Kavárna na hlavní třídě

Zdálo se mi, že pan Hoger neměl ani moc co hrát. Hrál takovým úsporným stylem. Vlastně ani jeho role nevyžadovala nějaký zvláštní výkon. Přesto byl jako čísník sympatický. Tentokrát se mi vůbec nelíbila role, kterou hrál Saša Rašilov. Takové lidi jako je on ze srdce nesnáším. Jeho kavárník byl obchodník až na dřeň. Mám přece jenom radši v komediálních rolích. Tam mi sedí mnohem lépe. (15.02.2012)

Jedna z mnoha černých skvrn 50. let. O to odpornější, o co více osočuje předmnichovskou republiku jako éru absolutního zla. A do toho ty pathétické verše Jiřího Wolkera. Počínaje takovými fláky jako Zelená knížka, Chceme žít, Případ dr. Kováře nebo Zocelení nešlo sice očekávat nic jiného, než falešnou obžalobu minulosti, ale pranýř 1. republiky byl bohužel oblíbeným tématem až do 80. let a dodnes se člověk bohužel může kochat celou kolekcí na téma příhody z dělnického kalendáře. Odbourávání dopadu tohoto hnoje je nicméně stále aktuální. (23.04.2015)

Ve svém novém filmu „Kavárna na hlavní třídě" se režisér Miroslav Hubáček pokouší vytvořit nový typ kriminálního dramatu. Pokračuje tak v cestě, kterou započal svým filmem „V trestném území" (1950), dostává se však dále, až ke společenské kritice. Detektivní příběh, který napsal společně se scénáristy Jiřím Marešem a Jiřím Brdečkou, zasadil do prostředí popsaného realisticky ve stejnojmenném sociálním románě Gézou Včeličkou. Hubáčkova „Kavárna na hlavní třídě" je zajímavým příkladem toho, do jaké míry lze obměnit literární dílo pro filmové zpracování. Proč režisér a scénáristé sáhli právě po Včeličkově románové reportáži a proč ji tak podstatně přepracovali, vysvětluje Jiří Mareš tím, že v tomto případě nemluvila pro filmové zpracování síla zápletky literárního díla, jak tomu bývá u většiny filmových přepisů, ale především síla a přesvědčivost popisu velkoměstského kavárenského prostředí za první republiky, v době světové hospodářské krise, v němž se skrývaly velké sociální konflikty, které scénáristé s režisérem domysleli a dramaticky rozvedli. Filmový přehled 3/1954 (04.07.2009)

Od tohohle jsem očekával další porci bolševické zábavy, protože ten rok vzniku filmu 1953 sliboval mnohé. Na tyto filmy se specializuji a zaradoval jsem se, že jesem narazil na další zrníčko zlata v hromadě písku. Tyhle kousky se hledají čím dál hůř. Nakonec to nebylo tak hrozné jak to jindy bývá. Samozřejmě je tu vykořisťovatel kavárník a zkorumpovaná policie, bez podobných atributů si budovatelský film ani nelze představit. Ale byl tu i Karel Höger, který svému hrdinovi i přes jeho trochu násilnou angažovanost dal punc opravdové lidskosti pramenící z obyčejného člověčenství snažit se pomoci druhým. Film se odehrává za krize, kdy i bohatým kavárníkům bylo leckdy ouvej natožpak nekavárníkům. Ti kdo pro takové pracovali byli rádi, že jsou rádi a samozřejmě museli lecos zkousnout. Samozřejmě, že ne každý byl otrokář a vykořisťovatel, ale leckde skutečně vypomáhaly děti nebo bylo pracovní tempo o dost brutálnější než na které jsme zvyklí dnes. Třicátá léta si leckdo idealizuje, ale jak už jsem psal jinde, každý nebyl továrník nebo vinárník. Doba to nebyla jednoduchá a právě díky tomu také komunisté v té době dostávali se svým třídním bojem, snahou zlepšit pracovní podmínky atd.. vítr do plachet, který v roce 1948 odfoukl ostatní demokratické strany a uvrhl nás na dlouhou dobu do rudého temna. Film je zajímavý tím, že se v něm objevují ještě prvorepublikoví herci (většinou v rolích buržousů) a zároveň nová krev jako pan Voska, nebo Mixa v roli všetečného novináře Rudého práva. A v závěru dojde i na ten humor, kdy u soudu se tak trochu zpřehází žalovaní :-) . Dávám tedy za 2 chybějící bankovky. * * (17.06.2021)

Jako reportér se Géza Včelička v roce 1932 zúčastnil Mostecké stávky a zároveň napsal román Kavárna na hlavní třídě, v němž vylíčil svá číšnická učňovská léta. Není to nic jiného, než prachsprostá levicová obžaloba prvorepublikového kapitalistického systému, s níž si co do kvality zadá snad už jen Svatoplukův Botostroj. Před úplným zatracením film zachraňují herecké výkony, především Saša Rašilov je v roli bezskrupulózního kavárníka Stýbla výborný. (02.11.2009)