Aftersun

(7/10). Film Aftersun jsem měl v hledáčku již nějakou dobu. Snímek se tvářil jako artová záležitost, kterou mělo pod taktovkou mnou milované studio A24. Shodou okolností jsem měl čest nedávno poznat představitele hlavní role ve filmu All Of Us Stranger, kde to ještě nebyla ta pravá zkouška ohněm. Ta přišla až v toto filmu, kdy celá tíha snímku leží doslova na jeho bedrech. Myslím si v tomto ohledu Paul Mescal obstál na výbornou a filmoví fanoušci si mohou oddechnout. Ridley Scott si může mnout ruce, že obsadil do svého kontroverzního pokračování Gladiátora právě tohoto talentovaného irského herce. Tento původem Ir se musel navíc naučit kvůli své postavě skotský přízvuk, což si absolutně nedokážu představit. Aftensun je ve své podstatě velice intimní záležitostí, která nikam nespěchá a nechává se unášet na tureckých vlnách, jako naši dva hlavní představitelé. Ti se ocitají na vysněné dovolené, která je zejména pro postavu Caluma únikem z reality plné vnitřních démonů. Film nám servíruje během příjemné stopáže nepatrné nuance, které v divákovi probouzejí znepokojivý pocit a narušují tu klasickou dovolenkovou idylku. Na snímku jde krásně vidět, že jde také o jakousi osobní zpověď režisérky, která velice citlivě diriguje tuto něžnou baladu. Aftersun je velice hloubavým dramatem, která diváka rozhodně nevede za ručičku a v posledních minutách jej zkouší, jestli celou dobu dával bedlivý pozor. Pokud ano, tak jej zaplaví zdrcující pocit beznaděje a nastane bolestivá katarze. Pokud mu však nedojdou drobné nuance, které jsem jsou ve filmu opravdu velice jemně načrtnuty, tak si odnese spíše pocit zmatení a neuchopitelnosti. V mém případě to bylo někde na pomezí a pokud bych si tento film pustil po nějaké podobné rodinné dovolené, tak by byl zážitek jistojistě silnější. "And there's this feeling, once you leave where you're from, like, where you grew up, that, um, you don't totally belong there again." (09.05.2024)

Počas celej stopáže som nadával na bezdejovosť, absenciu akéhokoľvek reálneho konfliktu a najmä všadeprítomnú nudu. A v tom zrazu nabehli záverečné titulky, niečo vo mne cvaklo a ja som nevedel prestať plakať. Tomu hovorím slow burn. Je to strašne jemné. (SPOILER: Kľúčovou informáciou pre mňa bolo zistiť, že režisérkin otec spáchal samovraždu, keď mala 16.) (04.03.2024)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE MÍRNÉ SPOILERY Už od začátku filmu se mě zmocňoval jakýsi svíravý, nepříjemný pocit. Nic nebylo explicitně řečeno, ale přesto jsem byla přesvědčená, že se na plátně brzy odehraje něco moc tragického. A tahle úzkost mě neopustila až do samého závěru, kdy už bylo jasné, co se vlastně ve filmu děje. Charlotte Wells dokázala ve své prvotině něco téměř neuvěřitelného - přenášet emoce jen pouhou prací s kamerou, beze slov či výrazné gestikulace herců. Všechno to prostě jen tak visí ve vzduchu. Tenhle film by měl být povinným materiálem pro všechny, kteří mají kolem sebe někoho, kdo bojuje s depresí. Jestli ani po zhlédnutí tohoto filmu nebudete alespoň trochu chápat, co se děje uvnitř lidí, kteří se s depresí potýkají, pak už vám nepomůže vůbec nic. Nejlepší reprezentace boje s duševní chorobou, jakou jsem kdy viděla. (30.08.2023)

Pozor, už zase spoiluji! *** Film se spirálovitou strukturou, o vzpomínání, reflexi, zpětném porozumění a bezmoci. Film, kde se pod nánosem ne-nuceného veselí, zdánlivě uvolněného a bezpečného spoluprožívání  a nevyřčených otázek a odpovědí mezi dcerou a otcem skrývá nepřekonatelná deprese, napětí a dávno předem prohraný zápas o život a o prakticky zvládnutelný vztah k životu. *** Náznaky, že Sophie otcovu depresi mohla zdědit, příběh posílají po nové vrstvě spirály dál, a ve chvíli, kdy slyšíme pláč jejího novorozeného dítěte, udělují ještě nový smysl jejímu pochopení vlastní situace nad záběry tehdejší dovolené s otcem, která zřejmě byla i posledním, jím pečlivě připraveným, časem společně stráveným, na který použil veškeré své finanční prostředky i duševní síly. *** Kdybych chystala komponovaný večer, pustila bych po tomhle snímku jako druhý film Murénu. Stejná uvolněná letní atmosféra, v níž se odehrává drama dospívající dívky bojující mezi dospělými svůj zápas o život. Ale pak už je v každém z obou filmů všechno jinak. Oba jsou však stejně jedinečné, pronikavé, rozrušující, inteligentní a hořce krásné. *~ (04.05.2023)

Bohužiaľ toto išlo úplne mimo mňa. Bolo niekoľko scén, kedy som sa snažil nastaviť na ten film a ktoré mi do určitej miery aj išli v ústrety. Či už to bolo osamotené karaoke alebo finálny tanec, ale ten potrebný emocionálny prienik sa nekonal. Netvrdím, že to je zlý film. Len to asi nie je úplne moja šálka kávy. Čo ale na filme veľmi oceňujem je Wellsovej schopnosť nazerať na situáciu cez prapodivnú kompozíciu. Ako keby sme sa na mnohé rozhovory pozerali cez odrazy v zrkadle alebo v skle. Toto bolo na filme veľmi pekné.  Rovnako aj výkon Frankie Corio. Ale také tie depresívne prieniky a záblesky ma nechali chladným. Ale je tiež pravda, že som čakal od toho niečo úplne iné. Neviem, či sa k tomu ešte dakedy vrátim. Inak sa ale jedná o citlivý a mám pocit, že aj trošku odžitý príbeh. Aspoň režisérka tam tú citlivosť dokázala preniesť. (21.02.2023)