Všichni říkají: Miluji tě

Přehršle hereckých osobností dokazují, že někteří z nich při hodinách zpěvu občas chyběli, ale nadšení do předání informací divákovi hudební formou jim rozhodně nechybí. Velmi sympatickým se mi jeví skvěle přátelský vztah Joea a Boba - současného manžela bývalé Joeovy manželky Steffi. Rovněž Skylar dokazuje známou pravdu, že žena si cení spolehlivého partnera, ale grázlík je vždy ve výhodě. A vztah Joea s Von je vzhledem k fyzickým dispozicím hereckých představitelů poměrně nepravděpodobně zábavný. (12.12.2008)

Obecně muzikály absolutně nesnáším, ale tohle je rozhodně výjimka. Ono se tam ale ani moc nezpívá... Určitě jedna z nejlepších věcí od Woodyho Allena. Opět si kladu otázku, jak je možné, že ten chlap každý rok vymyslí opravdu originální scénář, respektive několik vynikajících, originálních nápadů, které udělají vtipný film. Jenom několik dílčích motivů: Newyorští bohatí liberální intelektuálové (vynikající Alan Alda a Goldie Hawn) mají syna, který je mladý konzervativec... a jejich dcera se spustí s trestancem...; WA sám v roli muže, který má možnost odposlouchávat psycho-analytické seance své vyvolené, aby nabyté znalosti náležitě zneužil ....Vtipné dialogy: "...přineste mi gumu, budu měnit závěť..." (liberální otec Alan Alda poté co jeho náctiletý syn, mladý konzervativec, obhajuje u večeře právo na modlitbu a nošení zbraně....). Celkově velmi vtipné, svižné, plné hereckých hvězd, které ale neruší, myslím že přístupné i pro ty, kteří jinak WA úplně nemilují. (19.07.2008)

„A co Carol? Jak se jmenovala dál?“ – „Carol byla básnířkou a členkou Mensy.“ – „Byla závislá na heroinu.“ – „Jo, ale já si myslel, že to byl insulin!“ Woody a muzikál? Můj oblíbenec to samozřejmě pojal velmi po svém, nutno však dodat, že k mé celkové spokojenosti. Hudba byla moc fajn, vyloženě civilní zpěv všech zúčastněných bych viděl spíš jako plus a často hodně úsměvná muzikálová čísla (která přicházela vcelku nečekaně) byla parádní. Od zpívajícího žebráka či arabského taxikáře přes vymazlenou choreografii v klenotnictví (stepování přes švihadlo!), nemocnici, pohřebním ústavu (pravděpodobně nejoriginálnější část filmu, k tomu s nejchytlavější písničkou) až po taneční číslo na nábřeží. Woody a spol. (opravdu příjemné herecké obsazení, navíc krom vrchního neurotika také Edward a Natálka) vzdávají hold, parodují („levitování“, falešný step, zpívá a tancuje každý) a navrch si dělají srandu z filmu samotného (přičemž upozorňují i na svoji uvědomělost). Jediné, co považuju na Allenově počinu za slabší, je menší frekvence opravdu kvalitních hlášek či scén k záchvatům smíchu (ala sledování rentgenových snímků či Woodyho foukání mezi lopatky). Po většinu času se sice člověk baví, ale spíš se jen tak lehce usmívá, než že by se zrovna za břicho popadal. Nicméně, téhle příjemné záležitosti ty solidní 4* rád dám a kvituju, že si Allen troufl i na žánr, ve kterém si ho normálně člověk jen těžko umí představit. „Neviděl jsi signály? Musela přece něco dávat najevo.“ – „Myslíš, že jsem idiot? Jaký signály? Jeho fotka v jejím prádelníku? Nebo vyslovení jeho jména, když měla zrovna vyvrcholení?“ – „Tohle nemyslím.“ – „No, tohle se ale právě stalo. Jen jsem si to nějak nedal dohromady.“ (22.03.2015)

Woody zklamal na celé čáře. Kam se vytratily jeho báječně napsané postavy, zde je většina plochých, nebo šíleně nudných. Hlavně to tentokrát odnesly ženy, tolik zajímavých hereček, hrálo stejný počet naprosto nezajímavých hloupoučkých, naivních slepiček. Většinu času si pro sebe ukradnul sám Allen a hlavně všechny vtipné scény a to je pro film s vysokým počtem postav a nekrátkou stopáží zoufale málo. A tak je nám servírováno romantické klišé na klišé s jedním obzvláště otravným - z předhazování Benátek a Paříže jako měst lásky podle Američanů, je mi už opravdu zle. Cukrkandlu nadmíru, děje poskrovnu. Byl vůbec nějaký?? Opakovanou projekci bych nepřežil, to byl musel použít nůžky a z vytvořeného materiálu si vytvořit kraťas o patnácti minutách. Muzikálová čísla nevýrazná, zítra nebude jediné, na které bych si vzpomněl. A Edvarde, prosím, už nikdy nezpívej :( Dvě nedám s respektem k tvůrci (společně s Blue Jasmine neslabší a nejotravnější Allenovka) (31.07.2014)

Woody Allen je velmi osobitý tvůrce se zajímavým pohledem na svět. Nenabízí sice šálek čaje, který by mě zvlášť oslnil, je však dobrý hostitel, co nevnáší rozbroje, snaží se o příjemnou atmosféru a zůstává sám sebou. Jako správný host říkám, že tento šálek se nesluší odmítat a přijetí nebudete litovat, osobně jen preferuji jiné návštěvy :) (11.09.2017)