České století

První díl - přinesl velké zklamání. Dialogy šustí papírem a osobnost Masaryka tu nevyzněla zdaleka tak důležitě, jak by si určitě zasloužila..... Druhý díl - na tohle se fakt nedá (a ani nemusí) koukat. To už mohli dva herci sedět ve studiu a číst dialogy z knížky. Na televizi můžete mít puštěný jenom zvuk. Umělecký dojem je stejný - nulový. (28.10.2013)

Hodnotit tento seriál jako celek bude hodně složité. Každý díl má sice stejného režiséra, ale výsledek jednotlivých dílů bude mít různou kvalitu. Nejspíš, ani tak nepůjde o kvalitu herců, protože herecké obsazení je velmi dobré, ale spíš o děj jednotlivých dílů. Zatím hodnotím takto: Velké bourání ( ** ). Den po Mnichovu ( ** ), Kulka pro Heydricha ( **** ), Všechnu moc lidu Stalinovi ( *** ), Je to jen rock'n'roll ( ** ) (28.10.2013)

Je to celý tak minimalistický a dialogový, že by to klidně mohlo fungovat i jako rozhlasová hra. A tahle jsem to taky vstřebával. Kosatík, co jsme četl jeho knížky, je velký odpůrce národních mýtů a tady to teda jede "padni komu padni. Musím teda podotknout, že v téhle sérii se u většiny scén nemohl opřít o reálné prameny, takže ty dialogy nějak tu líp tu hůř odrážejí pověst daných postav. Nicméně z toho, co tak vím, bych řekl, že to v zásadě typologicky sedí, včetně té určité primitivnosti a dělnickosti u dílů o komunistech. Hodně mě bavil díl o 89. roce, kde Havel zdaleka není tak svatý, jak bývá někdy ex-post ukazován. V souhrnu bych řekl, že to je jeden z nejzajímavějších kousků, které ČT vytvořila. (16.01.2019)

Prvních pět dílů má jednoznačně vzrůstající tendenci. Masarykovská epizoda se s odstupem jeví jako sled nepříliš navazujících scén, z nichž vyčnívá rozhovor T.G.M s britským ministerským předsedou. Teprve tam se ukáže největší přednost Českého století: demýtizace historických postav provedená civilním a k diskuzím vybízejícím způsobem. Jednotlivé charaktery dostávají hloubku, dělení na "hodné" a "zlé" zde absentuje, historické osobnosti nám známé už jenom z fotek jsou "odmramorizovány". A to, že se z Klementa Gottwalda stala plnohodnotná tragická postava považuji skoro za zázrak. Sedláček má navíc vynikající čuch na herce, kteří s přehledem ustojí i příliš doslovné repliky (Huba, Trojan, Finger a především Vyorálek utkví v paměti na dlouho). Poslední epizoda o zabíjení soudruha Slánského se směle může řadit do žánru paranoidního politického thrilleru, v níž se tvůrcům podařilo zbavit neduhů předešlých dílů. Pokud bude zbylý kvartet epizod podobně kvalitní, máme zaděláno na nejvýznamnější televizní projekt v porevoluční historii. (26.11.2013)

Je sympatické, že se Sedláček dobrovolně zřekl nároku na komplexnost, která by zcela jistě ani nebyla možná. První díl se vlastně vyhnul většině velkých událostí Masarykova exilu a soustředil se spíše na rozhovory s více či méně známými aktéry první světové války. Právě pomocí hovorů, gest a zámlk portrétuje režisér Masarykovu osobnost. Naproto se vyhýbá glorifikaci. Budoucího prezidenta črtá jako člověka zranitelného, místy využívajícího informace účelově, který umí být velmi pragmatickým vyjednavačem v politických kruzích (dnes bychom řekli, že je dobrým lobbystou). Současně s tím Sedláček sleduje i socio-politickou linku a předkládá jakési dobové vysvědčení, jemuž se Československo před svým vznikem těšilo. Masarykovy konfrontace s lidmi z různého prostředí, politiky rozdílného ideologického zázemí vyjevují, jak obtížné se zdálo prosadit českou otázku v zahraničí a ukazují, že vznik našeho státu nebyl (ani v případě předpokládaného vítězství Dohody) vůbec samozřejmostí. Na prvním díle shledávám jako jediný slabý článek zbytečně klasicizující hudební podkres, který seriál odkazuje někam na úroveň televizních kulisových inscenací. (29.10.2013)