Znovu po smrti

Zvrat ke konci, který ukázal na padoucha, byl sice solidní, jeho finální zničení však naopak zavánělo fraškou. Branaghovi nesedl jeho (ten novodobější) look a navíc byla ústřední dvojka dabovaná herci s věčně dětskými hlasy. Sorry, ale pan Bubník by asi měl dospělé muže činu přenechat dabérům s dovyvinutým ohryzkem. Celkově průměr, což vzhledem k tomu, že jsem trochu Branaghofil, značí spíše zklamání. 60% (01.04.2014)

Šíleně překombinovaný závěr a pro mě nejasný význam některých scén (polibek, pohled Kennetha v minulosti do zrcadla) podkopává obě dvě nožičky i třetí hvězdičce. Protagonisty hlavních rolí a v té době ještě manžele vidím na obrazovce vedle sebe moc ráda a Kenneth rozhodně není špatný režisér (zvlášť černobílé scény si užívá), ale zachránit vše se tím nedá. Nedokážu se ubránit srovnání s jinými známějšími filmy podobného žánru (třeba Šestý smysl), které jsou po celou dobu výborné a závěr jim jen dodá jakousi třetí dimenzi. Zemřít znovu by naopak bez pointy bylo jen rozfláklým vyprávěním o ničem, jenže co má člověk dělat, když z toho na konci vyleze tak šílená kravina? (05.11.2009)

Nepokrytá pocta Hitchcockovi a to i čeným humorem. Doufám, že to byl záměr a že ty scény, které mě pobavily, skutečně byly tak zamýšlené. Kamerou je na pomezí televizního filmu, černobílé sekvence mě bavily víc. Zpětně je asi lepší nad scénářem moc nekoumat, trhliny v logice bychom určitě našli. Prostě příjemný napínavý thriller, který se teď točí jen málokdy. (07.07.2014)

Průměrný ,,duchařský" thriller uznávaného režiséra Kennetha Branagha. Po jeho zhlédnutí jsem ale ještě více přesvědčen o tom, že by se měl nadále více držet svého projektu Shakespearovských filmových adaptací. Film sice nezapře svou implicitní snahu coby poklonu mistrovi režie tohoto žánru Alfredu Hitchcockovi, leč zůstalo spíše u snahy a dobrých úmyslů, než u nějaké skutečné redefinici žánru. Umělecká vize se ztratila v nepovedeném scénáři (a to raději vůbec nemluvím o překombinovaném závěru...), ambicióznost projektu se projevila nanejvýš u hvězdného castingu, mystérium snímku se vytratilo kdesi v pracovně hypnotizéra a celou atmosféru pohřbilo (zřejmě postulované režisérem dramatem velmi ovlivněným) silné divadelní přehrávání téměř všech herců i hereček... (15.10.2007)

Jedinou záhadou tohoto nevěrohodného, hystericky zahraného mysteriózního thrilleru (který snad měl být poklonou Hitchcockovi a Premingerovi) zůstává, proč po něm sáhl K.Branagh jako po svém americkém režijním debutu. Že by se tolik toužil vymanit ze stínu superúspěšného shakespearovského nástupu? I jindy spolehlivá Doylova hudba zde burácí poněkud nepatřičně, mnohem lépe se podobné postupy uplatnily v pozdějším frankensteinovském projektu. A finální dramatické „nabodeníčko“ se nechtěně stává parodií sebe sama. (25.01.2008)