Horská hlídka

Skutečný příběh, který otřásl čínskou veřejností a pomohl zachránit jeden živočišný druh, založený na osudech neoficiální Horské hlídky z let 1993 až 1996 převedený v syrové a ohromně působivé podobě na filmový formát. Výsledek je taková hraná rekonstrukce s místy skoro až pseudodokumentární formou. Dechberoucí exteriéry do nekonečna se táhnoucí náhorní oblasti Kekexili jsou drsné a přitom zůstávají nevýslovně nádherné. Přesto tohle je snímek především o lidech a jejich krutém souboji s nehostinou krajinou, které však klidně obětují nejen vztahy, ale někdy i samotný život. Ač je snímek silný jako celek, tak přecijen v paměti utkví především scéna s pohyblivým pískem, která nedovolí divákovi dýchat a do paměti se zahryzne na hodně dlouho. Kekexili aka Horská hlídka je jedním z nejlepším čínským snímků (nejen) posledních let. (03.02.2007)

Seriozni tema o fatalni obeti, kterou dobrovolne podstupuji (podstupovali) nekteri tibetsti vyvoleni ve snaze zachranit vymirajici zvireci druhy (v tomto pripade tibetske antilopy) si zada respekt a je dobre, ze to nekdo zfilmoval a poukazal na to. Cely kousek je syrovy, realny a brutalni. Z filmoveho hlediska a z hlediska zabavnosti je to ale po vetsinu casu docela nuda. Pusobi to spis jako dokument, nez film. Zalezi tedy, co od toho ocekavate - pokud chcete autenticky pohled do zivota tibetske horske hlidky bez jakekoliv komprese a cenzury, jste na spravne adrese. Pokud cekate zabavnou zfilmovanou story s timto tematem - ruce pryc. 6/10 (15.07.2009)

Film, který přibližuje Tibet, panenskou část jeho přírody, a hlavně tvrdé podmínky života tamních lidí, z nichž někteří se bez ohledu na výplatu oddali myšlence zachránit tibetské antilopy, které pytláci kvůli jejich kůži zabíjejí. Film ale není převážně o antilopách, je o tvrdých rozhodnutích, drsné přírodě, která tady není vykreslena nijak idealisticky - je prostě, jaká je -a o zodpovědnosti za vlastní chyby, za které se platí. Líbilo se mi, že postavy nejsou černobílé. Stahovači kůže se stahováním živí, protože potřebují přežít a samozvaná horská hlídka část zabavených kůží prodává, aby mohla také přežít. Nic ve filmu není hezké, nebo ošklivé, všechno je hezké A ošklivé. Horská hlídka je naturální film posílající sondu do části života mužů z jedné tibetské vesnice, realistický, krutý i citlivý. (06.12.2013)

Co je horší? Vidět umírat lidi, nebo zvířata?..... Ať už je způsob života členů horské hlídky jakkoliv drsný, beru to tak, že si jej vybrali dobrovolně, i když ušlechtilost jejich počínání budiž příkladem všem lhostejným. Za jejich odvahu jim patří velký dík a můj obdiv. Ale k filmu. Jestli čekáte nějaké gradující drama, tak pozor! Jsou to Číňani, s ničím se nepáraj. A už vůbec se zbytečným dramatizováním děje. Autentičnost, to je oč tu jde. Jaké budete mít pocity po skončení si netroufám hádat. Já čekal větší drsňárnu. Ale co je horší? Vidět.... (15.03.2007)

Strohé a téměř dokumentární drama, které nám skrze nádhernou kameru ukáže zvěrstva, která se odehrávaly na horské planině Kekexili, kde byli členové samozvané horské hlídky ochotní riskovat své životy kvůi záchraně tibetské antilopy před vyhynutím. Film se v prvních dvou třetinách téměž vůbec nevěnuje postavám, z davu, který se vydává na pytláky, je lehce vydělen pouze novinář a vůdce hlídky, ostatní postavy jsou jen anonymní hlídkaři, kteří jezdí po Kekexili, narážejí na pozůstatky práce pytláků a snaží se je chytnout. Až ke konci, kdy začíná jít do tuhého a hlídkaři se dostávají do situací, kdy buď přežijí pytláci nebo oni, se pomocí asi dvou dialogů divák seznámí s tím, pro č do tohoto riskantního hlídkaři šli a co je to vlastně za lidi. Škoda poměrně nevyužitého novináře – jeho přítomnost celou dobu není nijak výrazná, občas se na něco zeptá, ale jinak víceméně zapadne do skupiny, aby na konci mohlo být oznámení, že novinář napsal článek a co z toho vzešlo. Přes něj se divák mohl přece jen trochu více s názory a pohnutkami hlídkařů seznámit, aspoň se ale režisér vyhnul klišé zvídavého reportéra, který je zpočátku všem na obtíž, pak do party zapadne a nakonec se díky němu celá situace změní (což tady v podstatě je, ale v minimálních náznacích). Film všechny, i ty nejtragičtější události ukazuje velmi sterilně, bez emocí (i postavy je projevují jen výjimečně) a patosu, právě v tom je ale jeho síla. (01.08.2009)