Maratón

Československé válečné drama odehrávající se během Pražského povstání. Snímek se zaměřuje na mladou dvojici, již tvoří J. Hanzlík, upchlý vězeň s velkou snahou se aktivně zapojit do revoluce a J. Brejchová, cestující na venkov s přetěžkým zavazadlem. Díky této dvojici procházející revoluční květnovou Prahou lze sledovat stavění barikád, lynčování jednotlivých Němců, ba i ozbrojený odpor vůči stále nesmírně disciplinovaným okupantům. Ve druhé půli snímku se snímek více zabývá válečnou aktivitou na frontě, nechybí četné přestřelky mezi sovětskými tanky a německým dělostřelectvem, dokonce se nabízí i pohled do sovětského velitelského štábu vedeném sympatickým generálem K. Högerem. Pro vykreslení válečné atmosféry jsou zobrazeny prostory uvnitř tanků a také jsou použity záběry přes tankový zaměřovač. Ve snímku se objevuje neskutečná spousta známých hereckých jmen, vskutku jsem při úvodních titulcích nevěřil svým očím, bohužel však naprostá většina hereckých osobností hrála role pouze epizodní a nebyly tak absolutně využity jejich schopnosti. Snímek má zajímavou myšlenku zobrazit průběh Pražského povstání z pohledu mladých milenců, zpracování válečných akcí však na mě působí značně neuceleně a rozkouskovaně, ač z militaristického hlediska jistě zajímavá byla. Průměrné hodnocení náleží snímku za nevyužití hereckého potenciálu a jakési nedostavení se očekávaného. (17.03.2014)

Myslel som, že vo vojenských scénach chce film písať dejiny, ale to švejkovské podanie mi vyhovovalo viac. Spolu s Menšíkom si aj Höger netradične strihol komickú úlohu. Celkom iné je to so súkromným príbehom Karly a Rudiho a ich (ne)romantického vzťahu, takmer ako v Láskach jednej plavovlásky, kde hviezdila Brejchovej sestra. Akurát tu je situácia, a nielen v posteli, oveľa vážnejšia ako na bojovom poli. Kopa ťažkej vojenskej techniky je v reálnej akcii, film pripomina nejakého predchodcu Tankového praporu. Koniec ma teda dostal, prispela aj výborná hudba a stále nemám jasno, či tri a pol zaokrúhliť nahor alebo nadol. –––– Ať žije Rusko, Amerika, Anglie a Francie! –––– Ale nebudeš do mý postele dávat ani ruku ani nohu! –––– Jdu první. Přeběhneme tuhle střechu a je po válce. (10.02.2015)

Opomíjený film z roku 1968 s kvalitou hereckého obsazení A plus, který byl před rokem 1989 pro některé málo tendenční a po roce 1989 pro jiné moc tendenční (A no nejsou tu Vlasovci ani Američané). Dvě dějové linie nejsou na škodu a jsou dobře spojené. I válečné scény s Němci jsou často humorné a zábavné. Jako například křižovatka s tanky a rozhovor generálů rozdílných stran Karla Högera a Zdeňka Štěpánka. Pár Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová s jejich rozhovory jsou tak pro film přínosem. Bonusem je i vojenská technika, I když trochu upravená - třeba 100 mm kanón vz. 53 hraje německá protitanková děla, Na druhou stranu je zde velké množství tanků T-34/85. (20.05.2019)

Dve odlišné línie sú príjemným spestrením vojnového žánru v našich vodách. Tá bojová sa síce môže pýšiť bohatou výpravou, ale čo z toho, keď je v nej použitá hudba, vyvolávajúca dojem nechcenej paródie, budovateľnosti, až trápnosti. Romantická linka v meste sa pýši sympatickým párom 18 a pol a 19 ročných detí, ktoré sa musia skrývať pred guľkami, ale ak vojna v Čechách a romantika, tak jednoznačne Romeo, Julie a tma. Postavy v československej, ruskej aj nemeckej armáde rozprávajú česky a sú vo všetkých troch prípadoch zastúpené známejšími českými hercami, takže je ťažké sa v tom vyznať a znova to pôsobí mierne parodicky. Záver bol tak trochu ranou pod pás, ktorý by ale v lepšie fungujúcom filme mohol perfektne fungovať. (11.02.2015)

"Kam se hrneš mladej s tou almarou.... Tady je revoluce a ty se taháš s cementem na prasečí chlívek." Dějová linka s dvojicí Hanzlík a Brejchová mě dost bavila, bylo to místy hezky odlehčené, ale ne moc. V té dějová linka spojené s Pražským povstáním a příjezdem Rudé armády do Prahy se hodně střílí a i dost umírá, přesto jsem měl někdy pocit, že sleduji spíš karikaturu na válku (němečtí vojáci dávající na křižovatce přednost ruským tankům, obě válčící strany tvářící se, že nevidí protivníkovy tanky apod.). Po tom všem nechápu, že to závěrečné propojení obou dějových linek muselo dopadnout tak, jak dopadlo. Buď to mělo být od začátku méně odlehčený film nebo na konci ne tak smutný. (20.03.2024)