Režie:
Martin ScorseseScénář:
Martin ScorseseHrají:
Harvey Keitel, Martin Scorsese, Catherine Scorsese, Anne Collette, Harry Northup, Zina Bethune, Susan WoodObsahy(1)
Legendární hollywoodský režisér Martin Scorsese po studiu na Newyorské univerzitě debutoval nezávislým autorským snímkem Kdo to klepe na moje dveře (1967), v němž lze v mnoha ohledech vysledovat tematickou i stylovou předzvěst jeho pozdějších děl z prostředí špinavých newyorských ulic. Jednoduchá zápletka Scorseseho debutu pojednává o milostném vztahu pouličního floutka s italskými kořeny zvaného J.R. a moderní mladé Newyorčanky. Nesourodá dvojice z odlišných vrstev společnosti se náhodně střetává při čekání na trajekt a nečekaně se sblíží během banální konverzace o francouzském filmovém magazínu. Další schůzky a dlouhé rozhovory se odvíjí na pozadí pulzujícího života newyorských ulic 60. let minulého století. Vztah zamilované dvojice prochází bouřlivým vývojem a zásadní zvrat nastává ve chvíli, kdy se upřímná dívka odhodlá svěřit se se svým bolavým tajemstvím. Horkokrevný J.R. pochází z přísně katolické rodiny a společná budoucnost se bude odvíjet od toho, jak se s nastalou situací dokáže vnitřně vyrovnat... Režisér Scorsese do titulní role obsadil rovněž debutujícího Harveyho Keitela a tím započala jejich dlouholetá spolupráce. Hlavní hrdina J.R. pochází z italskoamerické komunity, potlouká se s pochybnou bandou newyorskými ulicemi a řeší otázku své víry a morálky, což jsou témata příznačná pro celou režisérovu filmografii. (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Odhlédnu-li od faktu, že Kdo to klepe na moje dveře režíroval bůh (který se očividně teprve zaučoval, ale je milé v historii Scorseseho hledat kořeny třebas Tarantina), takže spousta záběrů a střihových montáží je jednoduše božích, není to zase taková paráda. Lehce existenciální, generačně-výpovědní story by potřebovala výraznější příběh. Nebo alespoň nějaký příběh. Zkrátka takové cvičení na téma "hledání stylu". ()
Scorseseho celovečerní debut není žádná pecka - příběh jednoho Taliána, který kvůli „mužské hrdosti“ a náboženské morálce ztratí to nejlepší, co ho v životě potkalo. Najde se tu pár velice silných momentů, ale jako celek to nepůsobí nijak oslnivě. Scorsese ovšem už zde ukazuje směr, kterým se bude v budoucnu ubírat a nechá vzniknout svým gangsterským perlám. ()
Příběh o jednom pseudo-mafiánovi, kterej se dozví, že jeho holka neni panna a začne se kvůli tomu chovat jako největší debil pod Sluncem, mě vůbec nebavil. Začátky jsou obvykle těžký a platí to i pro takovýho machra jako je Martin Scorsese. S blbym scénářem, špatnejma hercema (ani Harvey Keitel podle mě nic moc nezahrál) a nízkym rozpočtem se nedá natočit dobrej film. Nejzajímavější na tom asi je, jakej obrovskej pokrok Scorsese za několik let udělal. Scorseseho mam tady ve svejch oblíbenejch režisérech a většinu jeho filmů hodnotim dost vysoko, ale tohle si žádný vysoký hodnocení nezaslouží. Opravdu tenhle film připadá někomu stejně dobrej jako třeba Mafiáni nebo Taxikář, když tomu dá 5 hvězdiček? Pro mě ani omylem. ()
A já říkám super! Už ve Scorseseho celovečerním debutu byl znát jeho režijní rukopis. Hned ve druhé scéně se dočkáme scéy s typickými scorseseovskými prvky: rvačka bandy mladíků, kamera se svižně pohybuje a hraje do toho říznej song. Stejně tak i některé dialogy a herecké výkony - přirozené, svižné, postavy si skáčou do řeči, zadrhávají se. Navíc je tu vidět jak moc velký fanda do filmu Scorsese byl. Joe (Harvey Keitel) zaníceně hovoří ( řekl bych přímo tarantinovsky ) o westernu Stopaři (1956) režiséra Johna Forda, nebo o westernových rolích Lee Marvina a se svojí přítelkyní byl v kině na klasickém westernu Rio Bravo. Taky je tu zcela zřetelný odkaz na francouzskou novou vlnu. Možná, že průměrnému filmovému divákovi to nic neřekne, ale filmoví fandové a taky obdivovatelé Scorseseho tvorby ( počítám se mezi obě skupiny ) by měli být spokojení. Ale film by jste si měli vychutnat i bez znalosti zmíněných westernů a nemusíte vědět, co to byla fr. nová vlna - to je jen takový bonus. Harvey Keitel už tady ukazuje, že z něj něco bude. Jedná se o vcelku jednoduchý příběh, ale vyprávěný zajímavým nelineárním způsobem s nečekanými flashbacky. Často se line hudba z autorádíí. A ještě jedna zajímavost - v jedné scéně zazní slavná píseň od The Doors, kterou máte asi spojenou se slavným válečným filmem - ano, je to ta píseň, kterou F. F. Coppola použil o deset let později ve své Apokalypse. ()
Martin Scorsese natočil vcelku odvážný debut, v němž je citelná jeho autorská nevyřáděnost i špetka rebelie. Charaktery jsou předzvěstí k budoucím Scorseseho mafiánům a klukům ze špinavé ulice, žádného Mirka Dušína mezi nimi tedy nenajdete. I z formy a stylu, jakým je film natočen lze pocítit snaha o odlišnost. Zdařilé (a svým způsobem poetické) jsou pasáže, při nichž hraje pouze hudba bez jakýchkoli dalších zvuků. Mno a zbytek je trochu nuda. :) Dialogy nějak nejsou zajímavé, moc se toho ve filmu neděje... Každopádně i tak se Scorseseho debut podle mě povedl víc než např. debut Spielberga. 5/10 ()
Galerie (45)
Photo © Trimod Films
Zajímavosti (3)
- Zde si Martin Scorsese zahrál cameo roli, objevil se v roli jednoho z gangsterů. (J.A.K.)
- Film je první spoluprací herce Harryho Northupa s Martinem Scorsesem, který posléze hrál v pěti po sobě jdoucích filmech Martina Scorseseho. (J.A.K.)
Reklama