Alfréd Veliký

Od historického filmu neočekávám, že mi ukáže, jak to přesně bylo. Má navodit atmosféru a souvislosti. Ty jsou divákům buď známé nebo se je doví z filmu. A tady se to tak trochu láme. Ti informovanější (popřípadě kdo četli knižní předlohu, pokud nějaká je ...) bude s největší pravděpodobností zklamáni a vznášet připomínky. Naopak ti, co nejsou v obraze mohou být velmi spokojeni, ba přímo nadšeni. Nejsem anglofil, znám jenom to málo ze školy, co se mi nepodařilo zapomenout. Nejsem tedy v obraze ani pod obraz, ani kritická ani nadšená. Atmosféru film má, i příběh, jenom to prošlo tak nějak kolem mě. (23.04.2018)

Z vůle boží, z kutny do brnění. Vůdce křtěný, moudrostí posvěcený, pozvedni slovo a meč, ale drž jej pevně, neb jejich ostří rozpoutalo plno vášní. Cesta zemí stíhanou zlovůlí, zapřaženou do rozepří, krutých bouří. Surové stínání. Není zbytí, z bití k bytí. Znovu přiměj k nastolení míru a lásky, bez obětí. (17.07.2017)

Nudný historický film natočený v pochmurně temné nevýrazné barvě, takže se na to ani moc hezky nekouká. Hlavní hrdina, král Alfred, je necharismatický a nevýrazný týpek a celkově to na mě neudělalo žádný dojem. Snad jen bitvy byly docela hezky natočené, obzvláště záběry z vrchu ukazující strategické pohyby a formace armád. (21.05.2016)

Sice mi nikdo jen tak nevymluví, že jde o vrcholně romantizovanou a dnešními hodnotami zdeformovanou podobu raného středověku, nicméně pouze jako zábava spojená s poučením o historických událostech nadprůměrné. S mírnou benevolencí, která je vzhledem k datu vzniku na místě, snesou bitevní scény srovnání i s vrcholem v této oblasti, jímž je Statečné srdce. 7/10 (19.06.2006)

Problémem tohoto druhu výpravných historických filmů je právě jejich snaha postihnout dobu, ke které se vztahují. Jméno velkého britského a evropského panovníka, filozofa na trůně, který na dlouhou dobu zastavil vikingský příval a vybudoval první historickou podobu moderní anglické státnosti, současně však i intelektuála, který dokázal prolomit unifomizující latinskořecký ráz komunikace a jako snad vůbec v dějinách moderní Evropy na konci tzv. temných století první tvořit v domácím jazyce, si takový přístup podle mého nejhlubšího přesvědčení zaslouží. Je na divákovi a jeho svobodném rozhodnutí, nakolik je či není ochoten na 2 hodiny filmu nastudovat potřebné údaje a souvislosti, bez jejichž osvojení se i dílo tak zdařilé mění v úmornou, nudou sžírající podívanou. Jinak ale společné evropské společné kořeny poznávat nelze, resp. jejich alternativou je úmorné odborné studium, vyžadující desítky a stovky hodin, fakticky násobky již zmíněného "filmového" času. Problémem tohoto druhu výoravných historických - a nejen historických - filmů je tedy míra naší ochoty a příipravenosti se vzdělávat či a rozvíjet anebo naopak stagnovat v sytě sebestředné, ale také dosti bahnité, jen zdánlivě idylické bezproblémovosti. (13.02.2011)