Nemilosrdná spravedlnost

Gino: „Jmenuju se Gino Felino a nejsem žádný mimino...nosím policejní placku, vysmahnu Ti rychlou facku...v pravý ruce brokovnici, v levý zase učebnici - s názvem Aikidó..“ Richie: „Jmenuju se Richie Madano a nemám vůbec nahnáno...schovávám se v Brooklynu, znám tu každou skulinu a šňupám z koksu malinu...“ Konec srandy, je tu poctivý akční film z drsného brooklynského prostředí, kde řádí překupník drog a narkoman Richie „miluju bolest“ Madano. Právě rozstřílel na ulici poldu, a proto se další polda, Gino „na ženskou si troufáš, ale teď jsem tu já“ Felino, vydává do ztemnělých ulic, aby si procvičil svou oblíbenou zálibu v lámání končetin... Steven Seagal je zde boží, drsnej a neskutečnej bitkař, protože to co udělal s tou bandou teploušů ve Vinnieho baru, na to se nezapomíná a po téhle scéně asi vzrostl prodej kulečníkových koulí. William Forsythe v roli padoucha Richieho je výbornej, má sice mírnou nadváhu, ale je správně vyšinutej a slovně perlí. Dialogy jsou místy trefné, místy úsměvné, místy nudné a zdlouhavé. Aikidó technika, která mě nejvíc zaujala: Vinnieho bar - při slovech "Já nabízím pět tisíc, pět tisíc za tu placku" se na Gina rozběhne borec s úmyslem mu nápalit pěstí - a vzápětí letí přes stůl k zemi (technika se nedá dost dobře popsat, musíte vidět!). p.s.:tlustoprd, co vyhodil to stěně z auta a pak se tak nehorázně navážel do Gina, prej dodnes chčije prdelí...14 miliónů dolarů(rozpočet)/39,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (23.05.2006)

Jeden z prvních a zásadních filmů Stevena Seagala není překvapivě až zas tolik o bojovém umění, spíše o střílení. Seagal sice převede kupu svých tradičních kopů i úderů (tzn. rychlý sled rad a kupa mrtvých), ale hlavní slovo v cestě za pomstou za zabití kolegy policisty má brokovnice. Především záběr na odpadající nohu pod kolenem po přesném Seagalově výstřelu beru jako výborný nápad. William Forsythe jako maniak, který ví, že jeho dny jsou sečteny, podává odpudivě skvělý výkon, no a dalšího už ani není koho chválit, neboť v tomto filmu jde hlavně o Seagalovo mlácení a Forsythovo umírání. Oběma to celkem jde, tak proč nebýt spokojen. PS: Jen mě při pohledu na Seagala udivilo, že už v roce 1991 vlastně nepatřil k těm nejchudším a ta dnešní podoba byla tedy jen otázkou času. (08.03.2005)

Nejdrsnější, nejbrutálnější, nejtemnější a dějově nejsilnější film Stevena Seagala. Režisér Flynn ještě k tomu všemu navíc výtečně vytvořil atmosféru drsného New Yorku začatkem devadesátých let. Steven je i zde samozřejmě ve své obvyklé formě a rozdává kopance, kam se jen podívá. Williams Forsythe je démonický záporák. Akční scény jsou samozřejmě precizní a vyjma jednoho či dvou nešikovných střihů si divák dozajista přijde na své. Typická ukázka akčního filmu na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Bohužel časy se mění a dnes už mnoha lidem tento styl nevoní. Přesto mu tento "nedostatek" na kvalitě neubírá ani trochu. (12.03.2006)

Přesilovka proti muži v černém se stoickým výrazem končí efektním zneškodněním posledního záporáka, který sebou bolestivě praští o podlahu. Seagal (i producenti jeho filmů) pochopili, že není třeba experimentovat tam, kde stačí „pouze“ pokračovat v nastoupené cestě. A to je samozřejmě dobře – precizní akce, solidní záporák a nečekaně slušná atmosféra temného New Yorku. (19.05.2013)

Nemilosrdná spravedlnost mi vždycky připadala strašně přehnaně drsňácká a hrozně nastavovaná spoustou hluchých a nudných scén. Gino nechutně frajersky se kasající v baru je hrozně směšnej. Jo, rvačky jsou v pohodě, ale zbytek je prostě tragédie. Budeme-li za Seagalovu hvězdnou éru považovat filmy od Nica po Glimmer Mana, tak tohle je jednoznačně nejslabší film této éry. Lepší než tohle je spousta současných, tolik zatracovaných, seagalovek. (29.11.2008)