Pinocchio Guillerma del Tora

Jestli se z tohohle filmu nestane klasika, tak už ničemu nerozumím. Guillermo del Toro udělal ze svého vysněného Pinocchia div ne druhý Faunův labyrint, takže je to sice stále pohádka, ale tak dospělá, jak jen to šlo. Z hlavního dřevěného hrdiny je vlastně takové roztomilé frankensteinovské monstrum, děj se posunul do mussolliniovské Itálie, přibyly postavy, příběhy, souvislosti... A naprosto odzbrojující mytická stvoření od lesních duchů přes víly života a smrti po tlející zajíce. Vypadá to nádherně a myslím, že nic na pohled krásnějšího dlouho neuvidím, ale hlavně to má srdce, dokáže to pobavit i dojmout jako máloco. Kromě del Torovy fantazie také zásluhou hudby Alexandra Desplata a hvězdné herecké sestavy. Vidět to tak v kině! (10.12.2022)

V roce 2022 se milovníci klasických pohádkových příběhů dočkali hned dvou adaptací vyprávění o dřevěné loutce, která se touží stát skutečným chlapcem. Nová disneyovská verze nebyla žádná sláva, takže del Toro z tohoto souboje vyšel jako vítěz. Nebudu skrývat, že příběh Pinocchia nepatří k mým oblíbeným a hlavní hrdina mi nikdy nebyl nijak zvlášť sympatický. Na tomto filmu oceňuji zajímavé propojení s druhou světovou válkou a důraz na větší psychologii postav (řezbář Geppetto ztratí během první války syna a upíjí se žalem atd.), čímž je zároveň jasné, že tento animák není určen pro nejmenší diváky. Jako "dospěláka" mě ale trochu otravovaly muzikálové výstupy a také téměř dvouhodinová stopáž. (31.05.2023)

Snímek se mi pravděpodobně zařadí po bok Ukradených Vánoc nebo Můj soused Totoro mezi sváteční stálice. Trochu příliš ukřičené části bohatě vyrovnává, že se Torův Pinocchio - na pohádku stále poměrně netradičně - nebojí tematizovat a přerámovat tabu náměty jako je smrt blízkého, chybování kladných postav (vznětlivý a depresivní alkáč Geppetto), a další v pohádkách zpravidla neměnné danosti (ten je zlej a ten dobrej a nic mezitím). Zážitek ještě umocňuje, pro radost ze řemesla, film o filmu. Pinocchio a Cvrček ale mohli být teda méně otravní. (17.12.2022)

Guillermo del Toro pojal po Pinocchia po svém a z původní pohádky, jež spíše načrtla několik vážnějších témat, udělal v podstatě animované drama o významu života, které se stíhá věnovat například i fašismu. Hlavním lákadlem byla jednoznačně animace, která je prostě nádherná. Trošku jsem se obával, jak mi sedne, ale člověk nemá problém se během pár minut do světa absolutně ponořit. I kdyby tohle byla jediná změna a zbytek byl 1 ku 1 originál, svůj vznik by si film obhájil. Del Toro naštěstí přichází i s dalšími změnami, což z jeho verze dělá v mnoha ohledech komplexnější dílo. Už to není pouze skoro až náhodný sled událostí jako v originále, ale sledujeme postupně plynoucí příběh, který hlouběji představuje důležité postavy a vede až k finále, které je temnější a mnohem více na mě zapůsobilo. Nemůžu se však ubránit pocitu, že k úplné dokonalosti něco chybí. Snímek je natolik přeplněný, že dost událostí a témat musí hodně rychle odbít, takže často není tak emotivní, jak by mohl být. Jakási nejistota je patrná i z muzikálových čísel, která jsou asi tři hned v úvodní třetině a následně tento prvek zmizí stejně nenadále, jako se objevil. Každopádně kdybych měl někdy chuť si zopakovat nějakého Pinocchia, pravděpodobně sáhnu po této adaptaci. 8/10 (12.12.2022)

Krásný příklad toho, jak i k okoukané látce můžete přistoupit originálně a udělat z ní krásné, příjemné dílo, jehož každá scéna ve vás probouzí pocit, že poctivá filmařina stále žije. Tempo sice místy upadá a příběh je někdy až moc roztříštěný, na finálním dojmu se to ovšem podepisuje jen nepatrně. U Disneyho se můžou jít zahrabat, tohle jsou ty momenty, proč se na filmy díváme. (11.12.2022)