Slarque

Zběsilá cesta byla před devíti lety nečekaná akční šlupka, až jsem si ani nebyl jistý, jestli stojím o nějaké její pokračování. George Miller na to ovšem šel lišácky, a místo pokračování se vrátil do minulosti. Furiosa byla v podstatě hlavní postavou už minule, takže to byla jasná volba. A nejlepší na tom je, že její film je natolik výrazně jiný, že snad ani nemá cenu výsledky srovnávat. Takže u mne George Miller znovu zvítězil hlavně díky tomu, že se neopakoval (lepší čtyři hvězdičky).

Nápad udělat z francouzského psychologického dramatu z roku 1958 americkou romantickou komedii mi sice přišel přinejlepším podivný, ale kupodivu se to celkem podařilo. Všechny výtky by směřovaly ke scénáři, ale výsledek je romantický i vtipný a herecká sestava v čele s trojicí Streisandová, Bridges a Bacallová je výborná. Příjemný závan starých časů.

Hroutící se ideály mladého socialisty ve výborném podání Jana Kačera. Deziluze, tápání v životě, tápání ve vztazích s ostatními. Portrét morální krize má v Schormově podání výpovědní hodnotu dodnes.

Horší, než jsem čekal. Novinářské rozkrytí slovenské mafiánské chobotnice přesvědčivě ukazuje, kdo tam měl skutečnou moc. Plné faktů, přehledné, strhující.

Nevýrazný pokus přiblížit problémy současných žen na ploše necelé půlhodiny. Šárka Homfray svoji část dokumentu profesionálně utáhne, ale matka s dětmi na mateřské ani důchodkyně podobné parametry nemají. Obávám se, že si moc lidí tohoto dokumentu vůbec nevšimne (50%).

Zkušený dokumentarista Miroslav Janek tentokrát natočil oříšek, se kterým si moc nevím rady. Filozoficko-hudební dokument o včelách a včelařství. Pokud se ptáte, jak s tím souvisí Vratislav Brabenec, tak odpověď je snadná: stejně samozřejmě jako velryby. A totéž platí o tom panu dirigentovi, co tam připravoval nějakou náboženskou klasiku. Z tohoto celku mi prostě všude něco trčí, bez ohledu na to, z jakého směru se dívám...

Atmosférický pohled do nitra manažera, jehož život vykolejilo krátké střetnutí s neznámým mužem na letišti. Jak málo stačí, aby se člověk začal chovat paranoidně. Na film natočený po nocích se třemi herci velmi slušné. Oceňuji, že u nás pořád někdo točí filmy jinak, než je tu obvyklé, i když odměnou pak bývají prázdná kina...

S přihlédnutím k jejím předchozím filmům chápu, co na tématu režisérku zaujalo. Jen nechápu, proč neudělala nic proto, aby zaujalo i diváky. Navíc film kopíruje náladu hlavní postavy, takže všechny režijně nápadité a hravé scény jsou na začátku a závěr je už jen nuda o ničem. Nemusíte se bát vidět Elvise tak, jak si ho stejně nechcete pamatovat, protože z tohoto filmu nezůstane v hlavě nic. Cailee Spaeny je mladá a talentovaná, takže ji ještě uvidíme v příbězích, které stojí za to vyprávět.

S cyklistikou jsem začal koncem 90. let a sledovat závodní frmol ještě později. Prakticky je pro mne větší hvězdou Tomáš Slavík než Michal Maroši. Ale rozhodně Marošiho příběh skvěle funguje jako průvodce začátky závodů na horských kolech. Žádný trénink, žádná technika, žádný strach... nějak to dopadne. O Michalovi mluví ostatní, není to žádný pomník, ale rychlý a svižně střihaný dokument, který uteče, aniž by divák dostal šanci se začít nudit.

Vlastně dokonalý dárek Marka Epsteina k devadesátinám Jiřiny Bohdalové. Film, kde kromě jejího hereckého výkonu, není o čem kladně mluvit. Časy, kdy jsem televizním filmům Jiřího Stracha dával pět hvězdiček, zmizely v hlubinách času. Tohle je prostě film Jiřiny Bohdalové, která dokazuje, že herectví se nezapomíná. Škoda, že scenárista nedokázal vymyslet aspoň nějaký důstojný konec, takhle tu prostě přetrvává pachuť filmu, který vypadá jen jako obhajoba lži (a jejího mediálního šíření). Když připočítám necitlivou hudbu, kterou jsem věčně toužil ztlumit, tak ani nevím, jestli tři hvězdičky nejsou moc (50%).