Chatroom

V prvé řadě - Nejedná se o horor!!! Je to jen na nervy hrající thriller se skupinkou teenagerů, kteří se schází v chatovací místnosti, která je znázorněna opravdu zajímavým způsobem stejně jako celý chat a jeho průběh. Konec je sice slabší, ale nápad skvělý. Kdo někdy chodil na xchat a jiné chaty, tak se v tom úplně uvidí :) (21.10.2011)

Chatroom je výborný film o obrovské a zrůdné moci internetu. Se zařazením do žánru horroru bych byl nicméně opatrný:)), víc by se hodilo psychologické drama s prvky thrilleru. Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale o ten celkový zážitek a závěrečné (vlastně i dost průběžné:)) souhlasné gesto se nepostará snad ani tak scénář (přičemž nemohu upřít propracovanost a vynikající gradaci - a v neposlední řadě ten samotný nápad, který je vynikající) a ani režie (kterak proti ní nemám nejmenších výhrad), jako spíš přesah do reálného života, alarmující stav závislosti mladé generace na internetu, která postupně ztrácí povědomí o normálním světě a svěřuje se se svými nejintimnějšími pocity raději imaginárním přátelům. Je pravda, že postavy v tomto filmu jsou možná až přehnaně naivní, důvěřivé a lehce zmanipulovatelné, což lze zdůvodnit jejich nízkým věkem, nedostatkem životních zkušeností nebo faktem, že je pro ně chatovací místnost ideálním prostředkem, jak uniknout z toho "zlého světa, který je nechápe". Proto považují svůj virtuální život v danou chvíli za nedotknutelný a bezmezně mu (jim) věří. Ano, vím, že nepřicházím s ničím novým:)), každý přece ví, že na internetu jsou úchylové, asociálové a možná ještě mnohem horší sebranka.) Spíš bych chtěl poukázat na to, že je v tomto filmu velmi důkladně a do detailů ukázáno, kam až může to zpočátku nevinné a nezávazné chatování dospět. Se svou výpovědní hodnotou (morálním přesahem, poselstvím) a skvělým Aaronem Johnsonem to úplně v klídku na nějakých 80% stačí.) (02.01.2011)

Navzájem se ve mně bijí dva protichůdné pocity. Ten první mi říká, že z filmařského hlediska je na snímku patrná zkušená ruka Hideo Nakaty, který – jakožto uznávaná režisérská veličina – by do světa nevypustil lecjaký šit, a proto film překvapuje na mladé osazenstvo poměrně slušnými hereckými výkony, místy velmi povedeným vizuálním ztvárněním a taky náramně dynamickou gradací příběhu až do napínavého finále. Na straně druhé já opravdu nejsem přítelem sociálních sítí, a proto nechápu – pozor SPOILER – proč by se někdo svěřoval se svými nejniternějšími pocity (což myšlenky na sebevraždu určitě jsou) nějaké anonymní skupině pubescentů a řídil se pochybnými radami nějakého manipulátorského hajzlíka, který si tak léčí své vlastní komplexy. Faktem je, že já vlastně obecně nechápu tu potřebu se s někým on-line vykecávat o čemkoli, takže uznávám, že tenhle film asi opravdu není určen pro mě. Přesto jsem v něm určité klady a kvality objevil, a proto si to tři hvězdy plně zaslouží. (02.01.2011)

Náhodou. Myslím, že si tento film tolik kritiky rouzhodně nezaslouží. Hideo Nakata perfektně zvládl skloubit smyšlené prostředí s tím reálným, a povedl se mu i příběh, který bezchybně dokonale gradoval, až v závěru tragicky vyvrcholil. Hideo Nakata dokázal vytvořit neuvěřitelnou atmosféru, a i přes to, že jsem film sledoval jen kvůli Imogen Poots toho nelituji, protože snímek jako takový se vším všudy - S dějem, s atmosférou, s tou skoro až autentičností a samozřejmě s perfektním hereckým ztvárněním si ode mě rozhodně zaslouží 4*. 80% (28.08.2014)

,,Chcete si promluvit o těch, které nenávidíte?“..... Představte si virtuální chatovací místnost. Jsem sám, pak přisedne holobrádek s rybičkama, vzduch oživí 2 roštěnky a nechybí zamilovanej černoušek. Svět chatu převedený do vizuální podoby má obstojnej vizuál a zajímavej námět. Příběh několika dětí, kteří se nedokáží vypořádat se svými problémy a místo naděje na internetu nalézají anonymní našeptávače myšlenek je však pouhou roztaženou krátkou povídkou, které dělá jméno Hideo Nakata. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem závislej a jedu na chatu. 2.) Hledám inspiraci do soutěže ,,Jak nejlépe zkazit dítěti den“. 3.) Jsem dítě se spoustou problémů a místo pobytu v ústavu, dávám přednost pobytu na síti. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2011)