Philomena

,,TISÍCE DALŠÍCH ADOPTOVANÝCH IRSKÝCH DĚTÍ A "POSKVRNĚNÝCH" MATEK SE SNAŽÍ VZÁJEMNĚ NAJÍT…“ /// Dramatický drama o hledání potomka. Po padesáti letech. Sympatická role pro Judi Dench a zajímavej příběh. Nejde tady ani tak vo klášter, jako vo systém a tlačit na pilu má pátrání po stopách beznohých. Taková Pošta pro tebe. Tam prej taky hledaj … Příběh je dojemnej, tak, jak jen může zjišťování skutečností a pátrání matky po synovi bejt. Útok na lidský city a pudy jistě povede k vyššímu hodnocení, ale bude to stačit? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,The Lost Child of Philomena Lee“, kterou v roce 2009 napsal Martin Sixsmith, jsem nečetl. 2.) Vzpomínám na svoje dětství v klášteře. 3.) Thx za titule ,,Charel“ a ,,M@rty“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (26.02.2014)

Pure Weinstein ~ (Spoilery!) Už když na začátku zasvítí logo "Weinstein", je vám jasné, na jakou tóninu se pro následující film naladit. A já se naladil a jal se sledovat hledání odebraného a ztraceného dítka. Nicméně protentokrát jsem zase neodcházel až s takovým vnitřním uspokojením, protože jsem od toho celého čekal tak nějak něco víc... víc... prostě něco víc. V něčem mi to připomínalo filmy o australské "Ukradené generaci", ale od chvíle, kdy se zjistilo, poměrně dost jednoduše (nebo to tak alespoň vyznělo, žádný zvrat, prostě se to stalo), že je syn mrtvý, postrádal film jaksi smysl ve svém pokračování, nabral ho zase až úplně na konci a pak byl prostě konec a titulky. Ve výsledku mi to přišlo, jako kdyby museli Weinsteini něco natočit a tak vzali možná zajímavý příběh, ale odflákli to, protože tomu nedali duši "chtěného dítěte". Za chvilku o filmu nikdo nebude vědět a i když se Judy snažila, nějak nevím, za co konkrétně by si film i ona (dvě nominace na Oscara 2014) tuhle sošku zasloužili. ~ Přišel jsem, viděl jsem. Tečka. (25.02.2014)

Obsahuje SPOILERy! Padesát let na pochybách a stále naživu. Silná žena si zažila doslova peklo a přesto dokázala být natolik mírumilovná a rozdávat odpuštění na všechny strany. Docela mě zamrzelo to, že film neskončil jinak - více optimisticky nebo více žurnalisticky. Ráda poslouchám podobné hlášky jako: "...a všichni žili šťastným životem dál.." apod. Judi Dench byla opět skvělá v hlavní roli Philomeny a pro mě skoro neznámý herec Steve Coogan také dokázal potěšit svým výkonem. Jen mě zamrzela taková spousta let trápením obou stran (jak matky tak potomka), kteří se vlastně hledali, a se "našli". Zajímavé je, že celou tu dobu se Philoméně nedařilo najít syna, ale když se objevil novinář, který pracuje v nějakém bohatém super deníku, tak se najednou dějí věci a letí se do USA apod. Film ubíhal svižným tempem a měl co nabídnout. Bohužel pro mě v sobě neskrýval dostatek toho pravého ořechového, které mě v záchvěvu radosti nutí udělit plný počet bodů. (13.03.2014)

Je to přesně takové, jak to vypadá a pokud vás klišé kontrastu mezi racionálním vyhořelým žurnalistou a prostou dobromyslnou starší dámou z diváckého hlediska láká, dostanete naloženo přesně tak, jak to máte rádi, možná i nějaké to prádlo žehličkou popálíte, kočku nakrmit zapomenete, večeři připečete. Princip smíření a odpuštění, který je neustále podsouván je tak jedinou emocionální devizou filmu, která však zabere pouze na ty, kteří se ve smiřování a odpouštění rochní rádi. Sic to má potenciál konfrontace dámy, jejíž hodnoty jsou poměrně staromódní s mnoha situacemi, jež se jí osobně týkají a jejich tolerance je většinou devizou současného člověka (homosexualita, AIDS, imigranti), leč bohužel právě ona dobromyslná smířlivost ústřední postavy z toho všeho opět dělá srandovní báchorku, která největší esa z rukávu bohužel tahá v momentech, kdy téměř osmdesátiletá Judi Dench řekne nahlas "klitoris". Hvězdu přidávám za to, že jsem po asi 10 letech opět dostal k uším krásnou irskou nadávku "fecking eejit". (18.06.2014)

Myslím si, že když bych na Brity, suchary, neměl náladu, tak tomuhle filmu dám stěží tři hvězdičky. Líbilo se mi ale prostředí Irska. Líbilo se mi, že film do prostředí zasahuje globálně, tedy odehrává se i v USA, a uvítal jsem si i Judi Dench, které jsem na jednu stranu rozuměl a na druhou stranu vůbec ne. Pořád jsem ji ale ve všem, co se ve filmu dělo, byl schopný respektovat. A tím pádem byl závěr filmu dost snadněji stravitelný. Dost tomu ale pomohla kouzelná atmosféra, které přispěla i samotná hudba. Bez ní by byl tenhle film poloviční. (28.02.2014)