In Treatment
VOD (1)
Série(4) / Epizody(130)
Obsahy(1)
Dokáže naslouchat cizím problémům, ale svoje zanedbává. Jeden psycholog a pět pacientů v oceňovaném americkém seriálu. Seriál z produkce kabelové stanice HBO V odborné péči (2008) vznikl podle úspěšného izraelského seriálu Be Tipul. Každá z jeho 43 půlhodinových epizod je záznamem jednoho sezení. Hlavní hrdina, psycholog Paul Weston, přijímá pacienty ve své domácí ordinaci. V pondělí to je lékařka Laura, postrádající v životě otcovskou figuru, kterou si nahrazuje Paulem, v úterý namyšlený pilot Alex, traumatizovaný zbytečnou smrtí nevinných při plnění bojového úkolu v Iráku, ve středu šestnáctiletá gymnastka Sophie, přitahovaná myšlenkami na smrt, ve čtvrtek manželský pár Jake a Amy, kteří po několikaletém léčení neplodnosti najednou nevědí, co si počít s nastávajícím těhotenstvím, a konečně v pátek Paul sám chodí za Ginou, ovdovělou terapeutkou na odpočinku, s níž se před lety ve zlém rozešel. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (80)
První série mě naprosto uchvátila, a troufám si říct, že nejen proto, že studuju taky psychologii. Zajímaly mě osudy všech 'hrdinů', byla jsem napjatá jako kšandy a zvědavá jak to všechno dopadne, co se vyřeší a jak. Naprosto perfektní herecké výkony, nejvíc ze všech se mi líbila Mia (jako Sophie) a Dianne (jako Gina). Druhá série se změnou prostředí mě nejdřív trochu vyděsila, ale zvykla jsem si, oblíbila si většinu nových postav, i když na některé jsem se těšila víc a na jiné míň. Naprostou špičkou pro mě byla Alison Pill (v roli April). Poslední série mě bohužel ani zdaleka nepohltila jako první dvě, popravdě řečeno jsem se skoro nutila do každého dalšího dílu. Postavy mi přišly čím dál tím víc vyhroceně vykonstruované, méně reálné, sezení se točila v kruzích a chování Paula mě štvalo víc a víc (přiznávám ale, že nikdy nebyl moje oblíbená postava=D). Nudila jsem se. Závěrečné episody celkový dojem vylepšily, ale jen malinko. In Treatment jako celek - výborný nápad, forma, herecké výkony, hudba (!!!). Kvalita ale pomalounku klesá a myslím, že je dobře, že dalšé série už se neplánuje, nechtěla bych si tento výsledně stále pozitivní dojem pokazit. ()
Tak konečně jsem dokoukal celou první sérii a slovo, které se mi dere do úst je - bravurní. In Treatment je americkou variací na izraelský seriál BeTipul. Celý koncept této podíváné je založen na dlouhých dialozích, a proto potěší spíše oko náročnějšího diváka. Hlavní postavou je psychoterapeut Dr. Paul Weston, který i přes své zaměstnání má sám velké osobní problémy. Gabriel Byrne je v hlavní roli opravdu vynikající a natolik přesvědčivý, že by mu člověk dokonce věřil, že má k úspěšné herecké kariéře otevřenou i psychologickou poradnu jako takový menší "vedlejšák". Každý díl představuje jeden všední den v týdnu a jiného pacienta, kromě pátku, kdy naopak samotný Paul usedá do pacientského křesla. Divák má možnost shlédnout celkem 9 týdnů. Postavy, které Dr. Weston léčí, okamžitě zaujmou a je neskutečně zajímavé sledovat jejich vývoj v průběhu terapie. Ne každá epizoda se ovšem odehrává za zdmi Paulovy ordinace, postupem času se nám odkrývá čím dál více ze soukromí hlavního hrdiny včetně příslušníků jeho rodiny. Těch 43 dílů je sice běh na dlouhou trať, ale rozhodně se vyplatí dorazit až do cíle. Jednoduše se jedná o jedinečný seriálový zážitek. V přípravách je navíc už druhá sezóna, těším se. ()
Další vynikající seriál a opět je u toho HBO. Nápad pro mě nový, neotřelý a neméně originální a ve své podstatě přece tak jednoduchý. 1 díl = 1 psychiatr + 1 pacient. Dohromady 5 pacientů, a tak se to střídá den co den, týden za týdnem. Seriál je vesměs natočen těmi nejzákladnějšími postupy (záběr-protizáběr). Co je ale jeho obrovskou devizou, která mě po pár dílech naprosto ohromila. Scénář. Tak brilantně napsaný kousek jsem velmi dlouho neviděl. Ihned si mě seriál získal. Pozn.: Pokud možno nesledovat na ČT2 v dabingu, kvalita je tím sražena snad o polovinu, nevím, proč tuhle příšernost TV opět vyprodukovala. ()
Geniální dílo, které mě chytlo prakticky od prvního momentu, kdy terapeut sedí naproti plačící ženě, nevhodně, výzývavě oblečené, ale s fascinující mimikou. Ze začátku byl zájem, ale do konce prvního dílu mi bylo jasné, že čelím něčemu zcela výjimečnému. Seriál ve mě vyvolal pocity, které jsem před monitorem nebo obrazovkou ještě nikdy necítil. Kdyby mi bylo osmnáct, rozhodl bych se stát se terapeutem, o tom nemám pochybnosti. Už jen proto, abych mohl být divákem podobných strhujících historií ze skutečného života. Nemusel už bych se dívat na filmy a seriály. Na závěr dílčí zhodnocení - všichni herci jsou výborní, ale přesto mě nejvíc pohltil šarm dam: Laury (ze začátku), Sophie (hlavně později) a Kate (výslovnost Michelle Forbes je nezaměnitelná, vryla se mi do paměti už od jejího vystoupení v Lost, třebaže pronesla sotva čtyři věty). Velkým plus je hudba, rozmanitá a působivá. Zato venku je buď bouřka, anebo ptáci zpívají tak, jako by měl Paul za oknem voliéru plnou kosů. ()
Galerie (549)
Photo © Home Box Office
Zajímavosti (6)
- Narozdíl od klasické praxe, kdy se TV show točí po jednotlivých záběrech a neustále se přerušuje, Gabriel Byrne preferuje, když se natočí epizoda na jeden zátah, tzn. půl hodiny. (honzii)
- Gabriel Byrne nikdy nečte scénář k následující epizodě dřív než v den natáčení. Pomáhá mu to v zachování si odstupu od charakteru pacienta, kterého tak nemá přečteného, ale scénu po scéně se k němu propracovává. Díky tomu ho nesoudí, ale přirozeně ho zajímá, co se danou postavou děje, a proto je i jeho herecký výkon věrnější. (honzii)
- Natočení jedné epizody trvalo půměrně 2 dny. (Missa08)
Zpočátku jsem byl skeptický, že byl do hlavní úlohy obsazen šedesátník Byrne, ale nakonec musim uznat, že do seriálu zapadnul a své role jednoho amerického cvokaře s irskými kořeny, kterého už život přece jenom trochu naučil, se zhostil bravurně. I přes větší počet dílů se dá seriál díky jednotlivé stopáži krásně zkouknout během nějakého toho týdne, pokud vás už ze začátku alespoň trochu chytne a pohltí. Předtím, než se nějak výjádřím k jednotlivým řadám, bych rád ještě vyzdvihnul něco extra a to je opět hudba - jindy to snad ani nedělám, ale tady jsem si každou epizodu vychutnal včetně závěrečných titulků, kdy vždy doznívala klavírní melodie, která byla složena k dokonalému podbarvení a umocnění nálady a atmosféry posledních vteřin sezení - někdy šlo o dojemné, smutné instrumentálky, a jindy zase pěkně brnkaly na nervy a byly obestřeny určitou tajuplností. První sezóna: Vskutku ojedinělý nápad přivést takový projekt na televizní obrazovky a já jsem za to vděčný, konečně i psychologie začíná mít tu možnost získat si i televizní diváky. S postupem času jsem se v Paulově pracovně (nebo snad v křesle?) začínal cítit jako doma, resp. jako bych jednotlivé terapie sledoval přímo z místa. Chronologická oblíbenost pacientů: Laura (ta ženská je prostě ďábelská!), Sophie (mající asi nejvýraznější známky pokroku v terapii - moc se mi líbilo, jaký vztah si s Paulem postupně budovala a jakým stylem se s ním při posledních sezeních loučila), Jake & Amy a až na konec zřejmě Alex. Sedánky s Ginou jsou tématem samo pro sebe, pravděpodobně to nejzajímavější, co pokaždé vlastně konec týdne nabídnul, protože teprve tehdy jsme i my mohli Paula lépe poznat a i se dozvědět, co skutečně si o svých pacientech myslí. Druhá sezóna: Jelikož jsem s druhou sérií začal hned po dokončení té první, nešlo se ubránit letmému šoku, který pro nás scénáristé přichystali v mezeře před jejím započetím - tak především pana Gabriela ostříhali :D, děj zasadili pro dopad jistých událostí do nového prostředí (chybí mi Paulova pracovna, kde se jedněmi dveřmi chodívalo na sezení a těmi druhými se zase odcházelo), čímž se samozřejmě radikálně mění život samotného terapeuta. Navíc se ve vzduchu víří jedna soudní žaloba na naše triko a nevyřízené záležitosti se svým otcem, které zásadním způsobem ovlivňují naši práci. Ale chtělo to jako vždy dát tomu trocha času a zvyk splnil své účely. A oblíbenost pacientů tentokrát? Oliver (ten kluk byl prostě kouzelnej, sám bych si ho vzal nejraději zfleku domů a dělal pro něj, co bych mu na očích viděl - ve finále mi tím pádem opět vlhly oči), těsně v závěsu April, potom Mia a nakonec Walter. Třetí sezóna: Zatím v procesu průběžného sledování, ale vypadá slušně našlápnutě - Ind, který si zoufale přeje návrat své zesnulé ženy; herečka, která trpí výpadkami textu při divadelních představeních; promiskuitní gay, který stojí před rozhodnutím poznat svoji biologickou matku; terapeutovy problémy s usínáním, pravděpodobnost přítomnosti prvních stádií Parkinsonovy choroby na základě dědičnosti, vlastní sezení s doktorkou, která možná ještě neposbírala tolik zkušeností, zjištění, že dlouholetá přítelkyně a naše terapeutka zároveň s největším uvážením náš chaotický život využila jako předlohu pro její momentální best-seller, péče o vlastního syna, který utekl od matky, protože se mu nezamlouval otčím,-- to vypadá na pořádné drama, no ne? Každý máme své problémy - naučme se o nich mluvit, stejně jako o našich pocitech a myšlenkách, naučme se jim dávat jméno, volný průchod a uvědomovat si, že jsou naše! () (méně) (více)