Temný dům

Zajímavě natočený krimi thriller , který se odehrává ve dvou časových rovinách do sebe vkusně zakomponovaných, v komunistickém Polsku v 70. létech minulého století. Je to hodně i odraz tehdejšího politického dění. Další velkou roli zde hraje i alkohol, tady snad skoro každá postava chlastá. Výborný je i hudební doprovod, různý skřípání smyčců, saxofon, bicí...pěkný psycho. Polsko umí! (04.01.2017)

Hnus, naprostý hnus... Možná bych dokázal mnohé pochopit, pokud by pointa oné šílené noci, při níž řádil nůž i sekyra, byl chlast. Ale takto jsem tedy aspoň vyústění tohoto v lecčems šíleného filmu nepochopil. Přesto tu chlast hraje až extrémně silnou roli, což mi hodně vadilo! Není totiž snad 5 minut, aby ve filmu někdo nepopíjel vodku a neožíral se a to nejen v oné časové rovině popisující okolnosti onoho brutálního vraždění, ale i v té druhé rovině, která ukazuje jak zdejší policie provádí jakousi rekonstrukci celého případu. Pijí tu vyšetřovatelé, pije tu prokurátor, prostě pijí úplně všichni... Pokud chtěl pan režisér tímto filmem říct právě toto, pak děkuji pěkně a tohle jsem vidět vážně nepotřeboval.... Neříkám, že ve filmu není pár zajímavých momentů, které se snaží ukázat poměry v komunistickém Polsku počátkem 80 let (viz třeba zbavování se nepohodlných lidí prostřednictvím fingovaných dopravních nehod). Ale v té záplavě alkoholu na každém rohu toto dost snadno zapadne. Snažím se sice chápat, že někdo může celý tento film brát jako jakési temné a depresivní "podobenství" o době, která svým způsobem temná a depresivní asi i byla. Přesto nechápu, proč to celé muselo být tak bizarní (viz třeba vedlejší zápletka s těhotnou policistkou). Že je přitom možné se této bizarnosti vyhnout, aniž by při popisu bestiality zločinu utrpěla atmosféra syrovosti, svědčí třeba jeden z nejtemnější dílů seriálu Major Zeman (Studna). Přiznávám se, že jsem si v závěru, když se na scéně objeví sekyra, na tento díl i vzpomněl. Tolik tedy výhrady ke scénáři. Pokud jde o formu vyprávění, musím říct, že mi dost vadily ty časté flashbacky (resp. časté "přepínání" mezi oběma rovinami filmu), neboť jsem se pak v ději dost ztrácel. A to ještě, jakoby to panu režisérovi nestačilo, má film i jakousi třetí "rovinu" v podobě černobílých záběrů dokumentární kamery mapující celé vyšetřování. Asi to byl pokus o umění, ale mě to rozhodně při sledování filmu překáželo, neboť na sebe tímto režie poutá pozornost tam, kde k tomu evidentně není jediný důvod. Celé to tak na mě působilo strašně rozkouskovaně. Výčet všech negativ doplňuje naprosto odporná hudba, byť ji zde na druhou stranu i rozumím a chápu, protože ten vizuální hnus umně dokresluje. Z tohoto pohledu snad jedinou světlou chvílí filmu je, když z tehdejší polské TV zní píseň Helenky Vondáčkové "Malovaný džbánek". Dost málo světla na jeden tak depresivní (ba téměř hororový) film... (20.02.2019)

Mno jo, admin diskusie zvanej filmova teoria toto ohodnotil ako odpad. To ja mam presne naopak, moje hodnotenie je absolutne, ba dokonca keby sa dalo, dal bych kludne 6 a moznoze i 7 hviezd. V polskych realiach Polskej  ludovodemokratickej republiky sa vyznam. Tak podme na to, abych to mal za sebou. Poliaci maju smerom dovnutra ustavopravny vyvoj, preco, no preto, lebo kazdy stat to ma. Film spomina rok 1978, ale este predtym s invaziou do Ceskoslovenska roku 1968 suhlasil konkretne premier Jozsef Cyrankiewicz a hlava polskeho statu Wladyslaw Gomulka.  Co sa tyka Gomulku, ten s hrozou sledoval udalosti Prazskej Jari a sam dokonca podnecoval ostatne staty aby zautocili na Ceskoslovensko. Sovietskemu generalnemu tajomnikovi Breznevovi vyjadril plnu podporu. Roku 1980 - dva roky po 1978 , kde sa tento film zacina - sa dostal k moci Wojciech Jaruzelski a ten poriadne pritvrdil. O tom je aj tento film. Polsko zazilo vynimocny stav, armada bola vsade - tanky po uliciach, kontrolovali sa ZS, stredne skoly, univerzity, stanice vlakove i autobusove. Rezim v Polsku bol mimoriadne brutalny, prave vdaka Jaruzelskemu a vznikajucej Solidarite. Vo filme sa riesi jednak vrazda a jednak hlavny hrdina chce na polskom vidieku najst klud a pokoj od politiky. Co chcel, bolo sice pekne, ale ostalo len pri chceni. Len ako povedal starogrecky Perikles, to ze sa nezaujimate o politiku este neznamena, zesa  politika nebude zaujimat o Vas. Ako dobre pomina POMO, mindfuck, v ktorom zili ludia z byvaleho Sovietskeho bloku tu je dovedeny do podrobnosti, spomina sa aj rok 1982, vtedy bol Jaruzelski na vrchole moci. Depresivna atmosfera filmu je tu mimoriadne brutalna, a ja dodavam, ze dovodov na radost bolo skutocne minimum - zaklad polskej ekonomiky tvoril tazky priemysel, krajina bola spolu s Ceskoslovenskom jedna z najznecistenejsich v Europe. Budovy sa rozpadali, polske cesty boli v dezolatnom stave  /kazda zima ich stav zhorsovala/ vsade vladol socializmus a socialisticky realizmus. Distributor spomina  JZD, ktore sa v polskych podmienkch volalo PGR - Panstwowe gospodarstvo rolne, to bola polska obdoba nasich JZD/JRD. Polske podniky boli mamutie, obrovske, neefektivne s brutalnou prezamestnanostou a polske vyrobky koncili v skladoch - nebol o ne zaujem. Ceskoslovensko malo nieco ako Tuzex /to tu vie kazdy, co bol Tuzex/, Polsko malo PEWEX = Przedsiębiorstwo Eksportu Wewnętrznego. Zakonom ho nechal roku 1972 zalozit premier Piotr Jaroszewicz. Tolko staci zatial   : 100 %  (15.09.2021)

Pominu-li silnou tradici polského "kina morálního neklidu", zdá se mi, že zde nalézám zejména významnou inspiraci některými ruskými uměleckými díly kritizujícími společenské poměry. Počínaje - z hlediska tématu - literárními velikány 19. století, kupříkladu A. P. Čechovem a jeho povídkami jako Pavilon č. 6 (viz. také vynikající česká filmová adaptace pod jménem Archa bláznů) či Švédská zápalka (i v níž přijíždí policejní jednotka vyšetřovat zločin na odlehlý statek, kde místo vyšetřování chlastají vodku), až - zhlediska tématu i zpracování - k moderním filmovým dílům lidí jako Tarkovskij (symbolismus, rozklad jako téma a statické záběry postavené na vnitrozáběrové režii ve Stalkerovi), Zvjagincev (Návrat) a nejsilněji snad v poslední době Balabanov a jeho Gruz 200 - což je film Temnému domu podobný v mnoha ohledech: Děj zasazen do poměrů reálného socialismu 80. let 20. století naturalisticky zobrazuje všeobecně panující beznaděj, pokrytectví, zvůli, kariérismus, zvrácenost, násilí, sex a chlast. Inspirační zdroje, když už jsem u nich, se však jistě dají hledat i mimo Rusko - kupříkladu v některých násilím prodchnutých filmech bratří Coenů (Zbytečná krutost, Fargo) nebo v nedávném dánském Ukrutně šťastni (v poměrech malého městečka všichni lžou, smilní, vraždí a kradou, všichni o všech všechno vědí, ale nikdo nic neřekne). - P.S. Diskuse s režisérem po filmu odhalila, že Temný dům oplývá náboženskými symboly (které mé necvičené oko ateisty-ignoranta neobjevilo). Konec filmu, včetně skvělého posledního celkového záběru z jeřábu prý symbolizuje oltářní triptych: Život, smrt, (znovu)zrození. (27.03.2010)

Temný a depresivní pohled na dobu, která svým způsobem temná a depresivní byla. Nikdo necítil naději na změnu či zlepšení situace, lidé se utápěli v alkoholu a ve vlastní malosti. V tomto filmu je pozitivní jediná věc, když se narodí, v hrozných podmínkách, nový život. To je ale vše. Doba tehdy neměla jen temné stránky, ačkoli naděje opravdu cítit nebyla. Otázkou také je, do jaké míry je lepší dnešek. Díky jisté konzumní svobodě a přístupu k informacím určitě lepší je. Ale i dnešní doba má svoje temné stránky, jsem zvědavá, kdy natočí někdo film o nich. (03.05.2017)