Nezapomenutelné dětství

Dojemný příběh o dospívání. 1) 44letý režisér a scénárista David "Mulder" Duchovny si v překvapivě emocionálním snímku i sám zahrál. 2) Hvězdou filmu a jediným důvodem, proč jsem dílo sledoval, byl 15letý Anton Yelchin. Nezklamal mě herectvím ani vzhledem. 3) Zpočátku se film dost táhl, zajímavé okamžiky střídaly pásy nudy, ale pak nabral dech a drama získalo na obrátkách. Na konci jsem slzel, až stydno. 4) 1984. Sometime in the spring. I went from retard to mentally handicapped. And then in 1987-88, I went from handicapped to challenged. I changed again. I'm probably changing right now. Who knows what I'll be next? (06.08.2011)

Musím říci, že jsem velice příjemně překvapen - jedná se o sympatický režijní počin Davida Duchovného, který dokáže diváka potěšit, příjemně pobavit a v neposlední řadě dojmout. Velmi silná je především poslední třetina filmu, kdy si vzala život Tomova matka. Film v sobě obsahuje velmi zajímavé prvky, kamerové záběry i pozoruhodné dialogy, a přesto že tento film k sobě nepřitáhne masy diváků, mám po jeho shlédnutí velmi silné dojmy a naprosto zaslouženě mu dávám čtyři hvězdičky. Robin Williams se rolí bláznů, polobláznů a snílků už asi nezbaví, ale tentokrát mi připadá celkem nevýrazný, naopak poměrné dobrý dojem na mě udělala Téa Leoni v roli Tomovy matky. (05.02.2012)

Jde sice o vcelku zajímavý snímek (asi jen díky tomu nenudí a vysloužil si alespoň ty tři hvězdičky), ale jinak kde nic tu nic. Ačkoli jakýsi hlavní nápad se mi líbil, byl docela špatně a dost mělce zpracovaný. Nakonec pak člověk ani neví, o co tam vlastně jde, kde je ten problém, který nám tam servírují, ani co si z toho má vůbec odnést. Každopádně jestli je pravda, co jsem tu někde četla, že scénář vznikl během šesti dní, tak by to tomu tak akorát odpovídalo... (01.02.2012)

Nostalgické drama, které potěší nejen tím, že dlouho netušíte k jaké avizované osudové věci míří, ale také příjemně dobovým vzhledem a to nejen pokud jde o kulisy, ale také styl a tempo vyprávění s ne právě typickou stavbou. Dlouho totiž kloužete nahoru v příjemně vzpomínkovém vyprávění o jednom nepříliš šťastném přesto poklidném dětství, neobvyklém přátelství a první lásce, které se v poslední třetině nečekaně zvrtne v drama, kde jedna špatná rada uvolní lavinu gradujících nepříjemností s nečekaně tragickým koncem. Příjemně jitřila náladu vyprávění také nedořečenost některých postav a detailů. Duchovny zkrátka svým celovečerním režijním debutem příjemně překvapil. (07.02.2011)

Ale jo. David Duchovny nenapsal úplně špatný scénář, i když zajímavější je rozhodně vzpomínání než konečné rozhřešení. Anton Yelchin už před těmi jedenácti lety ukázal, jak je skvělým hercem, Robin Williams už to dávno dokazovat nemusel. Sešla se skvělá parta, díky které je ten film pěkně poetický a milý, i když má svoje depresivní momenty, ale ty k tomu také patří. (20.02.2015)