Kdyby ty muziky nebyly

75% - Tento film je oslavou dechové hudby a muzikantů, kteří ji provozují. Líbí se mi, že se v něm střetávají dvě pravdy mezigeneračního konfliktu, a divák má prostor zapřemýšlet si o nich. Naznačuje se zde pomalý úbytek muzikantů-nadšenců. Těch, kteří, berou muzicírování jako ideál krásy a hrají z lásky. No a na druhé straně tu máme dva mladé, co kromě hudby mají jiné životní cíle a zájmy, a amatérské hraní berou jako finančně lukrativní hobby. Pokud bych měl připojit svůj názor, jako názor profesionálního muzikanta, má pravda je uprostřed. Zbytečně hrdý a autoritativní postoj zasloužilých nadšenců (Vostrčil hraje jaxepatří) spíše odrazuje mladé lidi od sdílení jejich vášně pro hudbu. Ale jako pro každou lásku, i pro lásku k hudbě by člověk měl umět něco obětovat, jinak pro něj ona vášeň po čase ztratí cenu… A obětovat ideálu část svého pohodlí, to mezi mladými není „in“ ;o) (09.04.2007)

Vážně rozmlouvající Jan Vostrčil jako dirigent k mladému hudebníkovi Vladimíru Pucholtovi to byla asi nejlepší scéna tohoto filmu, který se však všude uvádí pod názvem Konkurs, rozdělen do dvou povídek-fejetónů, kde si myslím že o stupínek výš je přeci jenom ten samotný Konkurs-výpověď mladých o jejich vztahu k hudbě jako takové z divadla Semafor. Stále pěkný takový malý ironický film, dechovku sice moc nemusím ale v tomto filmu mi vůbec nevadila a dokonce jsem si ji rád poslechl. Jedna hvězda samozřejmě patří po právu triu autorů Forman-Ondříček a Passer. Druhá za dva skvělé herecké výkony Vladimír Pucholt a Jan Vostrčil které táhli celým filmem. A ta třetí třeba za Kmochův orchestr a za písně "Kolíne Kolíne" a za titulní nesoucí název filmu. Skvělý spíše než na film bych to viděl na takovou malou reportáž z takového hraného dokumentu. Za 3,5/5*. (26.01.2007)

Dechovečka mým uším vyloženě nevadí, ale celý tento film je prostě úplně trapný. Díky krátké stopáži diváky sice během sledování neprovázejí sebepoškozovací sklony, ale stejně se ve většině případů určitě nudí jako prase. 30 minut člověk sleduje kecy dirigentů, které jsou provázeny sotva průměrnou hudbou. Sem tam vybafne vtípek. Většina stopáže je ovšem totálně o hovně. Ani moc nechápu smysl celého snímku. V mých očích se jedná o zcela zbytečnou sračku. Děj je o nakouknutí do života muzikantů. Vostrčil je fajn, ale hvězdičku za něj nedám. Vůbec mě to jako celek neoslovilo. Pěknější odpádek. (01.06.2016)

Upraveno v květnu 2019. Kdyby ty muziky nebyly okouzlí postupy a vztahy a zaslouží si vyšší hodnocení. Zároveň by díky charakteru formy praktického cvičení byla lepší kvalifikace nepatřičná. Miloš Forman za vydatného přispění Ivana Passera hledal a zkoušel, identifikoval nové trendy, přistoupil k realitě všedního dne s básnickým zasněním a za každé situace si především hrál. Miroslav Ondříček přidává poetizující skladbu kontrastů a harmonie. V hlavní roli je dechovka, ve vedlejší burácející řev rozjařených motocyklů. Největší pozornost upoutá dirigent celoživotní vášně Jan Vostrčil. Dech rozvernosti ho škodolibě srovnává s dirigentem požárníků Františkem Zemanem a penzistou Jindřichem Pravečkem. Z dalších rolí zaujme problémové mládí Václav Blumentál a Vladimír Pucholt. Kdyby ty muziky nebyly jsou poetičtější, než Konkurs, přesto jde stále jen o přípravu a zkoušení. (05.07.2009)

Formanovu rannou tvorbu zbožňuju (a vlastně i tu ostatní), ale zde to ještě není úplně ono. Respektive je to ono jen místy. Neherci jsou zde naprosto úžasní, zejména oba hlavní dirigenti, ale na můj vkus mohli dostat víc prosotu, na úkor dechovky. Té je zde totiž až přespříliš. Na druhou stranu se mi líbí, že to co zpočátku působí jako sled záběrů, jež spojujjí jen hlavní postavy, se postupně nakonec ohne do solidní pointy, přičemž zejména závěr snímku zdobí to co je na Fromanových českých filmech tak skvělé. Závěrečná tancovačka je pro Formanovu tehdejší tvorbu typická, kombinace nejrozmanitějších neherců převážně důchodového věku se scénářem funguje natolik dobře, že stírá hranici mezi dokumentem a inscenovaným filmem. (22.07.2010)