Richard II (S01E01)

Špičková adaptace u mě méně známého autorova dramatu. Překvapivě hodně mě oslovilo. Obrazové ztvárnění, to byla čistá krása, která si říkala o velké plátno. Vznešenými verši hovořící můj oblíbenec Ben Whishaw v titulní roli mě nadchl také, jeho pojetí bylo fenomenální. Snad jenom veledůležitá postava budoucího Jindřicha IV. mi přišla zahraná tak nějak méně shakespearovsky, než by bylo zapotřebí. (15.04.2014)

Richard II. byl pro mě vždy ve stínu zbylých Shakespearových historických děl; a to nikoli kvůli atypicky striktně květnatě veršované formě, ale čistě z toho důvodu, že jeho hlavní postava mi připadá nejnezajímavější z Shakespearových velkých hlavních postav. Což je v přímém kontrastu s Bolingbrokem, který ač má mnohem méně prostoru a méně deklamací, tak je v mých očích neskonale zajímavější i rozervanější postavou. Každopádně odvážné Whishawovo "zženštilé" pojetí Richarda II. tuto postavu v mých očích výrazně vylepšuje. Vezmu-li v potaz, jak moc je jeho výkon svázán absolutní věrností původnímu textu, tak si rozhodně nezaslouží nic menšího než slova obdivu. Každopádně to i tak nic nemění na tom, že Bolingbroke je pro mě hlavní postavou Richarda II. a právě v jeho představiteli nacházím kámen úrazu této adaptace. Jak mám Rory Kinneara rád (a jak rozhodně není špatný!), tak v té plejádě pánů herců je přeci jen poněkud na druhé koleji. Což je věčná škoda i s ohledem na to, že předčasným vrcholem je již konfrontace Johna z Gauntu s Richardem. (18.05.2013)

Tak nevím, jestli nezraním city pravověrných ctitelů klasického anglického dramatu a legendárního Williama Shakespeara zvlášť. Jedna hvězdička je za velkorysou výpravu, tady je vidět, že Britové svého klasika opravdu ctí a snaží se maximálně vyjít vstříc potřebám jeho historických dramat, takže můžeme obdivovat skvostné britské hrady, ze kterých dýchá nefalšovaný středověk, a neméně můžeme obdivovat i rytířskou zbroj a ošacení filmových hrdinů. Druhá hvězdička je za příběh, protože Shakespeare vycházel ze skutečných dějin anglické koruny a její dějiny byly ve 14. a 15. století opravdu bohaté na události a strhující lidská dramata. Jinak ale nevím, co ocenit. Čtyřdílné dílo V kruhu koruny dojíždí především na svatou úctu, kterou tvůrci k Shakespearovi chovají, a z toho vycházející maximální snahu zachovat jeho hry bez úprav, které by přiblížily Shakespearovy hry dnešnímu divákovi a vešly se do podoby filmového díla a nikoliv divadelní hry. Je tam zkrátka a dobře moc blankversů, tedy shakespearovských veršů, je tam moc monologů v naprosto nepatřičných chvílích, kdy hrdina přemýšlí nahlas, aby divákovi tlumočil své myšlenky. Je tam moc vznešených slov, patetických frází a dost zřetelně je znát, že to psal autor v době vrcholné renesance dvorskému publiku. Tohle zkrátka není myšlení středověkých postav. Je až úsměvné, že fantasy seriál Hra o trůny, jehož autor vycházel z příběhů feudálních klanů z doby války dvou růží, když odmyslíme balast fantasy prvků, dokáže zprostředkovat atmosféru vrcholného středověku líp, než se to daří Shakespearovi. Celkový dojem: 40 %. (11.05.2014)

Nejdřív pár slov pro celou první sérii V kruhu koruny. Je to nesmírně dlouhé a tempo každého filmu je zatraceně pomalé. Všechny čtyři filmy jsou mnou také lehce nadhodnoceny, neboť čtyři hvězdy jsou na takovou mimořádnou záležitost opravdu málo. Neviním z toho ovšem Shakespeara, ale ani tvůrce (kteří za to nemůžou), ale občas to sledování bylo skutečně únavné, ale rozhodně ne špatné, V kruhu koruny je jedinečná záležitost jak kvalitou, tak zpracováním i obsazením. Zejména v tomhle díle: Patrick Stewart, David Suchet, David Morrisey, David Bradley, Ben Whishaw, Clémence Poésy, Rory Kinnear, Lindsay Duncan, James Purefoy... Tak. Tu alžbětinskou angličtinou s thou, thy a dalšími podobnými výrazy je opravdu radost poslouchat, ale rozhodně se nedá plně soustředit na titulky i angličtinu zároveň, což je škoda. Richarda II. jsem ještě nečetl, takže jsem nevěděl, do čeho jdu, ale ze všech her z obou řad cyklu je hrou nejslabší (čti ne špatnou, jenom nejméně vynikjaící). Asi není nutné, psát k tomu cokoliv navíc. Mimořádná umělecká záležitost s opravdu jedinečným zpracováním. Shakeseparovský fanoušek si to užije (a klidně i nadhodnotí, jako já), milovníci anglické historie taky, ti další se u toho ukoušou nudou po pěti minutách. Já patřím k té první (i druhé) skupině, takže jsem si tuhle lahůdku opravdu vychutnal. 90%. (23.06.2018)

Chtěla jsem se koukat na Bonda, ale zjistila jsem, že nejsem Fantozzi a x-té opakování odvety Bond versus Zloun už mě tolik nebaví, a tak jsem přepínala a přes dementní reklamy a dementní bláboly na ostatních doslova kanálech jsem rychle dopřepínala až k ČT art a tím vlastně definitivně, protože to, co jsem viděla, už mě nepustilo. Byla jsem ihned a postupně čím dál víc fascinována excelentním výkonem Bena Whitshawa, který dokázal mluvit shakespearovskou afektovanou královskou angličtinou naprosto přirozeně, protože Richard v jeho pojetí afektovaný byl. Byla jsem totálně nepřipravená a neinformovaná, protože jsem kvůli stále stejným omílaným programům přestala číst TV program. Takže jsem netušila, že cyklus dávají a tuhle lahůdku si nenahrála. Musím ještě ocenit vynikající výkony Davida Sucheta a Patricka Stewarta jako Gaunta, scéna, kdy Richardovi s posledním dechem vmete do tváře své pohrdání byla teda něco. Richard mi byl jaksi povědomý, nicméně parfémového vraha jsem v něm poznala až druhý den. Je to obrovský talent a doufám, že s ním někdo natočí Hamleta, kterého už prý výborně zvládl v divadle. Přestože tvrdím, že Mozart a Shakespeare se nedají zkazit, přece jen mě adaptace v maskáčích a s tanky nebo samoúčelnými excesy dokáží rozladit, a jsem proto opravdu vděčná za poctivé pojetí, navíc filmové. Někdo v komentářích navrhoval dabing - no tak to opravdu prosím ne! Ten patří možná k "anglicky" mluveným americkým filmům, kde obzvlášť kňákání hereček je nejen nesrozumitelné, ale pro mě i nesnesitelné. (03.03.2015)