Blue Caprice

,,POMOHL JSEM TI. PŘIVEDL JSEM TĚ SEM. DAL JSEM TI TOHLE VŠECHNO. NA TO JENOM SLOVA NESTAČEJ. MUSÍŠ DOKÁZAT, ŽE SI TOHO VÁŽÍŠ. MÁŠ MĚ RÁD? POTŘEBUJU, ABYS PRO MĚ NĚCO UDĚLAL“.… /// Hráči hry ,,ŽIVOT NENÍ FÉR“, pro který je Amerika podělaná země. Hodina a půl sraček o negrech, kteří jsou nasraní (vlastně jen jeden) už jen proto, že je nikdo nemá rád. Jinej důvod tam prostě není! Jasan, žádnej důvod taky důvod. Prostě TAKHLE TO BYLO! Když vona je to kurevská nuda. Čekám na střelbu – a pak zase nuda. Nebavěj mě. Jsou nudní a film vo nudnejch idiotech zřejmě velkým bijákem logicky nebude. ,,STVOŘIL JSEM MONSTRUM!“ Gratuluju, a něco zábavnějšího tam nemáš? Že vo to právě jde? Jasně, chápu, ale každej příběh, kterej hledá odpověď na otázku PROČ?, musí útočit na emoce. Čekám jestli aspoň závěr to nevytáhne vejš…. kurva, asi bych těm zvědavějším doporučil nějakej dokument. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 2.) Přemejšlím, jestli zvládnu rychlokurz na snajperku. 3.) Uvědomím si, že život je jen domeček z karet. 4.) Thx za titule ,,Jezeqsbitch“ a ,,ADMIN_VIDRA“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.09.2013)

na režijní debut velmi dobře zvládnuté.Snímek zachycující známé události by se dal uchopit mnoha způsoby a Moors si nakonec vybral celkem osobitý a ve finále asi nejméně očekávaný.Prakticky do poloviny filmu by divák neznalý věci nepoznal,že film míří tam kam míří,což nakonec za mě zabránilo vyššímu hodnocení.Ve chvíli kdy se film zlomí a je jasné kudy se bude vydávat a co se bude dít začne operovat s mrazivou atmosférou a určitě by si zasloužil vyšší hodnocení,bohužel první půlka má několik hluchých míst,které ne každý musí zkousnout...70% (28.09.2013)

(12) O dementovi, ktorému komplet prejebalo zo sociálneho systému, ktorý sa mu otočil chrbtom. Dnes už je zaslúžene hore kopytami. Ja nechápem len jednu vec. Prečo si to vždy odjebú nevinní ľudia. Čo sa filmu týka, je to pomalá, viac menej nezáživná dráma (rozhodne nie pre každého), ktorá okrajovo vysvetľuje okolnosti, ako sa z jedinca, ktorý cíti krivdu, stane šialený vrah, pričom kompletne zmagorí téénegera tak extrémnym spôsobom, že ho v jeho činoch nasleduje. Neobdivovať, zatratiť, no je to rozhodne na zamyslenie. Škoda, že sa v úvode viac neunúvali vysvetliť motív jeho (ich) konania. Ale inak dobre. (05.09.2022)

Jedná se film inspirovaný událostmi roku 2002 v souvislosti s tzv. D.C.Sniperem. Mooreovo zpracování jistě stojí za podívání, ale je dobré vědět, co od filmu očekávat. Režisér se na velmi příjemné stopáži zabývá především vykreslením psychiky postav a zrodu vrahů, kdy se ještě jak takš drží faktů a udržuje i slušnou atmosféru a znepokojení, no vyobrazení samotných zločinů (střeleckých útoků) už pokulhává jak z faktického hlediska, tak co hůř i z hlediska filmového zpracování. Tady se Moore dle mého názoru mohl pustit do efektnější podívané, na kterou rozhodně prostor měl a která by vyvolala v divákovi daleko větší pocit znepokojení. Jakýkoliv pohled na tápající policii nebo zachycení všeobecného strachu v tomto období ve scénáři zcela chybí. Konec filmu působí dost useknutě, za nedostatečné a ne zcela s realitou korespondující považuji také objasnění motivů obou pachatelů, speciálně potom mladšího Lee Boyda Malvo neboli Johna Lee Malvo. Byť jsem neočekával žádnou akční jízdu, údernost filmu vyplývající ze znepokojujícího odstřelu civilistů bez rozdílu se dostavila jen v malé míře. 69% (24.09.2013)

Blue Caprice se tónem a částečně i vyzněním podobá 30 minutám po půlnoci, navíc stejně jako film od Bigelow pojednává o reálných traumatických událostech týkajících se USA. Oba snímky pracují s nedořečeností, znemožňují plně proniknout do myšlení postav a odmítají na problémy dávat jednoznačné a snadné odpovědi. Moorsův film je také svým způsobem procedurálním dramatem, jen místo vyšetřovatelů sleduje výhradně zločince a proces, který je dovedl k vraždám. V tomto ohledu se proto Blue Caprice neblíží konvenčním dokudramatům, které nejčastěji vychází z dostupných zdrojů (film naštěstí nezačíná titulkem "podle skutečných událostí" ani nekončí stručným shrnutím osudů postav), ale ve vztahu otce a syna se nutně dopouští určité fabulace. Svojí zdrženlivostí, soustředěním se na relativně běžné situace a důsledným odmítáním jakéhokoliv dramatizování jednotlivých vražd (vše je podávané s maximální mírou úspornosti) snímek drží mrazivé napětí pod pokličkou až do konce. Nejpůsobivější tak není (krátký) pohled na ležící zkrvavené oběti, ale sled zlověstných záběrů na pomalu jedoucí modrý Chevrolet. Hodnotím vysoko i proto, že jde o formálně nadmíru zvládnutý debut, který vedle zmíněného oddramatizování mimo jiné překvapí i působivým zapojením dvojí fokalizace. (20.09.2013)