Stovky bobrů

osobitý a originální mix klasické grotesky a Looney tunes (hlavní hrdina je mixem kojota Vildy a Elmera Fudda), který ale podobně jako třeba podobně střelená Panika v městečku postupně dojede na to že tam těch nápadů, gagů a šíleností je až moc a v poslední cca půl hodince už sem měl docela problém se soustředit. Kdo má ale rád filmy, které jsou jiné a je z nich cítit ono filmařské nadšení a láska k tomuto médiu, pak v tomhle případě rozhodně nesáhne vedle...80% (24.04.2024)

Happy Tree Friends: The Movie meets O človíčkovi. S bobry; stovkami chundelatých bobrů. Svébytná, hravá, nápaditá (a především mrtě vtipná) ujetina "made in Hornbach" pracující s poetikou němých a animovaných grotesek. Autorům se daří neustrnout na místě, videoherně gradují a neustále posouvají koncept i jeden každý vtípek.🎵La La La La La🎵 (08.03.2024)

Na pohled ošklivý ale neskutečně našlapaný film, kombinující éru němých grotesek s tím nejlepším od Looney Tunes v gejzíru naprosto šílených a neutuchajících nápadů. Jediné co výsledné podobě škodí je formát celovečerního filmu, protože tohle je ten typ zábavy, která funguje pouze v malých dávkách a divák se ji rychle přejí. (22.04.2024)

Stovky bobrov síce môže klamlivo odkazovať na záslužnú prácu filmára Roberta Rosenberga, ale nie je tomu tak. Je to pocta nemému filmu, kartónovkám (Bugs Bunny z toho len tak dýcha) i takým ako Zeman, no nie toho, čo popradské pivo označil za dobré na čistenie zubných protéz, ale toho, čo prášil. Zábavné to je, ale má to svoje limity. Najmä časové. Z tohto mal byť len krátkometrážny film. (16.04.2024)

Ááá! *** Nemá ani smysl soutěžit tu s ostatními o lepší popis a soupis všeho, co je v tomhle beze zbytku svérázném díle svěží, novátorské, krutě a chytře vtipné a jaké všechny žánry a učební a herní postupy to propracovaně reflektuje, parafrázuje a důvtipně protíná, ani jak kaskádovitě se tu nalíčené pasti triků, vtipů, akcí a reakcí rozevírají vždy o jeden další svébytně logický úskok dál, takže vás to udrží ve střehu, rozjařené a nadšené. *** Ale asi má smysl podotknout, že to zároveň není bezhlavě kratochvilná, vyprázdněná legrácka. Ta na pozadí soustavně zdůrazňovaná reflexe rozdílu mezi herním avatarem a živou lidskou postavou (nota bene nepříliš bystrým mileniálem, sebestředným jelimánkem, jehož progres by nebyl nijak rychlý či bezbolestný ani v normálním světě, natož ve světě kruté logiky herního učení se, opakování a variování), stejně jako reflexe střetu mezi jedincem a organizovanou masou, je nejen třeskutě vtipná, ale zároveň i sžíravě poučná a smrtelně vážná - a přesto dílo ani na chviličku nevypadne z roviny zábavné grotesknosti (a taky mu ani na jediný moment nedojde dech). *** Smích, který zněl v ustavičných salvách kinem a nahlas tryskal i z mého hrdla, měl každopádně širokou škálu zabarvení, vyvěral z různých hloubek a počítal s porozuměním na základě celkem pestrých zkušeností, a to je velká poklona.*** (Bio Oko, 4. 5. 2024.) *~ (04.05.2024)