Omnibus

„Roztáhni křídla, princezno a vyceň zuby, poletíš se mnou ke hvězdám... a do záhuby.“ Srdce gurmána plesá. S choreografií rozkladu osobnosti si režisér vyhrál a labuť nám naservíroval upečenou do křupava a zalitou lahodnou omáčkou ze slz, potu a krvavé ctižádosti. Konečně film, ve kterém se s Aronofským bezvýhradně shodnu. Balet je zlo! Je to úchylná, nesmyslná tortura anorektiček na šikmé ploše pódia, kvůli chvilkám pomíjivé slávy před hladově tleskajícími nenažranými snoby. ROZTANČENÉ OKÉNKO: [][] Flamenco, salsa, bolero...  je přece tolik krásných možností, jak z duše vypustit divokou šelmu, ženám daleko vlastnější, než ono nepřirozené baleťácké cupitání. Ostatně myslím, že kdyby matka příroda chtěla, aby dívky skákaly jak kamzíci, obdařila by je kopýtky. [][] Koho vinit za smrt nemocné labutě s kachní nohou a srostlými prsty? Všechny. Matku uzurpátorku, projektující do dcery vlastní nenaplněné sny, snoby v hledišti i divadelní kritiky, rozplývající se nad zrůdností. A taky alfasamce Vincenta Cassela, předstírajícího vášeň a chtíč lidské kostře, potažené rozdrásanou kůží. Pět hvězd za to, jak Aronofsky dokázal pojmenovat vše, co mi kdy vadilo na baletu.

„Od vtažné až po výduch, proudí šachtou divný puch.“  Že by merkaptan? Tím nám kdysi na šachtě (důl ČSM-jih) vyhlašovali poplach a smrdí jak rok nošené ponožky naložené ve shnilém zelí. Děsná rychna. Nebo snad parta čelbovych otevřela tu bednu s 300 let nemytým bezďákem? Prý posvátným žroutem chacharů. PŘEDÁKOVO OKÉNKO: [][] „Chlopi, kery cyp vyhrabal teho trylobita ze šesti pazurama?! Vypada jak ta pizda Šiva gdesi v dupě indicke a otvira si na nas hubu jak Pockoň na štajgra. Hned ho zvalte zpatky a zaryglujte viko, bo inač zme v dupě!“ [][] Reálie potěšily. Tma, prach, helmy, čelovky, řetízkárna s visícími hadry a do ruky tři známky, na svačinu, lampu a masku. Pár rozdílů by se našlo. Místo Turiho emzáka nás po překopu honili cizí štajgři, bo nas kajsyk ve svažne zmerčili mastit poňos, nepoznali ksichty a chtěli čísla známek. Koně, co se protáhne škvírou o šířce půl potkana, jsme neměli a divné hieroglyfy jsme neluštili, bo nebyl čas. Turiho scénář o hornících s IQ 150 a držkatém trilobitovi stál sice za guvno, ale kvůli atmosféře v ďuře tři dám, z nostalgie.

„Objektivním objektivem, cynicky a drsně, při násilí uhrančivém smrt zachytí krásně.“ Politicky nepřehledné a imho spíš projde velbloud uchem jehly, než že Texas s Kalifornií vejdou ruku v ruce do hořícího Bílého domu, ale co do rozkladu společnosti až znepokojivě sugestivní a obávám se, že i vizionářské. Ostatně útok na Kapitol a rozcvičku k občanské válce už v USA měli, díky strýčkovi Trumpovi. OKÉNKO CYNIKA: [][] Plus za poetické záběry v kontrastu s hrůzami okolo, ale Garlandovy válečné novinářky zůstaly v půli cesty. Nezúčastněné, nezasahující a jen dokumentující  pozorovatelky měl konfrontovat nejen se střílením zajatců, ale například i s právě probíhajícím znásilněním. Lee a Jessie by naříkající dívku jen otrle fotily a já bych uznal, že Garland má koule jít až na dřeň. [][] Zaujal bezcitný zmrd z Perníkového táty Plemons, zde republikánský „vlastenec“. R.I.P. Číňan z Hongkongu. Honička v Bílém domě přetažená, interview s prezidentem přiměřené.