Bastard

Zpodobnění tvrdého zápasu s živelností přírody, lidskou podlostí a zvráceností feudálního zřízení v nádherně komorním stylu s lehce westernovým nádechem a místy tíživou a ponurou, hudebním doprovodem výborně dokreslenou, atmosférou a zároveň krásný, i když povětšinou neveselý příběh hrdého a cílevědomého samorosta, jemuž život střídavě dává a bere plnými hrstmi. 100 % (24.01.2024)

Je to sice klišé na klišé, jak z každé scény polopaticky čiší, co si v ní přesně o čem a o kom má divák myslet a co má ke komu kdy cítit, ale téma a děj celkově vůbec nejsou tak banální a odhadnutelné jako jednotlivé scény a film ze mě nakonec bezprostředně vytáhl čtyři hvězdy, i když z odstupu je to spíš na lepší tři. *** (V Libějovicích, 12. 4. 2024.) *~ (13.04.2024)

Jenom taková komorní pitomina o týpkovi, co kdysi sázel brambory. Jenže toho týpka hraje Mads Mikkelsen v režii dánské extratřídy, která se dostává i k nám do kin. Je to slowburn, nestrhne to každého, místy se to malinko táhne, ale ve výsledku je to moc fajn syrová podívaná a velmi silný příběh plný dojetí, znechucení, tvrdé práce i lásky. (31.03.2024)

Často marně hledám pořádnou dávku chmurné až děsivé atmosféry doprovázené napětím v různých thrillerech a hororech, a teď si připadám jako úplný blb. Vždyť se stačí podívat na nějaký titul o expanzi dánského zemědělství a člověk má chuť sebrat tažné lano a vybrat si pěkný trám na půdě, aby skoncoval se vší tou depresí. Ale pozor! To až potom, co vyjedou závěrečné titulky, protože jde sice o film neveselý (či přímo truchlivý), zato ale krajně dobrý. Jako vesničan (pravda, bez polností ale se zahradou) fakt nemám rád rýpání v hlíně (to radši nějaký chov), tady jsem ale nadšeně přihlížel kapitánově boji za dobrou úrodu proti rozmarům přírody a jiným pohromám. Jak bych mohl nefandit hlavnímu hrdinovi, když ho hrál Mads Mikkelsen, z jehož tváře ta vnitřní bolest přímo čiší a kterému bych klidně věřil, že semen mrkve vypěstoval řádek melounů. Celkový dojem mi trochu pokazil fakt, že opět došlo na kvótování, Dánové ale alespoň nenasadili do akce Keňany. No jo, zachovali se sice realisticky (pokud jste ochotní uvěřit, že by kapitán přesvědčil k práci mé neoblíbené etnikum), ale nadšený jsem z toho nebyl. Ještě větší ťafkou byl pro mě samotný závěr, který pro mě celý snímek tak trochu podryl. / Poučení: Aportování může vést k životnímu závazku. (09.01.2024)

Hundehoveder aneb dvouhodinové poměřování čuráků svéhlavě urputného Madse Sød Gedziny a parádně slizkého jutského Lømikaara. Ač je to sice téměř výhradně o sáhodlouhém čekání, až Madsovi vzklíčí brambory, jedná se o čekání tísnivě dramatické a palčivě bezútěšné, plné feudálního kokotismu, bezpráví, degenerátské svévole a odporně předsudečné diskriminace jednoho nádherného, vzdělaného, kultivovaného a hladce asimilovatelného etnika, požehnání to a přínos pro jakoukoliv společnost již déle než tisíc let, co tak skvěle kope bramborové a jiné brázdy. Jan Sladký měl tenkrát docela kliku, že zrovna kočovali po Dánsku, protože jinak by Psohlavci nepřežili ani týden a notně načesnekovaní by se v okamžiku otáčeli na cigánském rožni při tříChodové večeři. Madsovo mimické herectví je naprosto neuvěřitelné a být v tom kdokoliv jiný, minimálně půlka genia loci celého filmu by vyšuměla někam do prdele. Ten chlap neřekne pomalu ani pět replik, tváří se zdánlivě furt stejně jako pokrčený papundekl, ovšem jen nepatrným hnutím té správné brvy dokáže naprosto věrohodně vyjádřit jakoukoliv emoci a precizně a uvěřitelně by jen držkou nepochybně ztvárnil i traumatizovaný okurkový salát. Opět veliká paráda! Tudíž jedinou mou výtkou budiž, že syrové a surové rurální drama by rozhodně zasloužilo syrový a surový konec, minimálně do rocka a do dne u „božího súdu“, nebo tak… Což ta finální katarze pro otylé chovatelky koček za zenitem rozhodně nesplnila. (07.01.2024)