Měsíc nad řekou

…a není ten Měsíc nad řekou v Krškově podání jen snem? Fascinuje mě na něm, jak v něm jsou všichni přítomní. Tedy: zcela jiní, než bývají a jsou maloměšťáci, a to nejen ti pochlebovační, umanutě konvenční, zaostale patriotičtí a zle asexuální, kteří se promenádují po Šrámkových korzech a bloumají Šrámkovými pokoji. Zde každý plně váží svůj krok, vyjímá jej z času, omakává jej jako oblázek a diví se, jakého tvaru nabyl tím nekonečným tokem vodstev času. Snadno odhalí svou vinu, byť jen zdánlivou, a nehájí se – přijímá ji a snaží se vše napravit: život se svou ohromnou tíží pro něj není navyklou drahou, ale polyfonií výzev, před nimiž bledne i červená zároveň. Jakéhokoliv prohřešku lituje již tehdy, kdy se jej dopouští, a probouzí-li se dosud hříchem zatěžkán, zůstává ve snách ještě dlouho. Musí se vyznat, musí se vzdát, musí se vydat… A tomu odpovídá i vidomé snímání filmového světa. Písecké kulisy filmové jsou životnější než tamní skutečnost: zatímco dnes tam vše měkne a znetvořuje se k nepoznání, ve snímku jsou pevné tvary skutečnosti nahlížené lidským zrakem zachovány. A nejen tvary: i atmosféra tohoto světa. Měsíční světlo mohou zakrýt mračna, ale atmosféra se dál bude vyslovovat o právě naplněné nebo dopité chvíli. Zázrak. (20.01.2019)

Po únorovém komunistickém převratu byla řada tuzemských režisérů nucena vytvářet umělecké kompromisy. Patřil mezi ně i básník, spisovatel a skutečný poeta českého filmu Václav Krška. Jeho tvorbu lze rozdělit na tu, která vycházela vstříc dobovým kánonům (Revoluční rok 1848, Mladá léta, Z mého života) a pak na tu, která vycházela vstříc náročným a vnímavým divákům. Do této kategorie náleží i dva přepisy úspěšných děl Fráni Šrámka. Krška, odjakživa ovlivněný kouzlem poetiky a víry v mládí a ideály, našel v této předloze opět svůj opěrný bod. Šrámkova stejnojmenná divadelní hra oživuje odvěký střet mládí a stáří, střet života a bilancování. Na příběhu stárnoucího píseckého papírníka Hlubiny Šrámek mistrovsky zobrazil skutečnost, že každý člověk je starým tak, jak sám cítí a že i ve stáří lze od života ještě něco očekávat. Ostrý kontrast probíhá i mezi mladými hrdiny. Zatímco Hlubinova zralá dcera Slávka touží po romantickém naplnění svých snů, aniž by ztrácela smysl pro realitu, mladý Vilík Roškot je typickým představitelem probouzejícího se mládí, suverénního, zbrklého a zmateného. Celý příběh je protkán mámivou atmosférou horkého léta a zapadajícího slunce, kdy na nebe vstupuje měsíc. Měsíc nad řekou. Jeho kouzelná moc sblíží oba mladé hrdiny, kteří až za ranního úsvitu poznají, jak opojná je síla vlahého večera a zářícího měsíce, ten krásný přelud, co měl být nazýván láskou. Krška si pečlivě zvolil herecké představitele. Věděl, že šrámkovské postavy mohou hrát jen skuteční umělci s duší. Zdeněk Štěpánek získal v Hlubinovi zcela ojedinělou příležitost vrátit se k pozdně romantickým úlohám a přesvědčit, že on je stále tím orlem v letu. Výrazová monumentalita se ozývá i ve výkonech Zdenky Baldové a Jiřího Plachého, který krátce po dokončení zahynul za dodnes neujasněných okolností. Dana Medřická čekala na svou velkou filmovou příležitost dlouhých deset let, kdy poprvé vstoupila před kameru. Do Slávky vložila všechen svůj nastřádaný talent a schopnosti potvrzené předtím na divadelních prknech a ztvárnila tak jednu ze svých životních rolí. Vedle těchto hereckých individualit se však neztrácí ani mladý Eduard Cupák, kterému poloha rozháraného hrdiny zcela vyhovovala a naplňovala tím původní autorovu představu. Filmový MĚSÍC je v rámci české produkce neslavných padesátých let tím nejkřišťálovějším a nejčistším dílem, zcela oproštěným od jakékoliv ideologické tendence a divadelního aranžmá. Je dílem, které svou silou zasáhne i otupělého diváka XI. století. Je dílem, které burcuje i rozněžňuje. (26.12.2008)

Trochu mě to zklamalo..od Kršky jsem čekal víc. Sice se mi líbí ten jeho poetickej styl, i tady je docela znát, ale jinak se to celé jaksi nepovedlo. Dva kámoši nostalgicky vzpomínají na staré časy, pak se pohádaj, do toho jejich děti se doma taky pohádaj..a celá poetika najednou v prdeli. Hlavně mě hrozně štvala přechytřelá Medřická, která přehrávala jak o život a byla strašně nesympatická. Ach jo.. (03.05.2014)

Václav Krška dokázal svým filmům vtisknout neopakovatelný poetický nádech, posouvat divácky oblíbený romantický žánr (i díky volbě předlohy) od dřívějších naivních veseloher k hlubšímu rozjímání o životě, o lidech. Byť tento film vznikal v společensky hodně obtížném období, na výsledku to díky oné „prvorepublikové“ stylizace vůbec nepoznáte. Přes značně divadelní herectví většiny zúčastněných dýchla na mě z Měsíce nad řekou pocitově lahodící záležitost, která na mě zapůsobila svým kouzlem starých časů a krásných mezilidských vztahů. Celkový pozitivní dojem mi mírně pokazil pouze Eduard Cupák, který se dle mého názoru do role zamilovaného mládence nehodil, nedokázal jsem mu to moc uvěřit... na druhé straně shlédání se Zdeňkem Štěpánkem nebo mladičkou Danou Medřickou bylo víc než příjemné. Tvůrci nám v příběhu o pomíjivosti mládí a života zase jednou zanechali zajimavý odkaz i pro další generace a to je také to, proč rád nepravidelně zavítávám do světa filmů pro pamětníky. 75% (04.01.2021)

Další z romantických snímků, které mě vůbec neberou. Roztahané, příliš patetické (chtěl jsem najít vhodnější výraz, aby to nevypadalo, že opisuji, ale na nic lepšího jsem nepřišel) a nepříliš přesvědčivé. Pozie Fráni Šrámka mě taky moc nebrala, a proto zřejmě i ten přístup k hodnocení filmové adaptace jeho stěžejního díla. Nelíbilo se mi ani jedno. Ale abych byl objektivní, tak ty 3* si asi zaslouží. Oboje. (25.04.2012)