Cesta naděje

Na tenhle film jsem se moc těšila, už jenom proto, že ho režíroval sám Russell Crowe, který se i obsadil do hlavní role. Nejprve musím říct, že rozhodně nejsem zklamaná z výsledku filmu. Příběh byl velmi silní a emotivní, příběh otce, hledajícího své zřejmě mrtvé syny mě dojal. Trošku mě mrzelo, že ve filmu Russell nerozvinul tu romantickou linku v hotelu mezi jím a Olgou, pro ženské publikum by to byl možná více přijatelnější film. Celkově se mi to líbilo, ale místy to bylo o malinko delší než by bylo třeba. (24.11.2017)

Těšil sem se na pořádnej válečnej kousek z první Světový, ze který těch filmů není zrovna moc. Tak trochu sem doufal, se Russel bude chtít svým režisérským debutem pořádně vyšvihnout. Bohužel mě film vůbec nenadchnul. První bitka byla nepřehledná, krátká a bohužel jediná. Zbytek filmu byly jen kecy, kecy, kecy.... Žádný vyhrocený momenty, žádný překvapení, žádný úchvatný pohledy na tureckou přírodu. Prostě jen kecy, Russel a jeden turek s knírkem :o). Jo, potěšila přítomnost Olgy Kurylenko, tahle brunetka uí udělat dojem. Russel by se měl na režii vykašlat a měl by si počkat na pořádnýho rejžu, pořádnej scénář a pak všem ukázat, že ještě zdaleka nepatří do starýho železa. Všichni dobře víme, že: železo stárne, železo stárne, vono taky železo stárne :o) (17.03.2015)

296. Může z výborného herce vyzrát časem i výborný režisér? Russell Crowe nám to s jistotou může potvrdit, ano, může, pokud má v sobě cit a soudnost, tak dokáže mnohé, co by mu jiní jistě rádi upřeli, tak jsem i já, stejně jako jeho další příznivci i odpůrci, byl zvědav na jeho režijní debut, a mohu s klidem a zodpovědně prohlásit, že rozhodně nezklamal, zvolit si tak závažný námět, to už chce opravdu velkou dávku troufalosti a odvahy, ale on je velikán, jeden z mála titánů současné kinematografie, a tak s vědomím vlastních schopností může kolem sebe vystavět další a další hluboce lidské příběhy, které ty vnímavé v kinosálech určitě vždy osloví, a ti ostatní? Ti budou jen přihlouple takovou tvorbu znevažovat, vždyť co může být větší krutost, než si nechat válkou odvést či odvléct z domovů děti, aby pak někde daleko, od své domoviny vraždili a sami umírali pro zájmy, které nejsou jejich, ale mají pro ně položit život, jen pro věčnou nenasytnost těch druhých, mocí nemocných, co životů bylo z rozmaru moci promarněno, co zločinů a krutostí spácháno, a pak v pokoře, jen se silnou vírou se vydá jeden jediný člověk ty své ztracené děti hledat, smířený, že živé je už domů nepřivede, jako jeden z mála, on je přece životem uvyklý trpělivě, neústupně hledat, kde jiní by se ani pokoušet hledat nezačali. (7/10) (06.04.2015)

Jestli má být Cesta naděje metaforou pro Russellovu režisérskou kariéru, dejme tomu. Ale u nejbližšího rozcestníku by měl rychle zahnout, protože tuhle jeho prvotinu jsem viděl bezprostředně po pohádce a nevšiml jsem si, že by se nějak výrazně změnil žánr... Joshua hledal a hledal, až jsem měl pocit, že má nadpřirozenou schopnost, díky které by dokázal najít i včerejší den. Mezitím Olinka čekala a čekala, až někomu dojde, že obyčejně bývá ve filmech z jiných důvodů než aby v nich hrála, malému chlapečkovi scházel tatínek, synek se nemohl vrátit domů, z nepřátel se stali spojenci, no já měl pocit, že mě ten film pak zaveze domů. Russellíku, příště nebudeme chtít být jen fušéři a natočíme něco s kulema, protože na to máme, okay? (20.04.2015)

Drsný farmář s poctivýma očima a vypracovaným, poněkud již zbytnělým tělem. To je hrdina Cesty naděje, který se vydá čtyři roky po konci první světové války z Austrálie do Turecka, aby na dobrodružné pouti nalezl hroby svých synů padlých v bitvě u Gallipoli. Když se spojí stručný obsah s téměř westernovými obrázky, čekal jsem něco na způsob dobrodružné výpravy Divokým Kurdistánem. (26.05.2020)