Režie:
Miroslav BalajkaScénář:
Ivo PelantKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Václav VondráčekHrají:
Rudolf Hrušínský ml., Simona Stašová, Libuše Šafránková, Pavel Kříž, Martha Issová, Karel Zima, Naďa Konvalinková, Milena Steinmasslová, Jaromír Dulava, Rostislav Novák st., Zdeněk Vencl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
"Pane doktore, cítím se jako pes," sdělil jednoho dne pan Ota Pošta plaše a důvěrně psychiatrovi. A byla to pravda. Pan Pošta, spořádaný opravář praček, se už delší dobu necítil právě nejlépe. Na vině byla jeho rodinná pozice. Pan Pošta byl nenáročný a poněkud neprůbojný člověk, kterému osud přichystal těžkou zkoušku v podobě dominantní ženy Věry. Pracovala jako notářka na notářství a vydělávala dvakrát tolik než on. Měla ho ráda, to ano, ale po svém. Domácí operační prostor pana Pošty nikdy nebyl příliš veliký, ale od té doby, co byly děti z domu se postupně dále zmenšoval. Poslední ranou bylo, když si Věra (snad jako náhradu za děti) pořídila psa. Pan Pošta byl tak vystaven nové konkurenci - a (jak se dalo čekat) neobstál. Ocitl se na posledním místě rodinného žebříčku a zacházelo se s ní jako se psem. Není tedy divu, že se, jednoho dne, sám ve psa proměnil! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (66)
Půvabné, vtipné, smutné. Repriza 19.6. uvedena jako benefice Simony Stašové. Přestože mám paní Stašovou moc ráda, myslím, že v mnoha jiných rolích měla víc co nabídnout (pokud mě nezaslepil odpudivý charakter jí hrané prokurátorky Poštové). Moc mě potěšila roztomilá a jako vždy výborná Libuška Šafránková. ()
"Policie? Ztratil se mi manžel. Slyší na jméno Otík." Tato slova pronese děsná fúrie v podání Simony Stašové někdy během druhé třetiny filmu - je to první věc od úvodních titulků, které se lze zasmát. A nebýt závěrečného vpádu Libuše Šafránkové do psychiatrické ordinace, byla by to také věc poslední. Tenhle film se prostě nepovedl a bez výborně vycvičeného psa a těch několika málo momentů by po něm ani Rudolf Hrušínský neštěkl. ()
Úžasně vtipně a originálně pojatá "malá", protože "jen" televizní věc. Tohle byl stylově zcela čistý surrealismus, který dokazuje, že některé zaměstnance České televize zajímá jejich práce ještě pořád víc než politika, drby a oběd přesně ve dvanáct. V tomhle bylo cítit srdíčko, ale tu chytrost tomu pochopitelně vetkla nějaká po čertech mazaná hlava, a dokonce bych řekl, že jich bylo víc než jen jedna. A díky tomu je výsledek takový, jaký je, a sice opravdu velmi, velmi dobrý. ()
"Make love, not woof!" Domácí násilí má dnes již mnoho podob a jde s dobou. Nebo s dogou? Simonou Stašovou? Ta má ostré nejen zuby a drápy, ale zejména jazyk a zahrála starou štěknu natolik přesvědčivě, až se jeden bál, jestli to opravdu jen hraje. Příběh je to veselý a hravý, infantilně ňafající zpoza opravované pračky, ale něco tomu chybělo - asi nějaká pořádná kost! Taky trochu jiný způsob zpracování. Takhle je to sice zábavné a plné vtipných a trefných manželských i nemanželských hlášek, ale ve výsledku se to stejně jen honí za vlastním ocasem, jako nějaký nečistokrevný čokl z Bakalářů. ()
Krásný a pohodový televizní film, který jasně ukazuje, že z každého tématu se dá udělat legrace, když je to zahrané s citem a s láskou. Paní Stašová ve své záporné roli perfektní, velice milý a roztomilý pan Hrušínský a s nimi v tandemu je příjemně doplňuje paní Šafránková. Nesmíme ani zapomenout na skvělého Otíka v psí roli, tento film splnil moje očekávání ()
Reklama