The Cellar

Velice se mi líbilo mírné prolínání konceptu s Heinleinovým Číslem bestie (kdoví, jestli ho někdo z autorů znal). Tam, kde se lavíruje kolem Leviathana a světů. Škoda, že tam zase byla zamarmeládovaná spousta mumbo jumba, nesouvisejících prvků jako povrchních pentagramů, hebrejštiny a lebek, úplně navíc a odporujících hlavní linii rekvizit. A ubrat řvoucího melodramatického doprovodu by také dost pomohlo. (17.04.2022)

Ďalší haunted house o rodine, ktorá sa nasťahuje do nového domu s bohatou históriou. Pivnica je bránou do inej dimenzie, takže keď im tam zmizne dcéra, matka sa v tom samozrejme začne hrabať a urobí všetko preto, aby ju odtiaľ dostala. Jedná sa vlastne o také pokračovanie atmosférického krátkometrážneho snímku "The Ten Steps", v ktorom nám režisér vysvetlí, ako by ten príbeh pokračoval ďalej. Atmosféra celkom funguje a aj ja pokladám film za slušne zahraný a technicky zvládnutý, hoci nezaškodilo by trochu viac postrašiť a pohrať sa s divákovými nervami (najmä záverečná 15-minútovka by si to vyložene pýtala). (15.04.2022)

Čas je neúprosná svině a hlodá. A tak dlouho neviděná Eliška Kuřbuřtová náhle už zdaleka není ta roztomilá a flexibilní Šadrlendova incestní rozkuřovačka z 24 hodin, nýbrž ji ten nemilosrdně plynoucí zmrd za 20 let vyhnětl do povislého, mnohobradého vačnatce na hranici píchatelnosti s otylými stehny a oběma dřívějšími talenty téměř u kolen. Já jí to, chuděře, samozřejmě nevyčítám, stárne důstojně, přirozeně a bez zombifikace botoxem, jen konstatuji prudký šok nad skokovou změnou dřívějšího idolu mé pravačky a znechucení, jak jsem s ní jen mohl tenkrát mít ten seks. Takže, vydojená bába má teď na stará kolena barák, v baráku sklep a ve sklepě schody někam do prdele. A do tří čtvrtin je to vcelku pohodový, hezky natočený, solidně odsejpající, standartně klišovitý a poměrně nestrašidelný horor, pohybující se na hranici solidních čtyřek. Pak ale ze sklepa vyleze lacině animovaný Bafomet a začne se chovat jako totální hlavovymet zcela v souladu s tím tajuplně vytesaným prastarým kabadebilistickým vzorcem ρhatý / Δbil = Φlm na Πču. Čili dveře ze sklepa do kuchyně dokáže kdovíproč otevřít jen v úterý a v dubnu, ač žárovky v celém baráku kdykoliv postupně vyzkratovává s fortelem zkušeného elektrikáře, na cestě do pekla se mu volně producíruje tam a zpátky kdejaká kravka, přičemž on si jen tak přitrouble vrčí, i když jí třeba zrovna stoji v cestě, a nechává to prostě peklotyčně tupě plynout směrem k bezradnému scénáristickému kokotismu. A konec, kdy se všichni aktéři, co celou dobu vypadali, jako by neuměli do pěti napočítat, náhle naučili do desíti, to celé snažení degradoval na hnusně povislou trojku, a to ještě z nostalgie, protože mi Eliška kdysi parádně rozhýbala karpální tunely. (18.04.2022)

"Jedna, dvě... tři... čtyři... pět... šest... sedm... osm... devět... deset. Jedenáct... dvanáct...  ∞ " Originální horor, po kterém budete večer počítat ovečky marně.  Btw, mně se ztratit dcera v "pivnici", zkušeně zahájím pátrání tam, kde je Kozel správně vychlazený, čili na sedmém schodu :-). Trochu bych se bál, přiznávám, že na mě odněkud vyskočí démonický kozel (kurva, vážně bylo nutný tam toho hollywoodštinou čpícího capa cpát?) jedoucí obkročmo na přerostlé Schrödingerově kočce, současně existující i neexistující, s míčkem v hrsti a  s elektrikářskou brašnou přes chlupaté rameno. Krocaním drápem bude vyťukávat číslice nekonečného Pí do žhnoucí Hawkingovy kalkulačky a vrčet a funět hůř než chabrus větrák u nás ve výpočetním středisku, až mi to načechrá ofinu na mé nebojácné a mužné pleši. Škoda těch olezlých pekelných rekvizit, viz kozel i stará pentagramová berlička po filmové babičce. Kdyby si vystačili jen s nekonečným počítání neexistujících schodů a míčkem skákající do hluboké černé prdele... šel bych do kolen a na čtyři. (08.06.2022)

Hmm, mám celkem rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi celková mytologie okolo prokletí a domu celkem líbila, občas díky sluchátkům a audiu naplno dokázal film i vyvolat pocit strachu a finální záběr byl celkem zajímavý, ale na stranu druhou je to pořád jen ta klasická šablona: nový dům, dcera teenagerka, kletba, její rozluštění a finální zakončení a současně musím říct, že herecky to bylo taky docela béčko a dokonce i filmařská logika dostávala ke konci pěkně na prdel, lépe řečeno si s ní všichni doslova vytírali zadek. Výsledkem je pak docela obstojný hororový podprůměrný haunted house, který rozhodně nikoho neoslní a objektivně bych řekl, že moc dobrý taky není, ale stejně tak nemůžu říct, že bych se kroutil nudou. Díky krátké stopáži a pár zajímavým prvkům se totiž film dá celkem bez újmy přežít, ale jestli tomu chce někdo věnovat svůj čas, když na nás poslední dobou filmaři chrlí jednu pecku za druhou, to už je asi na každém z nás. (21.04.2022)