšilo. 60 % The King's Demons - nevím co si o tom mám myslet. Epizoda má dva díly a i tak je v nich spoustu vaty. Kamelion má potenciál a mohl by se stát fantastickým společníkem a vítaným osvěžením, jenže seriál ho naprosto ignoroval.

Je lepší Pět Doctorů nebo Tři Doctoři? Otázka je těžší než by se mohlo zdát. Tenhle speciál má navrch v hudbě, ve snové atmosféře kterou seriál nastavil v osmnácté sérii a v návratu několika starých společníků - zvlášť Susan kterou z nepochopitelných důvodů není moc oblíbená mě hodně potěšila. Příběh je určitě nadprůměrný a záporák má charisma. Jenže Tři Doctoři měli živého Williama Harnella, fantastický příběh který držel mnohem víc pohromadě a jejich záporák by si tohohle dal k snídani a ještě by ho chtěl něčím zajíst. Asi bych se opatrně klonil k nim, zvlášť díky tomu, že mám pro tu éru slabost. Na poctivých pět hvězdiček dosáhnou oba s přehledem.

60 % Castrovalva - jestli regenerační epizody patří k těm silnějším, tak ty poregenerační jsou spíš slabší. O posledních dvou to platí určitě. Doctor je většinu času nepoužitelný, chodí odnikud nikam a do akce se doopravdy zapojuje až ve čtvrté části příběhu. Na tuhle epizodu jsem se těšil protože mě jméno Castrovalva fascinovalo, ale nadchla mě z ní jen hudba. 80 % Four to Doomsday - epizoda má potenciál, zajímavé postavy a slušnou zápletku, jenže celek trochu hapruje. Možná jsem čekal nápaditější vyvrcholení toho už téměř klasického příběhu. 60 % Kinda - já tyhle příběhy o primitivních civilizacích z nichž se vyklube něco víc prostě nemám rád. Málokdo je umí napsat chytře a tak, abych k těm divochům dokázal přilnout. Tady se to nepovedlo. 90 % Black Orchid - starosvětská, téměř nedoctorovská zápletka kterou bych si dokázal představit i v klasickém sociálním dramatu. Líbila se mi atmosféra a kostýmy. Nápad s dvojnicemi je skvělý. 90 % Earthshock - všechen dojem přebil drtivý závěr (doslova), ke kterému asi museli scenáristé chvilku sbírat odvahu. I když mi Adric k srdci nepřirostl, zasloužil si lepší konec. 90 % Time Flight - některé pasáže jsou výborné, ale občas jsem měl naopak pocit, že se příběh motá na místě. Odhalení hlavního záporáka mě překvapilo. Líbila se mi mysteriózní atmosféra i překvapivě civilní scény z letadla.

80 % The Leisure Hive - Doctor Who skočil rovnýma nohama do osmdesátých let. Série dostala novou znělku a změnilo se ladění epizod. Ty mají snovou, surrealistickou atmosféru, podporovanou netradiční kamerou a neustále se ozývající ambientní hudbou. Nejvíc je to vidět v téhle epizodě, ale nový přístup se propsal i do těch dalších. 70 % Meglos - zdá se mi, že to tady scenáristé trochu překombinovali, protože zápletka s obřím manipulátorským kaktusem a záměnou osobností spíš unavovala než bavila. Konec byl pro mě trochu nejasný. 90 % Full Circle - výborná epizoda s poučením, která přinesla nového společníka Adrica. Moc sympaticky nepůsobí a jeho přínos pro děj je skoro nulový, ale třeba se to změní. 90 % State of Decay - oceňuji další rozšíření mytologie Time Lordů, charismatické upíří záporáky a parádně hutnou pochmurnou atmosféru. Styl zničení hlavního protivníka ji trochu naboural, ale naštěstí to bylo až na konci. 100 % Warrior's Gate - skrytý klenot čtvrtého Doctora. Tahle epizoda je mrazivá, chytře vymyšlená s parádní atmosférou a skvěle napsanými postavami. Svým stylem se vymyká i osmnácté sérii, a kdyby se objevila někde ve čtrnácté, nebo dokonce ve dvanácté, tak by mezi nimi trčela, jako by patřila do jiného seriálu. Je zvláštní postavit si vedle sebe roztomile brakový příběh se zoufale neschopnými Cybermeny a pak tohle. Odchod Romany II a K-9 zabolel. 80 % The Keeper of Traken - pro mě je to rozporuplná epizoda, protože sice vypráví neobratně sestavený příběh, ale přináší zpět mého oblíbeného záporáka, bohužel v nepříliš charismatické verzi. K sestavě se přidala nová společnice Nyssa, která si mě taky nezískala. 70 % Logopolis - první dvě regenerační epizody jsou nezapomutelné a ta třetí má alespoň slušného záporáka. Ta čtvrtá je ovšem naprosto tuctová. Divné prostředí, nevýrazná zápletka a jalový konec. Z toho jsem si na zadek nesedl, ani přes některé velmi světlé momenty. Jen díky nim se výsledek přehoupl přes průměr. Na průměr seriálu nemá ani náhodou.

70 % Destiny of the Daleks - všemi zbožňovaná princezna Astra se vrátila. Tedy svým způsobem. Romana I byla vyměněna za Romanu II s její tváří a charakterem. Jako proč ne, já se tomu bránit nebudu, i když jsem si její první verzi oblíbil. Epizoda jako taková je ovšem pohříchu průměrná. Buď měli scenáristé slabou chvilku, nebo je přepadla lenost, protože si pomáhali výplňovými scénami. 100 % City of Death - výborná epizoda s fantastickým záporákem, skvělým prostředím a chytře vymyšlenou zápletkou. Jedna z vrcholných epizod čtvrtého Doctora. Scéna s Johnem Cleesem je špičková a naprosto trefná. 80 %  The Creature from the Pit - kdyby nebylo vyloženě odporné Lady Adrasty a téměř kruté atmosféry, tak bych byl v hodnocení přísnější, protože v ději se vrší jedna kravina na druhou. Od idiotsky vymyšleného zdůvodnění pro výměný obchod, přes mimózní příšeru, až po vyloženě magorský plán na záchranu planety. Jako celek to plus mínus funguje, ale v jednotlivostech to skřípá až to hezké není. 80 % The Horns of Nimon - ani nevím, proč se mi to tak líbilo. Možná díky neobvyklým monstrům, možná díky zápletce plné nedorozumění a útěků. Každopádně má pro mě své kouzlo, které bohužel asi neocení každý. 90 % Shada - Část scén kvůli stávce pracovníků BBC nebyla nikdy natočena, takže je odvyprávěna jen samotným Tomem Bakerem, což ovšem nás veterány ztracených epizod nemůže rozházet. Shada je skvělé dobrodružství, které fádně jen vypadá. Ve skutečnosti se ponoří do spletité mytologie Pánů času a představí dalšího z řady smrtonosných záporáků. Mysteriózní atmosféra jako by už předznamenávala příští sérii.

70 % The Ribos Operation - celou šestnáctou sérii zabírá jedno dlouhé pátrání po šesti částech Klíče času. Bohužel se začíná zrovna tou nejméně výraznou a nejzbytečnější epizodou, jejíž jediný klad je příchod nové společnice Romany. 90 % The Pirate Planet - námět je fantastický, provedení velice slušné a naroubování na hlavní téma série chytře vymyšlené. Líbilo se mi že je epizoda zlověstná, ale zároveň vtipná. 70 % The Stones of Blood - když se nebudu bavit o divných monstrech a částečně ujeté zápletce, tak by z toho byl docela slušný horor. Jenže to by si musel scénář odpustit vtipné narážky. Tady humor naopak vyloženě škodil. 70 % The Androids of Tara - přišlo mi zvláštní, že se na téhle planetě vyrábějí androidi k nerozenání podobní lidem, ale i tak tam pobíhají vojáci s mečem a dobývají hrady. Příběh jako takový je fajn, i když ničím nepřekvapí. 80 %  The Power of Kroll - hlavním tahákem je pochopitelně ono obří monstrum, které vypadá skutečně působivě, a scény s ním mají své kouzlo dokonce i po těch pětačtyřiceti letech. Zbytek epizody je ovšem variací na už několikrát odvyprávěný příběh o zlých kolonizátorech a hodných domorodcích. 80 % The Armageddon Factor - co říct a neurazit. Příběh je fajn, postavy jsou fajn, včetně velice sympatické princezny Astry, tak sympatické, že se s ní nechtěl rozloučit vůbec nikdo. Záporák je správně démonický a zápletka poctivě využívá všech šest dílů. Jenže ten konec je fakt na pěst. Doctor se snažil, celý vesmír procestoval a nakonec se stane tohle!? Šlo vymyslet naprosto cokoliv, ale použije se takhle laciný a nanicovatý závěr. Pro mě je to zklamání.

80 % Horror of Fang Rock - představuje se nesmiřitelný protivník Sontaranů - Rutani. Přiznám se, že jsem je čekal daleko impozantnější. Vzhled ovšem hodně klame, protože i s jedním zvědem se Doctor dost natrápil. 60 % The Invisible Enemy - námět téhle epizody je velice slibný, jenže děj je tak křečovitě odvyprávěný, že jsem ho nedokázal brát vážně. Tenhle příběh se měl uchopit úplně jinak. 70 % Image of the Fendahl - ... a nevím jestli je zrovna tohle ta cesta. Vyzněním podobná epizoda jako předcházející, a na podobné úrovni kvality. "Záporák" mi tentokrát přišel promyšlenější a děsivější, takže atmosféra je trochu hutnější. 80 % The Sun Makers - sociální apel tepající do nelidskosti kapitalismu a vykořisťování pracujících, který skončí spravedlivou revolucí. Aby o vyznění nemohl pochybovat vůbec nikdo, zazní i heslo "nemáte co ztratit, leda své okovy". Zaujala mě představa vysoce industrializovaného Pluta se šesti slunci, bohužel o tomhle se epizoda zmiňuje jen letmo. 70 % Underworld - tahle epizoda měla potenciál protože přišla se zajímavou zápletkou z historie Time Lordů, jenže postupně se rozbředla do jakési sterilní šedi. 90 % The Invasion of Time - líbila se mi ta paranoidní atmosféra a nepředvídatelný Doctor. On je sice bláznivý vždy, ale teďka k tomu přidal i pořádnou dávku zlověstnosti. Tahle epizoda si šest dílů zasloužila. Jen je škoda, že tu sympatickou Time Lady Rodan už asi v seriálu nepotkáme.

60 % The Masque of Mandragora - zbytečně komplikovaný, ale i tak zoufale nevýrazný příběh z ranné renesanční Itálie, ze kterého si nejsem schopný zapamatovat vůbec nic. Jeden díl jsem omylem viděl dvakrát a došlo mi to až před koncem. 100 % The Hand of Fear - tohle mi naopak sedlo velmi. Líbilo se mi, že vyprávění o dávno zapomenuté vzpouře postupně představilo několik zvratů a žádný nebyl samoúčelný ani očekávaný. Pointa měla hodně do sebe, ale odchod Sarah Jane Smith mi přišel nucený. 80 % The Deadly Assassin - na jednu stranu je to neocenitelná epizoda rozvíjející mytologii Time Lordů a samotné Gallifrey, na tu druhou je to zmatený halucinogenní trip, který mě místy iritoval a místy nudil. 90 % The Face of Evil - Doctor se vrací na místo na kterém nikdy nebyl, v budoucnosti která vypadá jako minulost. Kupodivu dává děj smysl - tedy kromě toho, proč tvář zla vypadá zrovna tak, jak vypadá. Představuje se společnice Leela, která je oproti SJS trochu sešup, ale rychle jsem si k ní našel cestu. 80 % The Robots of Death - slušné, i když nijak výjimečné "sociální drama" s výmluvnou pointou. Epizody o robotech se většinou nedokážou vymanit z tradičního vzorce vzpoury otroků, takže jsem rád, že tahle ktomu připadala něco neotřelého. 70 % The Talons of Weng-Chiang - většina ingrediencí pro skvělou epizodu tu je, jenže výsledek mi moc nesedl. Záporák a jeho poskok jsou spíš divní než děsiví, a jestli měli představovat hrozbu, tak jim to někdo měl říct. Potěšila mě alespoň zajímavá stylizace, nahlédnutí do opomíjené mytologie a pár fantazii burcujících poznámek o válce budoucnosti.

V prvním díle se Villeneuve tak moc ponořil do budování světa a vyprávění příběhu, že si nenašel čas na postavy. V tom druhém se zaměřil na postavy, aby si ke konci filmu uvědomil, že toho musí říct ještě tolik, že ten zbytek musí zkrátit. Bohužel ani přes čas který svým hrdinům věnoval, se mu je nepodařilo polidštit. Jessica je nejprve ustrašená, pochybující, zpytující. Uzlíček nervů na pochodu - a pak je najednou tvrdá, manipulativní a krvelačná. Paul spasitelem být nechce, brání se tomu, bojí se budoucnosti. Přijde střih a je z něj diktátor lačnící po moci. Protože část příběhu zůstane nedopovězená, tak charakterový zlom nedává smysl a motivace ke změně leží v mlze. O několika dost zásadních faktech, kvůli jejichž nepřítomnosti nedává smysl ani závěr, radši nemluvím. Naštětí Villeneuve zase ohromil vizuálem a Hans Zimmer hudbou, což je nejvíc vidět na zlem nasáklé planetě Giedi Prime, jenže do spokojenosti jsem měl dál než v jedničce. Celé mi to přišlo rozhárané, místy bezradné a občas nedomyšlené.