...a bude hůř

84 minutová černobílá sonda do života (ne)sympatických mániček, které nemůžu soudit, protože jsem tu dobu prostě nezažil. Před tvůrčím týmem však nelze než smeknout, k tématu zkrátka patří depresivní a neutěšená atmosféra, podtržená undergroundovou distribucí. A abych nezapomněl, tohle dílko natočené na koleně strčí do kapsy většinu "velkých" českých filmů. 70% (20.04.2008)

Quasi dokumentární film o skupině (pod)disidentů. Havlova centrální disidentská skupina si tyto skupinky, většinou soustředění kolem nějaké bigbítové kapely, vzala za svoje a integrovala je do obecného pojmu disidenství, a to i přes různé (často zásadní) názorové rozpory, od významu umění po smysl života. Základem tu byla jejich proti-establišmenskost. V podstatě však bylo jejich zahrnutí do tohoto proudu násilné a mnohá sociální uskupení to zničilo. V době dějě jsem se o tuto situaci spojenou s alternativní hudbu dost zajímal, a s několika z těchto seskupení si vyměňoval kazety s nahrávkami... Pelcovu knihu jsem četl a film považuji za její úspěšné převedení do filmu. Počáteční obavu ze zvládnutí herců (aby nehráli trapně), vystřídal uspokojvý pocit, zvláště v případě Filipa Kaňkovského. Další možné hledisko: "Sex and drugs and rock and roll" zde nepovažuji za relevantní. (12.05.2021)

Drsná pecka a pro mě jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. __ Za bolševika se nežilo dobře (skoro) nikomu, natož pak nonkonformním máničkám, pro které představuje možnost svobodného jednání alfu a omegu jejich životů. Zásluhou černobílé kamery, syrově autentického pojetí a obsazení téměř neznámých hereckých tváří dokázal Nikolaev skvěle a bez příkras přiblížit dobu, kterou bych nechtěl zažít, a lidi, kteří sice nejsou zrovna vzorem slušnosti (jsem velice rád, že zde nedošlo k žádné nemístné idealizaci a banda okolo Olina tak nedělá skoro nic jiného, než že pořádá pekelně divoké párty apod.), ale v hlavě to mají srovnané, a které odvaha nepodvolovat se svazujícímu režimu činí nadmíru sympatickými. Kromě občas trošku slabší technické stránky (kvůli zvuku hercům chvilkami není dobře rozumět), která se ovšem dá částečně přisuzovat záměrné punkovosti celého projektu, mě mrzí vlastně jen to, že je tenhle snímek širší veřejnosti v podstatě neznámý (já sám jsem se k němu dostal v podstatě náhodou), což mi přijde hodně nefér, zvlášť když vidím, jaké zhůvěřilosti občas slaví úspěch u diváků i kritiky... 90 % (17.05.2010)

Pelcovu knihu jsem četl několikrát (i většinu jeho dalších děl, ale žádné již nedosáhlo takové kvality jako první dvě části …a bude hůř, spousta z nich byly vyloženě sračky), zamiloval si ji a dá se říct, že mě coby pubertálního mladíka výrazně ovlivnila. Nikolaevův film skvěle vystihuje atmosféru, ale až nechutně klouže po povrchu a působí to, že jde opravdu jen o bandu línej ochlastanců! A ne snad?:-) (31.05.2009)

Dnes už kultovní kniha Jana Pelce o alternativním způsobu života v normalizačních letech, plná ostrého humoru a ještě ostřejší reality se konečně dostala na plátno a kupodivu svůj přechod velice dobře ustála. Nikolaev vhodně zvolil černobíly, 16 mm formát, který s natáčecími interiéry už sám o sobě vytváří potřebnou a z knihy tak sálající atmosféru santusáků, alkoholiků či jinak "nepřízposobivých občanů" doby. Oproti knize se nedočkáme tolika nadávek a Pelc nám celkově tak nějak vyměknul, vynechaná je spousta scén, včetně Olinova mládí, což ale není nijak veliký problém. ...a bude hůř tak osobně považuju za velmi dobrou adaptaci, za kterou se kniha nemusí jakkoliv stydět. Pokud člověku říká něco beat generation a období šedesátých let (i když hodně tahám za vlasy...) a hledá českou náhradu, o které nám všichni tvrdili, že neexistovala, najdete ji tady. (10.02.2009)