Umění jíst a milovat

Návšteva kina po 20-tich rokoch nebola až taká úžasná, ako som očakávala. Všetko sa točilo okolo varenia a jedenia, takže po hodine mi už poriadne škvŕkalo v žalúdku. Celkom by som uvítala keby v niektorom rohu obrazovky boli recepty na tie pochúťky, čo sa tam varili. Romantická linka bola síce pekná, ale dosť chudobná. No tak u mňa iba 3*. Z toho jedna je za kasting. (27.11.2023)

Nuž, po tých obrovských chválach a vysokých hodnoteniach som čakal určite niečo lepšie. Áno, vizuálne je to veľmi pekné a pôsobivé, ten pohľad do kulinárskych kruhov a gastronómov bol fajn, ALE po dejovej stránke to bolo skutočne slabučké, ba priam lyrické. V podstate sa tu dokopy nič nedialo a celý film orientuje len na experimentovanie s chuťami a luxusnými surovinami, o ktorých mohol vtedajší bežný ľud (mimo vyšších kruhov) jedine tak snívať. 2* za krásny vizuál a atmosféru kuchyne, ale inak nič viac. Z histórie gastronómie sa mi odosť viac páčil film Délicieux (tam bol aspoň nejaký príbeh). (10.05.2024)

Film ze starých dob, kdy Fracouzi jen žrali... Popravdě jsem si říkal, jestli mi film, ve kterém se prvních 30 minut jen vaří a degustuje, bude chutnat. Nakonec jsem na konci projekce sice odcházel se slinami jak boxer, ale ve výsledku nadšen. Medicína není tak úplně exaktní věda. První projekce mého #kviff2023 (01.07.2023)

Láska prochází žaludkem a to samé platí i pro tenhle film. Je to vlastně trochu až dokument o přípravě těch nejlepších pokrmů a všeho kolem, životu, lásce a nebo koloběhu života, který zahřeje na srdci a potěší každého diváka. Je to jeden z nejkvalitnějších filmů o jídle a není vůbec divu, především díky perfektně nasnímaným přípravným procesům. I'm lovin' it (08.07.2023)

"Horší než hladovět, je mít jídlo už jen za každodenní palivo bez toho, abyste pořádně věděli, co jíte." Dodinovi přátelé během hodování vyprodukují mnoho mouder a tohle by mohlo být klidně další. Na konci 19. století ve Francii vskutku žádný natlakovaný Bod Varu nenaleznete. Mistrovsky nasnímaných prvních 20 minut je toho důkazem. Vypařování páry, prskání vytékajícího tuku, pomalu probublávající hrnce a uvnitř nich desítky bioingrediencí, o kterých by se vám při nákupu v Lidlu mohlo nechat jen zdát. Aby všechno to řinčení či šumění vyniklo, absentuje ve filmu navíc jakákoliv hudba. Stran vaření a labužnictví jde o ryzí onanii. Co však překvapuje, že ani romantická linka na pozadí tohoto gastroráje za vařením nezaostává. Ústřední dvojice v podzimu svého života dokáže prodat jakoukoliv emoci jak v kuchyni, tak v ložnici. Anh Hung Tran zkrátka do světa poslal nejvíc francouzský film "z té staré dobré Francie" za poslední léta, u kterého mějte po skončení titulků opravdu dobře promyšleno, kam zajdete na jídlo. [Viennale 2023] (04.11.2023)