Poslední recenze (2 770)
Pigen med nålen (2024)
Hodně temné drama inspirované skutečnou událostí, o kterém je nejlepší si předem nic nečíst. Protože i když je protagonistce Karoline nejhůř jak může, přijdou další nečekané rány. Z působivé výpravy cítit špínu a beznaděj doby, místy nadchne až expresionistickými kompozicemi, kterých význam symbolicky dotváří Karolinin válku znetvořený manžel. Spousta detailů, u kterých se pozastavíme, jak a v jakém diskomfortu lidé žili ne zas tak dávno (před sto lety). Vic Carmen Sonne v hlavní roli vede film brilantním tichým projevem, který později na menším prostoru ale stejně intenzivně zatemňuje (doslova) veteránka Trine Dyrholm. Herecká mimika zde hraje prim. Divačky budou mateřinské momenty v příběhu prožívat ještě silněji, v sálu bylo slyšet mnoho sikání a vidět zakrývání si očí. [Cannes FF]
Milé laskavosti (2024)
Lanthimosův rázný odklon od jeho posledních mainstreamovek. Ví, že už mu v jeho rukou sežereme cokoliv. Dekadentní hádanka připomínající dusné konverzačky P. T. Andersona či jeho ranní řeckou tvorbu, ovšem s hollywoodskými hvězdami a zasazená do amerického prostředí. Námětem a postavami nejvybroušenější první povídka nás mistrně dostane od prvních vteřin. Druhá znejistí a třetí, v souvislosti s předešlými dvěmi už je na diskuze u kulatého stolu. Tajemná, nevysvětlená vedlejší postava R.M.F., kolem které se příběhy točí, je nejspíš alter egem samotného režiséra (hraje jí jeho řecký kamarád Yorgos Stefanakos) a představuje metaforu na jeho kdysi trnité proplouvání velkým show businessem. O vtipné, bizarní, znepokojivé i odvážné momenty v ní není nouze, Lanthimos opět neotřele zkoumá sexualitu, živočišnost, krutost, dominanci a všechno, proč ho máme rádi. Jen s menším rozpočtem a v reálných současných kulisách. [Cannes FF]
Megalopolis (2024)
Antické drama z futuristického New Yorku s literárními citáty klasiků a existenciálními úvahami, směšně nesedícími k okolitému provedení filmu. Pro jednou sexy, pro jednou vtipná, zbytek stopáže ale v estetice míchání stylů rozpačitá až kýčovitá pseudo postmoderna, naprosto neprodejná širšímu publiku. Davové scény s desítkou komparsistů, kostýmy s motivy starého Říma a digitální výjevy jak z televizní fantasy pro domovy seniorů. Neopodstatněný, nedotažený motiv zastavování času a mnoho dalších načrtnutých myšlenek, které nikam nevedou. Je vůbec možné, aby tohle Coppola považoval za své velké finální dílo, do kterého dal všechno? Jak svou kariéru nakopnul dlouhou scénou svatby v Kmotrovi, tak ji pohřbívá příšerně teatrálním eventem pro smetánku Megalopolisu jak z megapropadáku Caligula. Jinak Nathalie Emmanuel krásná, Aubrey Plaza nebezpečně svůdná a Shia LaBeouf nejlepší ze všech. [Cannes FF]
Poslední deníček (152)
Rozhovor s Christopherem Youngem
Jeden z nejpříjemnějších lidí, jaké jsem kdy potkal. Hollywoodský skladatel soundtracků, často ke kvalitním hororům. Video rozhovor pro cinefily a fanoušky filmové hudby:
https://www.csfd.cz/tvurce/62938-christopher-young/videa/rozhovory-s-tvurci/