Yeosol

Pán prstenů je jeden z těch případů, který svým způsobem ještě více prohloubil můj zájem o film jako takový. V té době jsem ještě nechodil úplně tolik do kina, ale věděl sem, že se jedná o výjimečný počin. Kamarádka mojí ségry mi tenkrát přehrála na VHS kopii tohoto fantasy velkofilmu a já byl konečně rád, že si ho můžu doma krásně pustit v obstojné kvalitě. Když už na to došlo tak jsem byl z filmu úplně hotový a odvařený. Dokonalé vizuální efekty, fantastická a ikonická hudba, skvěle zahrané a ztvárněné postavy, neskutečně vtahující svět plný detailů, hobitů, skřetů, elfů, čarodějů, trpaslíků, soubojů, bitev - zkrátka a jednoduše, ocitl jsem se úplně ve Středozemi a mohli jste zažít, jaké to je být součástí tak velkolepého světa. Film, který se nesmazatelně zapsal do filmových dějin a jedná se o beze sporu mezi to nejlepší, co kdy ve fantasy filmech vzniklo. Společenstvo to všechno odstartovalo, jak ale všichni dobře víme, nemalý mega úspěch pokračoval i s díly Dvě věže a Návrat krále (ten jsem už pak měl díky bohu možnost vidět i v kině). Pán prstenů je pro mě jednoznačně modla a určitě si zaslouží místo v mé TOP desítce nejoblíbenějších filmů všech dob. Petere Jacksone? Díky za to, že si dokázal přivést Tolkienovo zdánlivě nezfilmovatelné knihy tak krásně k životu. Ámen!

Poslední samuraj patří jednoznačně k mým nejoblíbenějším historickým filmům. Jelikož mám strasně rád Japonsko a vše co se týče této jedinečné země, tak toto byl pro mě splněný sen. Fantastická výprava starého Japonska, Tom Cruise, Ken Watanabe, fenomenální a nezapomenutelná hudba Hans Zimmera, kterou mohu poslouchat neustále zas a zas a v neposlední řadě také velkolepá akce, obzvlášť bitva armád na samotném konci snímku.

Film Terezín je zvláštní případ, který sem ani nečekal, že bych mohl vidět někdy v kině. Psal se rok 2021 a já se doslechl, že se vedle ve městě natáčí jakýsi válečný film. Tak sem chytl příležitost za pačesy a získal roli v komparzu jakožto židovský obyvatel, jenž byl uvězněn v Terezíně. Poprvé v životě jsem byl součástí nějakého filmu! Úžasný pocit. Byl sem součástí několika poměrně důležitých scén, jenž se ve výsledku opravdu objevily v samotném filmu a já se na několika málo sekund objevil i v samotných záběrech. Říkal sem si, to je vážně super, já hraji ve filmu a vidím jak se něco natáčelo...dokonce jsem byl bok po boku i známých osobností jako Karel Dobrý, Jan Révai. Dominika Morávková, Marek Lambora nebo Petr Vaněk. Slýchal jsem ale, že film je poměrně malý, produkce nízkorozpočtová, a tak jsem začínal mít pocit, že film v kině neuvidim. Po dlouhém dvouletém čekání, zda snímek budu moci vůbec někde vidět jsem se doslechl, že bude nakonec nasazen do vybraných kin po celé ČR. A byl sem šťastný! Navštívil jsem hned premiéru, která byla 2. listopadu 2023 u nás v Litoměřicích. A výsledek? Musím uznat, že film není vůbec špatný a na to, že jde o první film italského režiséra, tak dopadl za mě velice slušně. A to neříkám jen proto, že jsem si v něm jako komparzista zahrál. Film sice nedosahuje takové kvality jako Schindlerův seznam, Pianista a další filmy na toto smutné téma, nicméně je natočený poměrně věrně a s citem pro danou látku. Nikdy by mě nenapadlo, že lze natočit válečný film o utrpení Židů, aniž bychom vlastně viděli nějakou drsnou a explicitní scénu. A ono se to vážně povedlo. Jde tady hlavně o to, jak skrze hudbu a lásku k ní je možné přežívat v terezínském ghettu a jak hudebníci a umělci mohou dělat za zdmi to, co je vlastně baví a naplňuje. I proto jsme svědky několika vystoupení, které nacvičují hlavní i vedlejší hrdinové. Některé věci sice byli lehce zkratkovité a možná bych řekl nevysvětlené až útržkovité...bral sem to ale tak, jak to bylo. Pochválit určitě musím i zajímavé herecké obsazení v čele s Mauro Conte, Dominikou Morávkovou-Zeleníkovou, Janem Révaiem, Karlem Dobrým či Bořkem Slezáčkem. Celý film byl sice natočený v anglickém jazyce, do kin ale šel s českým dabingem. Ten nakonec nebyl tak divný, jak zněl v prvním traileru, ale nakonec mi úplně nevadil a byl fajn. Všichni víceméně dabovali sami sebe až třeba na Martinu s tváří Dominiky, která musela být předabována do českého jazyka. Škoda jen, že nemluvila svým rodným slovenským jazykem, bylo by to přirozenější. To je ale detail. Pochválit musím i výraznou hudbu Emanuela Frussiho, jenž byla správně procítěná a emotivní. Upřímně si myslím, že film mohl dopadnout daleko hůře avšak ve výsledku jsem byl mile překvapený, jak se film, i přes své pomalé a dialogové tempo povedl. Určitě někdo řekne, že to byla nuda a nic extra dramatického se tam nestalo a nedělo. Mně se ale film líbil a je to poctivě natočený film o přežívání v Terezínském ghettu, jenž se stalo tolik ikonickým místem v České republice. Velice pěkných 7/10