Vlna

Ale jo, docela to ušlo. I když třeba Vilma Cibulková, kterou mám jako herečku docela rád, hrála roli pěkný mrchy tak nějak vtipně, prostě byla spíš pro smích než pro strach :).Jinak omlazení Bartošky je taky docela úsměvné, snad jen Tatianě to krásně slušelo, hrála jako vždy skvěle a k vůli ní dávám 3*.Jinak by to bylo spíš k těm 2*. (24.02.2008)

Poslední část ukázala, že lineární vyprávění by slušelo celému filmu mnohem více, čímž by se také podstatně zkrátila jeho délka, zrychlilo tempo a ubyl by prostor pro zbytečně okaté a samoúčelné exhibice s narativní i formální stránkou. Takto působil film v prvních dvou částech jako jeden velký zmatek, kdy se děj kvůli neuistálému opakování záběrů posouval kupředu doslova hlemýždím tempem, příčemž struktura příběhu neměla konce ani kraje. Je jasné, že to byla výzva divákovi, aby zapojil své mozkové buňky, ale zde bez dalšího platilo, že někdy i méně je více. Je třeba pochválit na české poměry docela rychlou reakci na světovou událost (jindy ta reakce trvá třeba patnáct let, viz sametová revoluce, opět jako první zpracovaná Jiřím Svobodou - nepočítáme-li Troškův narychlo splácaný paskvil Zkouškové období). Tím však přínos scénáristy Josefa Klímy končí, neboť slušný námět byl dále rozvíjen dosti toporným scénářem a dialogy, který se omezoval na jednovětá prohlášení anebo hysterické výkřiky. Až ve zmíněném třetím díle vložil postavám do úst i komplikovanější souvětí, které se občas zdály být i na místě a měly svou pointu. O zbytečné režisérské exhibici již také byla řeč. Jiří Svoboda na svých přednáškách na FAMO v Písku říkal, že t.č. ještě neví, jakým způsobem se povede natočit onu osudovou vlnu. Pokud tedy můžeme aspoň něco ocenit z ve filmu nabídnuté ukázky všeho, co televizní technika dokáže, tak by to byla určitě ta vlna. Zbytek přetechnizovaných pasáží se však jeví spíše mechanicky než působivě. Do toho všeho se line vtíravá melodie písně Rolling Stones, se vší úctou k písničkářství Jiřího Schmitzera (které je mi jinak velmi sympatické), on není zrovna vhodným revivalem Micka Jaggera. Škoda, vzhledem k pohotové volbě námětu, postavě režiséra a plejády skvělých herců, kdy i do nejmenších štěků byly obsazeny známé tváře, se film mohl stát kultem a snad možná i měl tyto ambice. Místo toho jsme však byli po tři nedělní večery svědky velkého zklamání. Jiřího Svobody si jako filmaře vážím, ale příště by se mohl více krotit. (25.02.2008)

Musím uznat, ač se mi líbí Satisfaction, měl jsem té písně během všech dílů už opravdu plné brejle. Vystříhat neustálé flashbacky dát tomu trošku větší šmrnc a celkově z třídilného cyklu udělat jeden, dle mého názoru by to byl jednoznačně nadprůměrný film pro kino. Pánové Bartoška, Šmicer a Dlouhý - palec nahoru. Krom již zmiňované otravné skladby, soundtrack perfektní. (29.12.2011)

ČT drama s námětem tsunami roku 2004 ? Několik věcí má tento tv film maximálně nadstandardní: 1) nevybavuji si, že by kdy byl český film odehrávající se někde v Asii - Schmitzer, který kormidluje na moři osmimetrovou loď - drtivá filmů do kina je produkčně stokrát chudší 2) námět přírodní katastrofy 3) špičkové obsazení 4) zajímavá stavba vyprávění prolínání tří časových rovin ... prvnímu dílu bych dal i čtyři hvězdy, ale brutálně to zabilo následující 1) absolutně mne iritovali desetkrát opakované flasbacky ( desetkrát opakované Satisfactiion mi ten song zhnusil ) 2) absolutně se zvrhne zápletka v cosi ulítlého - vrcholem je příjezd drogové baronky Cibulkové, která v Praze hledá plechovku se sto litry z Thajska - ze solidního dramatu se stane absurdní komedie s bambitkama 3) délka stopáže 4) tsunami tady je jen na dvacet sekund , z toho patnáct ze záběrů zpravodajství.... takže to spadne na dvě hvězdy a jestli mi něco utkvělo v paměti, tak jen pohodovej hipík Schmitzer na pláži a Bartoška, který si ve vysokém věku střihl jednu z nejodvážnějších milostných scén Táni Pauhofové . (01.07.2019)

Zatraceně zajímavý námět zabíjí dlouhá stopáž a málo prostoru pro všechny linie příběhu. Že si právě odporuju? Ale vůbec ne. Vlna trpí takovou malou vadou na kráse; totiž místo toho, aby se její příběh každým dalším záběrem posouval kupředu, se nostalgicky vyžívá v tom, co už divák viděl, a tu samou scénu vloží do děje klidně několikrát. A jen tak mimochodem vždy od hlavního tématu odskočí a přinese nové šokující odhalení tom, co vše postavičky v minulosti udělaly. Divák, který se začíná těšit na novou zápletku, je ale hned zklamán; v dalším okamžiku se zase vrátí na obrazovku ony známé - a už tolikrát viděné - nic-nového-neříkající flashbacky. Přitom nejasností a nedořešených věcí je tam řada: Jak hlavní postava přišla ke svému tetování na zádech, které má její kamarád, když ještě pár dnů před zásahem tsunami měla záda (dle záběrů od moře) bez tetování? Jak se k hlavní postavě dostal pas jeho nejlepšího kamaráda? Jak je možné, že když televize věčně rozebíraly osud známého podnikatele, nikdy neukázaly jeho fotku? Proč hlavní postavu nikdo v okolí, ani v nemocnici za ty týdny nepoznal? A taky: Jak to tedy sakra vůbec skončilo? No nic. Za první díl jsem chtěla dát lepší tři hvězdičky, za ten zbytek už si je ale Vlna bohužel nezaslouží. Snaha byla. Jen by to chtělo nerozvádět 100+1 dějových linií a narvat to všechno do jednoho celovečerního filmu. (04.03.2009)