Tajemství a smysl života

Projednou jsem nechal svého vnitřního cynika spát a šel tomu vstříc, otevřený i těm sebehloupějším moudrostem a odhodlaný poznat ten tajemný smysl žití! A ano, pan čmelák tu hlásá vskutku nadživotní perly! Bez cynika to zkrátka nešlo, jinak bych se u tohoto idiotského zpracování jen propadával studem a trapností stále hloubš a hloubš do sedačky. Že se tam nepodaří z tak velkého kvanta zdrojů vtěsnat ani jednu zajímavou myšlenku, tomu tedy říkám jistá forma umění. Poté, co jsem si vyslechl, že „voda je šťastná, když se na ni díváme, a smutná, když se na ni nedíváme,“ jsem měl pocit, že už mě jen zkoušejí, zda ještě furt vnímám. (23.12.2023)

Film nie je pre kazdeho. Ak neviete ani len precitit prirodu, tak na neho nechodte. Usetrite obe strany negativity. Mne sa velmi pacil. Kto citi, citi a vie ci su to len blaboli, alebo nie. Jedna vec, s ktorou suhlasim s komentarom, kt som tu citala. Film je moc dlhy. Na to ake hlboke myslienky ma cely cas - to sa neda zvladnut (a najma v kine, kde na vas reve hudba az vam chveje cele vnutro a je vam zle). Ja teda nemam problem sa na nieco sustredit hodiny, ale tu som bola z toho doslove vycerpana po cca 85 min. a ako som vtedy s prekvapenim zistila, to sme boli len nieco za polovicou :D Najkrajsie na celom filme boli za mna posledne minuty. A este to umocnilo ked zacali ist titulky, pretoze sa nikto nezdvihol a v sale bolo uplne ticho (to som nikdy nezazila. okrem ventilacie ziadny zvuk). Titulky boli skoro na konci, ked ludia zacali odchadzat. (29.11.2023)

Je naprosto neuvěřitelný, co se podařilo v českých podmínkách vytvořit. Je to naprostá bomba a myslím to vážně. Viděl jsem to na pracovní projekci v ateliéru těsně před finálním dokončením, hotové tak z 97 %. Moc jsem od toho nečekal, a doslova mne to přibilo na zadek a ještě 24 hodin od uvedení na to musím myslet. A asi ještě dlouho budu. Zasáhlo mne to a dojalo. - A funguje to jak pro ty, kteří ještě "nejsou vědomě "na Cestě", tak pro ty, co se už v oblasti duchovních nauk pokládají za "částečně poučené" . ☺️  V tom je to cenné, překvapivé. Život, poselství a duchovno se tam podařilo propojit a dobře vyvážit do funkčního a šlapajícího filmu. I díky silnému příběhu a neobvykle civilním a přesvědčivým hercům. Na ty známé tváře koukáte, jako kdybyste je viděli poprvé a ony jsou pro vás JEN A JEN postavami!  A přestože režisér Petr Vachler působí někdy v osobním projevu rozmáchle až cákle, film je neobvykle uměřený, ukočírovaný a vnitřně organizovaný. A TRIKOVÁ STRÁNKA a propojení s PŘÍBĚHEM vám vyrazí dech. Prostě to celé FUNGUJE! A to tak, že se už v průběhu chcete stát LEPŠÍM ČLOVĚKEM. A v noci pak nemůžete z toho spát... - Doporučuju - moc si o tom nezjišťovat, jít na to bez přípravy a bez očekávání, a nechat se překvapit. - Uvidíte sami.  Ještě jednou, pro jistotu, tohle je naprosto seriózní reakce. Poděkování Petrovi a všem, kdo se v průběhu let podíleli, když to zrálo. - Způsob, jak jsou tam začleněni "duchovní učitelé a vypravěči" známých světových jmen vám vyrazí dech. Stejně jako bytost VYPRAVĚČE. Vy už asi z materiálů budete tušit, kdo jím je, já to nevěděl a dostalo mne to. Uf. ☺️👍 Premiéra má být na podzim, synchronizuje se to s USA a s festivaly a je to v jednání. - Díky a všechny zdravím. Potřebuju to vidět znova! (cca 150 minut) Fakt silný počin. A jestli máte rádi film a jestli máte rádi Život, tak na tenhle film musíte jít, a pak ještě znova, a pak tam poslat co nejvíc přátel! ☺️ A ro nemám provizi z lístků... (05.09.2023)

Zajímavý, byť předvídatelný, příběh, Skvělé zahraný a skvěle napsaný.Film obsahuje spoustu myšlenek, nad kterými by se měl člověk zamyslet a měl by se zamyslet nad tím, jestli spoustu věcí, které v životě děláme, neděláme zbytečně nebo špatně. Graficky to bylo výborný a byl to milý umělecký snímek na světové úrovni, co mě vtáhl do děje, jen mě občas vadili ty,,myslitelé", co říkali ty své,,pravdy".Dalimil Klapka byl výborný a je škoda, že to byla nejspíš jeho poslední práce.Za mě 80%. (05.01.2024)

Opravdu velice jsem si přála, aby se mi to líbilo - pustila jsem si předtím i několik rozhovorů s Petrem Vachlerem (a ty byly zajímavé) a do kina jsem šla rozhodnuta, že svůj obvyklý cynismus nechám v hluboké hibernaci a dovolím si na chvíli plně obnažit duši a otevřít se, bohužel to ale vůbec nepomohlo. Především mi nesedla ta forma. Nefungovalo to na mě. A i když věřím (a snad i vím), že mnoho z těch mluvících hlav jsou chytří a inspirativni lidé, tady zněly ty jejich z kontextu vytržené  motivační citáty jako prachobyčejné banality, které by napadly snad každého. V některých případech i jako úplné pitomosti. A z čeho jsem zklamaná asi nejvíc - ten příběh mě nedojal a ani jako celek mě to neosvítilo, ani nenakoplo; neřeklo mi to nic nového o světě, ani o mně. Což jsem v první chvíli přikládala věku a odžitým zkušenostem, ale když jsem to pak rozebírala se synem (21 let), který toho nažito ještě mnoho nemá, viděl to úplně stejně. Respektive ještě více kriticky, ten to dokonce odmítl úplně. (23.12.2023)