Venuše v kožichu

Polanski zabíja aj v pokročilom dôchodkovom veku! Iste, nie je to z jeho hlavy, ale. Potom, čo som celý deň študoval vplyvy pornografie na jedincov i spoločnosť, vrátane mňa samotného, beriem ako fascinujúcu náhodu, že som v ten večer zhliadol dielo, ktoré dokáže v 21.storočí prudko vzrušiť obyčajnými slovami! Neexplicitným literárnym textom, dramatizáciou o dominancií a submisivite. Jediné, čo som mohol na dotvorenie atmosféry urobiť ja, bolo omotať sa svojim chlpatým sibírskym kocúrom a vzdychať nad tým, že skorofrajerka neprišla z tanečnej na večeru. (18.11.2018)

Divadlo o dvou lidech plné smyslnosti, vášně i smutku. Emmanuelle Seigner ještě stále půvabná a sexy, Mathieu Amalric vskutku okouzlující. Film mě nenudil, stále jsem čekala, jak to dopadne, kdo koho dostane. Nechte se překvapit a obětujte půl druhé hodiny Romanu Polanskimu, režisérovi, jací se už nerodí. (26.04.2019)

Je třeba se odvážit. Vynulovat rampu. Já a ty. Teď a tady. Dva opiáty alchymie, architekti charakteru kumštu. Čas her malin zralých, splynutí smyslných póz mimo sebe, své postavení. V mžiku rozvlněné odstíny rulety svodů. C/í/tění formy nekonečných žízní. Šumivý mok duality Afrodity z poháru jablečného pokušení. Slovní akt(ovka), rafinovaně řetězící obsah. Rozbalující, dominující, vrcholící, definitivně spalující. Mžitky temného žáru dospělé vášně. Sluha milostivé madam kočky, "vampky." Rudou stužkou obmotaný, zelektrizovaný aristokrat chtíč. (19.11.2018)

Venuše v kožichu je ironickou anekdotou. Venuše v kožichu je filmovou adaptací divadelní hry Davida Ivese, a ta je sama reakcí na slavnou knihu Leopolda von Sacher-Masocha na pozadí moderní doby. Roman Polanski se tu mohl ztotožnit se sadomasochistickou podstatou vztahů mezi mužem a ženou i s dráždivě provokujícím podtónem. Ani zde se sarkasmus nechce za žádnou cenu vyhnout politicky korektní zuřivosti, s ní podniká útoky na fyzickou podobu lásky. Romantismus se zbavil svých zábran, podlehl svému chtíči a dravě sbírá cenné životní zkušenosti, připraven ve jménu svého ideálu věrně sloužit své vyvolené, pro vlastní naplnění a uspokojení. Sadismus, masochismus a fetišismus jsou vykřičníky, vnějšími a nejvíce viditelnými znaky lásky, přičemž podstata je skryta v nitru. Jsou zde zjizvené vnitřní světy, nespokojenosti, touhy, a tvůrčí záměry, pokušení, stimulace, provokace, a zneužívání, i ta niterná rozervanost, která potřebuje vládnout, a přitom je ochotna přijmout také ponížení. Dominance a podřízení, věčný svár vztahů a politické korektnosti. Mužským elementem je Thomas Novacheck (velmi zajímavý Mathieu Amalric), autor nové divadelní hry. Hledání představitelky hlavní ženské role si zoufá v nepochopení. Pozdní zkouška se tvůrci vymyká zpod kontroly, představy ožívají a neomezeně vládnou. Aneb politická korektnost se sadistickým zalíbením krutě trestá utajený a nekorektní podtext autorových myšlenek, vyplouvající z díla na povrch. Ženským elementem je Vanda Jourdain (šarmantní Emmanuelle Seigner), zájemkyně o hlavní ženskou roli nově připravované divadelní hry. Má svůj jasný cíl a v jeho jméně využívá všechny své povolené ženské zbraně, jitřící pocitové vjemy. Smyslnosti se jde naproti s vášní a nekompromisní manipulací. Venuše v kožichu je rozkošně dychtivou hříčkou, která hýbe nevyváženou podstatou lidské touhy tělesnosti. Když bůh vydá muže do rukou ženy, vztekat se může jen politická korektnost. Nestydatá lechtivost je výrazem nadhledu. Nebojácně zábavné! Mimochodem, ve francouzštině je zážitek věrohodnější. (04.03.2020)

Nic člověka neuklidní víc než poklidná soulož. Herce / dramatika / režiséra / adaptátora Sacher-Masochovy Venuše v kožichu autora zastihne po neuspokojivém konkurzu na představitelku hlavní role před odchodem z divadla zvláštní existence... Polanski ve Venuši spojil dvě vášně - motiv mocenské dynamiky v erotických vztazích a slabost pro adaptaci kvalitních dramat. Tam, kde Hořký měsíc, na který odkazuje neuvěřitelně dobře mumifikovaná Emmanuelle  Seigner nejen závěrečným tanečkem, bylo filmovější, jízlivě komediálnější a těžilo ze skvělé předlohy Pascala Brucknera, je Venuše intelektuálnější, artistnější a nabízí hutnější pohled na věc, která tak může v naprosto čisté formě zaujmout i člověka, kterého mocenské hrátky ve vztazích vůbec nezajímají :-) Též naplnění předpokladu blížícího se jistotě, že Mathieu Amalric MUSÍ v jisté fázi své kariéry ALESPOŇ JEDNOU hrát Romana Polanskiho. (21.07.2023)