Nástup

Otakar Vávra, typický oportunista, si po kategorickém odmítnutí mistrovského Čapkova Krakatitu (1948) posypal popel na hlavu a stal se načas poslušným beránkem komunistického stáda. Velkolepá filmová adaptace Řezáčova ideologického románu je vlastně "jenom" tragickým mementem doby, která se ve své jalové obludnosti nezastavila před ničím a před nikým. Tenhle brak nezachrání ani plejáda skvělých českých herců.... Průcha (hledící na továrnu): Pěkná. Jestli je uvnitř taková jako navrch, povídám pěkná. Doufám, že jí znárodníme. Hegerlíková: Náš táta by znárodňoval od rána do večera. Průcha: No a? Je ti to snad líto? Hegerlíková: Ne! Vždyť jsem celá ty! Já bych to znárodnila jedním vrzem, aby se to zas nějak nezvrtlo. Průcha: Jen nebuď tak horká. Tentokrát to nebude jako v osmnáctém. Soudruzi jsou ve vládě a na Klému je spolehnutí. A když dnes říká A, řekne zítra B a odříká jim tu abecedu až do Z. Záleží konkrétně na nás, jak rychle to půjde. Hegerlíková: Už tu máte stranu? Chudík: Kde ji mám vzít? Hegerlíková: Jaktože ne?! Už jste tady přece dost dlouho! Strana měla být vaší první starostí. Co si tu bez ní vůbec chcete počít? (18.02.2013)

Pravdou je, že narozdíl od většiny budovatelských filmů se Vávrovi podařilo do filmu vecpat více tehdy žádoucích témat než ostatním, aniž by se mu děj Nástupu rozsypal pod rukama. Snad mu v tom pomohla i předloha. Navíc mu soudruzi zřejmě dali k dispozici to nejlepší. On jejich důvěru odměnil řadou velkolepě pojatých scén - a dobová kritika jej pochválila. To je ovšem chabou záplatou na schematicky pojaté antagonisty a především protagonisty. Těch šablon: odbojní, oportunističtí sudeťáci, hysterická naziwervolfka Magerová (ovšem její "Musíte, musíte, musíte" záchvat okouzluje), starý, ustrašený němčour, novopečený vykořisťovatel (ten se hned pozná podle radosti ze starého chlastu - jak buržoazní). Stupňuje se to s třídním i národním uvědoměním - kdo je rudý ten je dobrý, kdo je dobrý, ten je rudý nebo pomalu rudne. Jako vždy se všichni soudruzi projeví rázností, radostí ze života, ctí, odvahou, pílí, nadšením a bílými zuby. Že milují Sovětský svaz více než své ženy nemůže být pochyb - francouzák, který soudruh Bagár vlepí v závěru rudoarmějci má v sobě o tolik víc vášně než polibky, jimiž oblažuje svou Zdenu. (28.10.2014)

Adaptace nechvalně slavného románu Václava Řezáče (vyšel rok před natočením tohoto filmu!). Přiznám se, že jsem se docela dobře bavil - pochopitelně na účet tvůrců. Plno scén mi přišlo směšných, hlavně střílečky. V podání Otakara Vávry vypadají tak, že lidé pobíhají sem tam a střílí do vzduchu. Co dále mě pobavilo, byly ty slavné utržené knoflíky. Polibky Bagára se Zdenou mi přišly spíše soudružské než láskyplné. Herců mi bylo spíš líto, hlavně Zdeňka Štěpánka a Františka Smolíka, co ti museli pronášet za kecy. Ovšem závěr byl... zvláštní. Loučení s Rudou armádou vypadá tak, že rozjásaný dav mává vlaječkami a Bagár se políbí s velitelem rudoarmějců úplně stejně jako Husák s Brežněvem. Ten polibek byl fakt síla. Jak mám toto dílo hodnotit? Obsahově je to odpad, ale nakonec dám dvě hvězdičky za ty nechtěně vtipné okamžiky. (11.12.2007)

Legendárnímu románu Václava Řezáče je film sotva důstojným soudruhem, vždyť barvitý a skoro kovbojkový drive literární předlohy Vávra zkomprimoval do schematické a v některých momentech nehratelně patetické agitky, které zcela chybí výrazná atmosféra dobývání divokého pohraničí a neustálé existenční nejistoty "socialistických kovbojů". Chudíkův bagár je až příliš plakátový, chybí mu všudypřítomné pochybování Řezáčovy postavy, když dojde na nejhorší, zaštítí se okamžitě Stranou a je po vnitřním dramatu. Ani ten knoflík pořádně nekroutí, to by do toho jeden kopl. Opravdu skvělé jsou karikatury Němců v čele s příšernou vlčicí Elsou Magerovou (Marie Vásová) a přízračným albínem Walterem Prüllem (Radovan Lukavský). Výrazně "vávrovsky nafouknuté" jsou scény s rudoarmějci, mistr měl cit pro davové výstupy, které jsou svojí radostnou muzikalitou a rudými tóny až nakažlivě pitomé. Správně hovězí je i výstavba některých dialogů, které sice vycházejí z knihy, ale z úst reálných lidí znějí ty ideologické proklamace nehorázně směšně a ochotnicky. Škoda, Nástup mohl být pěknou dobrodružnou podívanou z pohraničí, samozřejmě ideologickou až půdu, žel, takhle zůstalo jen u té ideologie, která půdu o tři patra přerostla. (09.01.2007)

Tento film splnil naprosto přesně to, co jsem od něj čekal. Nezardívající se komunistická propaganda, kde jen bolševici a strana jsou pravdou a vše ostatní je podlé a zákeřné. Navíc jsou k spatření dobré herecké výkony, ale i velmi toporné. Duch filmu je ale velmi nechutný. Přesídlování krušnohorského městečka. Všichni Němci, povětšinou tvrdě pracující lidé, jsou vesměs vyhnáni ze svých rodných míst a nahrazeny nadšenci, zlatokopy, flákači a lůzou. Krušné hory jsou příjemným místem, až na městečka a vesnice, neboť dlouhodobé působení českého komunistického živlu nepřidávalo nic na jejich krásách, spíše naopak. Beznadějná šeď a omšelá jsoucnost jsou toho důkazem. A tak přichází trojice kamarádů: Bagár (neuvěřitelně toporný Ladislav Chudík), komunista tělem i duší, který velí postupnému přebírání oblasti do rukou komunistů (byl to od nich neuvěřitelně chytrý tah k budoucímu převzetí moci), Antoš (Jaroslav Mareš), kterému je umožněno otevřít svojí autodílnu, a Trnec (dobrý Karl Höger), který z nízkých buržoazních pohnutek na osobní obohacení přebírá místní textilní továrnu. Naštěstí pro společnost je jeho poživačnosti zjednán konec a továrna spravedlivě zkonfiskována ve prospěch lidu (nebo alespoň jejich představitelů). Z Němců se musí zmínit fanaticky křičící nacistka Elsa Mangrová (Marie Vášová), neméně fanatický Prüll (Radovan Lukavský), bojacný tajemník Tietze (dobrý Zdeněk Štěpánek), podvraťácký pošťák Smola (Vladimír Řepa) a komunista Palme (Karol L. Zachar), který se nechal odsunout dobrovolně, aby mohl šířit myšlenky komunismu mezi popleteným německým lidem. Z nově příchozích pak Postava (Jiří Plachý), který hned dostal nejlepší statek a pozemek, mladý naivní Mareš (Vilém Besser), který byl hned vzat do předsednictva, poštmistr Brendl (František Smolík), který přišel na to, že komunismus je nejlepší volba a angažovaný dělník Dejmek (Jaroslav Průcha), jehož dcera Zdena (Antonie Hegerlíková) ukončila Bagárovu samotu. Proletáři všech zemí, spojte se, ostatní bijte, vyžeňte, či zabijte! Většinu lidu si pak podrobte strachem a pak pomalu bankrotujte, protože poživačnost a neschopnost vašich představitelů je neobyčejně nabobtnalá. (01.04.2011)